Poslední český král: Před 181 lety byl v Praze korunován Ferdinand I. Dobrotivý

7. září 1836 položil pražský arcibiskup ve svatovítské katedrále českou královskou korunu na hlavu rakouskému císaři Ferdinandu I. řečenému Dobrotivý. Pod jménem Ferdinand V. se tak tento panovník stal posledním monarchou, který přijal české korunovační klenoty a stal se tak českým králem se všemi formalitami. Jeho vláda byla krátká, ale jednalo se o krále, který měl k Praze a českým zemím velmi dobrý vztah. Jaký vlastně byl tento Habsburk opředený mnoha mýty?

Přesně před 181 lety zažívala Praha velkou slavnost. Ve třetím nejdůležitějším městě Rakouského císařství probíhala korunovace císaře Ferdinanda I. českým králem. Ferdinand, který vešel do dějin s přízviskem Dobrotivý, byl tou dobou již korunován v Rakousku a přijal i korunovační klenoty maďarské. Stal se zároveň posledním českým králem se vším všudy, protože ani jeden z jeho dvou nástupců se již Svatováclavskou korunou korunovat nenechal.

Ferdinand se narodil jako nejstarší syn rakouského císaře Františka I. Habsburského, tudíž byl prvním v pořadí nástupnictví trůnu. Již od dětských let bylo ale patrné, že korunní princ se na panování vůbec nehodí. Narodil se jako vážně nemocný a mnoho doktorů na císařském dvoře nevěřilo, že se chlapec vůbec dožije dospělosti. Od dětství trpěl epileptickými záchvaty a křivicí.

Zažitá představa, že Ferdinandovi se říkalo Dobrotivý, protože byl slabomyslný vlivem dědičné degenerace, není pravdivá. Ferdinandovi rodiče – císař František a jeho choť Marie Tereza Neapolsko-Sicilská – byli bratranec a sestřenice, přesto se ale nedá hovořit o genetické degeneraci. Problémem bylo spíše to, že vzhledem k podlomenému zdraví mu nebylo do věku 10 let poskytováno žádné vzdělání. Později ale plynně hovořil několika jazyky včetně češtiny, zajímal se o přírodu a o hudbu, hrál na trubku a klavír a rozhodně nebyl mentálně postiženým hlupákem. Jeho přízvisko bylo spíše odrazem jeho dobrácké povahy.

Ferdinand se po smrti svého otce v roce 1835 stal v 42 letech rakouským císařem, přičemž za života nebyl nijak připravován na vládnutí a panovnické povinnosti. Již v roce 1830 byl korunován uherským králem, přičemž během korunovace promluvil ke svému lidu v maďarštině a rok po korunovaci rakouským císařem se rozhodl přijmout i české korunovační klenoty. V katedrále sv. Víta mu Svatováclavskou korunu na hlavu položil tehdejší pražský arcibiskup Ondřej Alois Ankwicz ze Skarbek-Poslawice a stejně jako při korunovaci uherské i v Praze následně promluvil jako český král Ferdinand V. k poddaným v jejich rodném jazyce. Spolu s Ferdinandem byla korunována i jeho manželka Marie Anna Savojská.

Vláda Ferdinanda I. byla poznamenána tím, že za císaře fakticky vládl konzervativní kancléř Klemens Metternich a samotný Ferdinand byl spíše na ozdobu. Paradoxně ale navzdory nenáviděnému Metternichovi se Ferdinand stal vedle Rudolfa II. asi nejoblíbenějším habsburským panovníkem, který kdy v zemích koruny české vládl. Svůj podíl na tom měl jeho mimořádný vztah k Česku, který se projevil i tím, že když byl v roce 1848 donucen abdikovat ve prospěch svého osmnáctiletého synovce Františka Josefa, rozhodl se Ferdinand dožít v Praze na Pražském hradě.

Do paměti obyvatel Prahy se Ferdinand zapsal jako laskavý pán, který rád chodíval ulicemi města a nikdy nezapomněl obdarovat žebráky drobnými mincemi a děti bonbóny. S měšťany se rád zastavoval a prohodil s nimi pár slov. Celkem takto potřebným v ulicích Prahy rozdal úctyhodných 450 tisíc zlatých (vynásobte si to deseti a dostanete dnešní hodnotu v eurech!). Kromě hlavního města pobýval Ferdinand i na panství v Zákupech u České Lípy. Ač byl celoživotně sužován nemocemi, dožil se bezdětný Ferdinand Dobrotivý úctyhodných 82 let. Pochován je po boku své manželky v císařské kryptě kapucínského kostela ve Vídni.

Zde si přečtěte něco málo o nástupci Ferdinanda Dobrotivého císaři Františku Josefovi.

Komentáře