Zdroj: Profimedia

Když se něco může pokazit, tak se to prostě pokazí. Murphyho zákony schválnosti o tom, že život se nám vysmívá při každé možné příležitosti a v nejhorší možnou dobu, jsou tu s námi déle než lidstvo samo. Za jejich zformulováním však stojí americký spisovatel Arthur Bloch, který podobná tvrzení shrnul a následně v roce 1977 vydal. Knihu pojmenoval po americkém leteckém inženýrovi Edwardu A. Murphym a ukázal tak světu, že v tom nejste sami.

Martin Miko 5.2.2024, 11:54

Zákony, které platí pro všechny

Výroky a přísloví o tom, že se nám něco může v životě během vteřiny pokazit, jsou mezi námi už od pradávna. Za oficiální osobu, která tyto pořekadla na téma „Všechno, co se může pokazit, se pokazí“ definovala však stojí jeden muž. Jedná se o amerického leteckého inženýra Edwarda A. Murphyho. Šlo o vzdělaného muže, který za sebou měl kariéru v armádě a v pozici leteckého inženýra. Poté pracoval na bezpečnostních systémech, přičemž testoval vysokorychlostní rakety a jejich vliv na lidský organismus.

Není přesně jasné, jakým způsobem se Murphy ke svým zákonům dostal, avšak obecně se má za to, že první Murphyho zákon vznikl po nehodě testů raketových saní někdy kolem roku 1948. Murphy tehdy během tiskové konference pronesl svůj citát: „Pokud existují dva nebo více způsobů, jak něco udělat, a jeden z nich vede ke katastrofě, pak to někdo udělá tímto způsobem.“ Teorií o vzniku prvního z Murphyho zákonů je však více, nicméně nikdo z inženýrského týmu kolem něj si přesně nepamatuje, jaký byl ten úplně první. Na konci 40. let měl Murphy po neúspěšném testování obvinit ze selhání svého asistenta a říct přitom: „Jestli ten chlap má nějakou možnost udělat chybu, tak ji udělá.“ Podle výpovědí Murphyho kolegy Nicholsova zazněl první „Murphyho zákon“ během rozhovoru s ostatními členy týmu. Následně byl zkrácen a vypilován na „Když se to může stát, tak se to stane.“

Do širšího povědomí se Murphyho zákony dostaly koncem 70. let 20. století, a to vydáním knihy Arthura Blocha. Ta se jmenovala Murphyho zákony: „Jestliže se něco může pokazit, tak se to pokazí“, což bylo nejznámější pravidlo, které se zpopularizovalo mezi lidmi. Zanedlouho přišly další variace zákonů, které se postupem času měnily s odkazem na dobu a aktuální dění. Spisovatel Arthur Bloch postupně sestavil celou řadu knih na téma Murphyho zákonů. Tyto knihy vyšly nesčetněkrát i v českém vydání. Na konci 90. let například vyšly i Murphyho zákony pro právníky nebo lékaře. V roce 1999 vyšla i tato kniha ve verzi pro 21. století.

Přímým opakem Murphyho zákonů jsou Yhprumovy zákony, které převracejí všechna moudra do pozitivního kontextu. Heslo: „Všechno, co může jít dobře, půjde dobře,“ mluví za vše.

V roce 2003 se Murphyho zákony dočkaly „významného“ ocenění, a to v rámci předávání Ig Nobelových cen. Tato ironická cena se uděluje za neobvyklé nebo triviální výsledky vědeckého bádání. Komise, která ceny uděluje, je však složena z nositelů těch opravdických Nobelových cen a předávání cen probíhá na Harvardově univerzitě. Cena přišla až po více než 50 letech od vyřčení prvního zákona.

A nyní si projedeme několik Murphyho zákonů, abyste měli představu, o čem vlastně jsou.

Je vědecky nemožné, aby pršelo, pokud jsme si s sebou vzali deštník.

Co nejde silou, jde ještě větší silou.

Pravděpodobnost, že si člověk vzpomene na věc, kterou zapomněl zabalit, je přímo úměrná vzdálenosti od domova.

Osoba s nejmenšími znalostmi má obvykle nejvíce co říci.

Zkušenost je věc, kterou získáš až potom, co jsi ji potřeboval.

Když je něco dobré, přestanou to dělat.

Čím déle čekáš v jedné frontě, tím je vyšší pravděpodobnost, že sis spletl okénko.

Rychlost načtení webové stránky tvým počítačem je nepřímo úměrná tomu, jaký zájem o ni máš.

Bez ohledu na to, o čem se mluví, vždycky jde o peníze.

Nikdo neposlouchá, co říkáte, dokud neuděláte chybu.

Když spěcháš, na semaforu svítí červená.