V současné době stále probíhají intenzivní diskuze ohledně etických aspektů umělého přerušení těhotenství. Ti, kdo podporují právo na potrat, často kritizují odpůrce za jejich údajně zastaralé a rigidní postoje. Ale jaký vztah k potratům měli lidé ve středověku? A proč se k němu primárně uchylovaly především nižší a střední vrstvy společnosti?
Nejhorší středověký zločin ze všech
Umělé přerušení těhotenství se neobejde bez rizik ani v současnosti, a teď si představte tu situaci v dobách středověku, kdy žena kvůli komplikacím mohla dokonce přijít i o život. Některé staré metody byly sice funkční, nicméně nedalo se na ně nikdy spolehnout na sto procent. Nechtěnému těhotenství se ženy bránily napříč každou historickou dobou, a dnes tomu není jinak. Potrat ve středověku však byl často posledním a zoufalým východiskem z aktuální nouze. V souvislosti s křesťanskými etickými normami byla však interrupce vnímána jako nejhorší zločin ze všech, a v případě, že byla veřejností odhalena, ženy za ni musely tvrdě pykat.
V případě, že se žena pokusila vyhnat plod z těla v prvních čtyřiceti dnech od početí, vnímala církev situaci jako polehčující okolnost. Podle zástupců církve se totiž tělo spojí s duší až po čtyřiceti dnech. Potrat vyvolaný v pozdějším stadiu těhotenství byl však velmi tvrdě potrestán. Hříšné ženy většinou čekal trest zasypání do země zaživa nebo probodnutí srdce kůlem. V jiných krajích se pro změnu upalovalo nebo stínala hlava mečem.
Ženy, které se rozhodly pro potrat, často prošly těžkými životními situacemi. Mnohdy se jednalo o zoufalé ženy, které byly buďto oběťmi znásilnění nebo prostě neměly možnost finančně zajistit další dítě. V době, kdy lidé neměli povědomí o plánování rodiny a antikoncepce nebyla k dispozici, byl jedinou zárukou nechtěného těhotenství celibát. Tento ideál však v případě znásilnění, což bohužel nebylo neobvyklé, nebylo možné dodržet.
A jakým způsobem se vlastně ženy snažily „přijít“ o dítě? Jednou z nejnebezpečnějších variant bylo pití vody s olovem, které se praktikovalo už ve starověkém Římě. Další možností bylo nechat se dobrovolně mlátit do břicha. Tyto postupy měly tragické následky, jenže ženy s tímto „problémem“ tehdy k lékaři nemohly jít. Ve středověku a později se potraty prováděly tajně a protizákonně. Existovala zde možnost si zaplatit porodní bábu, což byla většinou žena bez odborné kvalifikace a vzdělání, která nechtěným „těhulkám“ pomohla. Tomuto oboru se říkalo andělíčkářství a bylo samozřejmě také trestné. Přerušit těhotenství se však dalo i dalšími způsoby, které byly většinou dost pochybné a často sahaly do oblasti šarlatánství. Zatímco někdo na to šel těžkou fyzickou zátěží, jiné zkoušely horké koupele, výplachy vagíny, bylinkové lektvary nebo zaříkávání a čarovné amulety. Neuvěřitelné na tom všem je, že mnohé z těchto metod se dochovaly a praktikovaly ještě v 19. století.
Jedinou výjimkou byla pouze středověká Anglie, kde už od 14. století existoval zákon, který povoloval ženám podstoupit interrupci dle svého uvážení. Tedy pod podmínkou, že necítí v břiše žádné pohyby.
Doba se naštěstí změnila, tedy pokud nepočítáme situaci v Polsku. A ženy v současnosti mohou v raném stadiu těhotenství podstoupit svobodnou interrupci. Medicína pokročila do takové fáze, že se jedná o celkem bezpečný zákrok.
Zdroje informací:
https://en.wikipedia.org/wiki/History_of_abortion
https://study.com/learn/lesson/history-abortion-timeline-legalization-laws.html
Podobné články
Doporučujeme
Jan Fiedler
