Pracuješ jako robot? Roboti tě nahradí!

Bude v budoucnu rozumnější chovat se v práci emotivně, přecitlivěle, hystericky a zkrátka tak nějak teple lidsky, aby nás z teplého místečka v kanclu nevyštípal někdo lépe naprogramovaný?

Obrázek uživatele Veronika Kratochvilova
Emoce a menstruace nejsou nemoce.

Podle nedávné analýzy Úřadu vlády by digitalizace a robotizace měla do patnácti let vytvořit asi 300 000 pracovních míst, ale současně zlikvidovat 700 000 starých. To jsou čísla, která vytvářejí ve společnosti značné obavy. Prognóza, že by nástup nových technologií měl do začátku roku 2030 připravit o práci na 400 000 lidí, se diskutuje i na velkých mezinárodních kongresech.

Kde je pravda? Vážně se máme bát robotů?

Tak, jako obvykle, pravda se ukrývá někde uprostřed.

Při rozhovoru s Katkou Veselovskou, která se na Ústavu formální a aplikované lingvistiky Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy dlouhodobě zabývá textovou analytikou a působí také jako datová analytička ve společnosti Deloitte, jsem se dozvěděla mnohé.

Například to, že spolu s technologickým rozvojem se vytvářejí nové pracovní pozice, které si dříve firmy nemohly dovolit, a formou školení a rekvalifikací tak získají i dosud nekvalifikovaní nebo málo kvalifikovaní zaměstnanci novou možnost uplatnění, což může nemalou měrou přispět k celkově lepší kvalitě jejich psychiky i života.

Možná se tedy digitální revoluce výrazně dotkne spíš šatnářek na Kavčích horách, jejichž hlavní pracovní náplň dosud spočívala v ďobání lžičkou do lógru, nebo náruživých sběračů archivního prachu, ale rozhodně ne prodavaček a sekretářek, jež se o svá teplá místečka nejvíc bojí.

Je fakt, že scénář, kdy mi robot radí, která sukně mi víc sedne přes boky a jaký parfém se na mně rafinovaněji rozloží během milostné předehry, mi připadá trochu moc sci-fi. Na druhou stranu si docela dobře umím představit, že by mi oběd do kanclu vozil dron namísto věčně naprdnutého a z pražské dopravní špičky vystresovaného poslíčka.

Koneckonců v Africe už drony běžně rozvážejí krevní transfuze, tak proč by u nás nemohly lítat se svíčkovou?

Hlavní problém tudíž nespočívá v digitalizaci a robotizaci, ale spíš v tom, že se tu všichni bojíme změn. Sama si uvědomuju, jak mi poprvé bylo nepříjemné půjčovat diktafon elévovi, aby mi přepsal rozhovor. Chtěla jsem si všechno udělat sama, hezky pěkně po staru. Až když mi poslal přepis v textovém dokumentu, a já si ho jen sama ‚domazlila‘, uvědomila jsem si, kolik času a práce mi tím ušetřil, a s jakou chutí jsem se pak mohla vrhnout do editace.

S těmi roboty to nejspíš bude podobně. Nemají nás vyštípat, zničit a nahradit. Mají nám pomoct.

Tedy alespoň prozatím...

A tady si ještě můžete otestovat, s jakou pravděpodobností nahradí už brzy vaši práci robot.

Komentáře