Proč je vyprodaný festival Votvírák konečnou pečetí českého kulturního buranství?

Quo vadis festivalová kulturo aneb trocha historie a jak Votvírák otevřel brány pekelné.
Obrázek uživatele Dirk Diggler
It's always funny until someone gets hurt. Then it's just hilarious.
Pravdou je, že vinou totality se česká festivalová scéna začala vyvíjet například oproti té britské se značným zpožděním. Ve srovnání s festivalem Politické písně Sokolov byla totálním undergroundem i kotlíkářská Porta. Čtvrt století od sametové revoluce a fakt, že Česká republika je pro plánování turné téměř geniálně geograficky položena (mezi Mnichovem, Vídní, Budapeští, Berlínem a Varšavou) by však mohlo stačit na alespoň částečnou revitalizaci a hotové zázemí pro to, aby u nás mohl vyrůst festival světového formátu, co se atmosféry a obsazení týče. Srbsko má Exit Festival, Maďarsko Sziget, Slovensko Pohodu, Polsko Open'er Festival a my máme Votvírák. Nechci se dotknout nikoho, kdo zde odvádí nebo se alespoň ze všech sil snažil odvádět skvělou práci a pokusit se u nás prestižní festival vypiplat. Votvírák se však stal prvním větším českým open airem, který zavřel brány a vyvěsil ceduli „vyprodáno". 70 000 lidí, které hlásí pořadatelé, je samozřejmě nesmysl, ale milovické letiště Boží Dar rozhodně okolo 40 000 návštěvníků pojme. Připočteme-li fluktuaci jednodenních návštěvníků, můžeme se dostat až k půl stu tisícům hlav, což je stále minimálně dvakrát tolik, než tu kterýkoli jiný festival kdy měl (pokud vycházíme z nenafouknutých čísel). votvirak-2014-vyprodano-web Votvírák 2014. www.votvirak.cz Malou záplatou může být vzrůstající zájem o Colours of Ostrava, které nabízí vcelku progresivní a zajímavý program, přestože lehce čpí odérem médiím, politikům a sponzorům poplatného multikulti festivalu, který na chvíli ozáří šedý a špinavý region - jednou Robertem Plantem, jindy sborem mongolských hrdelních pěvců. Většina ostatních dobrodruhů (pokoušejících se o akci pod širým nebem, které nebude čouhat sláma z bot) buď skončila krachem či živoří a zarputile mlátí hlavou do zdi nebo nad výpisem z kontokorentu po letech usilovné práce přemýšlí, jestli není lepší nechat se zaměstnat na kase v Bille. Původně ambiciózní Trutnov Open Air přišel časem na to, že hipíctví a prachy se dají celkem pohodlně skloubit dohromady, od roku 1997, kdy přivezl Faith No More (pozn. kapela je z celého světa nejpopulárnější právě u nás, v Chile a Brazílii), začal těžit pouze ze svého jména a v posledních pěti letech stagnoval návštěvností na úroveň povedených městských slavností. Zde tudíž nelze řadového diváka úplně vinit. Faith_No_More-011 Mike Patton (Faith No More) v Trutnově. www.ireport.cz   Jiný případ je však Rock For People, které se prošouralo pomalými krůčky a mravenčí prací z přehlídky toho největšího (ne a priori nejlepšího), co lze v českých luzích a hájích najít, k formátu, který by měl za vhodnějších podmínek našlápnuto k tomu, zařadit se bez studu po bok jiných evropských gigantů. Posluchač však hozenou rukavici nesebral, čemuž logicky následoval pokles už tak neadekvátního sponzoringu a festival absolvoval několik koncepčních veletočů. Ty vyvrcholily vloni bizarní scénou, kdy koncert zasloužilého umělce Karla Gotta sledovalo asi tak pětkrát více lidí než následující set americké stoner rockové legendy Queens of the Stone Age. Letos kloubí festival progresivní dramaturgii s pouťovými lákadly, jako je Steven Seagal a znouzectností v podobě vystoupení dočasně obnovené Lucie. Skotská vypalovačka Biffy Clyro sice již vévodila programu například kultovního festivalu Reading/Leeds, ale na našich fejsbucích, jmenovitě na tom RFP, dostávala sodu stejně, jako kdyby byl jako headliner ohlášen Dušan Vozáry s novým „New Age" projektem. Nutno dodat, že Biffy Clyro stejně jako například Frank Turner (který v Londýně vyprodá dvacetitisícovou 02 Arenu a u nás hraje v Lucerna Music Baru pro 400 lidí) mají v sobě něco britského, co není pro našeho posluchače úplně přenosné. Tak jako tak, servírovat aktuální kapely se u nás nevyplácí. Nicméně nakonec se nevyplácí představovat ani jména klasická, dva neúspěšné ročníky franšízovaného festivalu Sonisphere (Metallica, Slayer, Megadeth, Anthrax, Alice in Chains, Iron Maiden, In Flames, Korn) a vlažné přijetí kapel jako Massive Attack, Cypress Hill či Prodigy (u těch spíše, co se ohlasů týče) návštěvníky RFP budiž toho příkladem. Takže, co se tedy ve finále vyplácí? Stačí se zeptat pořadatelů Votvíráku či tzv. Majálesů. biffy-clyro-leeds-festival-2013-5-1377814429-view-0 Biffy Clyro, Leeds Festival 2013. www.xfm.co.uk   Přitom ještě před RFP měl solidně našlápnuto pražský festival Jam (později ET Jam), který od vzniku v roce 1996 za čtyři léta existence přivezl toho času vrcholná či alespoň zasloužilá jména jako Iggy Pop, Bad Religion, Jesus Lizard, Bjork, Sinead O'Connor, Erasure, Frank Black, Dog Eat Dog, Ministry, Chumbawamba, Republica, Suzanne Vega, Alanis Morrisette či Bryan Adams. Neočekávaný nezájem však poslal pořádající agenturu 10:15 (že by the Cure – 10:15 Saturday Night) do předčasného důchodu, ze kterého se občas reinkarnovaná vrátila a podepíše se pod koncerty umělců jako Scooter či (tehdy téměř umírající) Luciano Pavarotti. scooter Scooter. m.alfa.lt   Černého Petra naposledy dostal festival Love Planet (dříve taktéž Go Planet Roxy a Love Planet), který přes drahé interprety jako Nick Cave & the Bad Seeds, Sisters of Mercy, Skinny Puppy, Marilyn Manson, Franz Ferdinand, Pet Shop Boys, Rasmus, White Lies, Klaxons, Orbital, Pendulum či smůlu nosící Bad Religion skončil finančně (v případě jen o trochu labilnějšího pořadatele) tzv. na mašli. Ano, jak zpíval Freddie Mercury „another one bites the dust". Je na vině fakt, že v posledních deseti letech téměř všichni kluboví, haloví i stadiónoví interpreti řadí Prahu do programu své tour? Spíše ne. Samozřejmě Depeche Mode by vyprodali i stadión Eden třeba čtyřikrát do roka, ale pokud vezmeme v úvahu, že třicetitisícový stánek pražské Slavie byl zdaleka nejmenším místem na turné Bruce Springsteena a i s pomocí zahraničních turistů byl vyprodán sotva z poloviny, pokud se blíž podíváme na průměrnou návštěvnost klubových koncertů, zjistíme, že ani v tomto odvětví to není žádná sláva. springsteen Bruce Springsteen v Edenu. maggee.rajce.idnes.cz   Pokud pak vidíme tisíce reptajících fanoušků na diskuzních fórech většiny větších festivalů, kterým za čtyři třetiny ceny samostatných halových či stadiónových akcí nevoní program, ať se organizátor snaží sebevíc, můžeme jen nevěřícně kroutit hlavou do nekonečna, ale k žádnému logickému vysvětlení nedojdeme. Fanoušci RFP každoročně očekávají a volají po kapelách jako Foo Fighters, Radiohead, Rage against the Machine či System of a Down, aniž by si uvědomovali, že cena jednoho z nich odpovídá celému či dvojnásobnému rozpočtu na celou dramaturgii. Ano, koruna je slabá, pivo a občerstvení levné, ale proč to v Srbsku, Polsku, ve velikosti srovnatelném Maďarsku a částečně i v polovičním Slovensku jde a přitom na Szigetu nehraje Omega a na Pohodě Elán? Konkluzivní odpověď, která nicméně již několik let visela ve vzduchu, přinesl právě vyprodaný Votvírák. Češi chtějí hodně muziky za málo peněz a je jim vlastně jedno jaké. Program, kterému dominují domácí kapely, jenž křížem krážem celý rok obráží republiku od vesnických kulturáků po normalizační zrezlé hokejové haly. Posuďte sami: No Name, Tata Bojs, Visací zámek, Věra Špinarová, Škwor, Desmod, Mig 21, Divokej Bill, Wohnout, Harlej, Iné Kafe, Mike Spirit, Arakain, Kreyson, Rybičky 48, Mandrage, Eddie Stoilow, Rytmus a Horkýže slíže. Jen škoda, že Ústecké činoherní divadlo nemělo dramaturga s tak nadlidskými a téměř božsky kreativními schopnostmi. Cena vstupenek 140-350 Kč (v různých vlnách předprodeje) je samo sebou „lidovka". Ani to, že betonový areál s úděsnou vizuální stránkou perfektně dotvořenou panoramatem atrakcí zapůjčených od rodiny Kočků postrádá jakoukoli atmosféru hudebního festivalu a připomíná spíš tuningový sraz v Bechyni, stejně neodradí téměř 50 000 lidí od myšlenky, že toto je opravdu kulturně strávený víkend. votv14 www.hiphopstage.cz   Votvírák i přes svůj věru imbecilní název a drzou propagandu, že se jedná o „oficiální zahájení festivalové sezóny" přiláká davy. Mají rádi pivo, rum a zelenou nebo naopak Red Bull s vodkou, rádi očumují holky v bikinách (holky se zase rády vystavují v bikinách) a tisícinásobně nadužívají slovo „kámo". Přestože je v titulku, záměrně se snažím vyhnout slovu „buran", protože jeho konotace je zároveň velmi široká a zároveň úzká. Návštěvníci Votvíráku nejsou burani, jsou to Češi. Češi, kteří na rozdíl od svých dalších post-socialistických kolegů nedokáží přes všechno mrmlání přispět ke genezi něčeho velkého a zajímavého. Festival totiž neroste na základě toho, co by si přál pořadatel, ale roste jedině za předpokladu, že s ním rostou i věrní návštěvníci, že ho zalévají a nenechají sesychat. Logicky se slušně daří žánrovým festivalům, jako je metalový Brutal Assault, ska, punk, reggae, hardcorový Mighty Sounds či taneční, obzvláště drum n'bassový Let It Roll. Nutno dodat, že právě díky užšímu komunitnímu zaměření nalákají i nemalé množství fanoušků ze zahraničí. Potrpí si na jasnou identitu a tudíž vytváří daleko uvědomělejší, věrnější a považující si podhoubí. Tak či onak by v jiných zemích nemuseli drncat zuby, jestli přijde o tisíc návštěvníků víc či míň a jestli jejich celoroční práce nebude zmařena. mighty sounds Mighty Sounds 2013. Vojtěch Florián, www.mightysounds.cz Čech jednoduše dostal svoje Majálesy (ne že by měli cokoli společného s původním smyslem studentského Majálesu), Škwora plněného Rybičkami 48 po myslivecku na Votvíráku a pokud neplive, neříká slovo „kámo" a čte Thomase Manna, za nedlouho mu po Vltavě připlují „Spojené Ostrovy", které vybraly 1 700 000 na trendy kapely čtvrté cenové kategorie. Oněch „25 a půl důvodu (proč půl, netuší ani Noam Chomsky), proč jít na United Island of Prague" lze z mnoha úhlů pohledu číst jako „25 a půl důvodu, proč tam nejít". Jenže United Islands jsou zadarmo. Tedy téměř zadarmo, ale stále dosti zadarmo, aby se to vyplatilo. Pokud někdy k něčemu byl plošný projekt dotací solárních elektráren, tak k tomu, že pokud by ho minulá vláda znatelně nezkrouhla, možná by letiště Boží Dar skončilo nadobro pohřbené pod vrstvou světelných panelů a v jejich výhni by se usmažil i festival Votvírák. Nestalo se a Votvírák dosáhl svého vrcholu. Česká festivalová kultura naopak absolutního dna. 1024px-The_Door_to_Hell en.wikipedia.org   Druhý díl tohoto textu najdete ZDE.   Pokud vás zajímá článek o ojedinělých pódiových designech, najdete ho ZDE.

Komentáře