1 velká novinářská pitomost: ekologové nejsou ekologisti!

Média občas napíšou úplný nesmysl. Tak to prostě chodí a ani náš web g.cz v tom není výjimkou. Od konkurence se ale lišíme tím, že to čestně přiznáme.

Obrázek uživatele Ivan Brezina
„Svět patří těm, co se neposerou.“

Na www.g.cz vyšel článek Dominika Landsmana Osm zbytečných studijních oborů, po jejichž absolvování půjdete na pracák. Popisuje, jak lidé často studují věci, které jsou sice zajímavé, ale v praktickém životě jim k ničemu nejsou. Článek je to vtipný a má v mnohém pravdu. Až na ekologii, kde se autor fatálně seknul.

„Bohulibý obor, který se snaží zachránit něco, co už zachránit nejde,“ tvrdí Landsman. „Absolventi přesně vědí, co je potřeba zachránit a jak to udělat. Bohužel však jejich názory nikoho nezajímají, takže se řada z nich musí uchylovat k ekoterorismu a extrémismu. Vystudované ekology můžeme dnes nalézt přivázané řetězy na stromech určených ke kácení a nebo na oceánech, kde na svých bárkách hrdinně třímají transparenty s nápisy typu: ‚zastavte těžbu ropy‘. Ekologové ke svému životu peníze nepotřebují, protože fungují na bázi fotosyntézy, tedy nemusí pracovat a mohou zachraňovat planetu.“

Bože, tolik nesmyslů jen v pěti větách! Jako absolvent ekologie na Přf UK se musím důrazně ohradit. Landsman absolutně netuší, která bije. Zaměňuje ekology a ekologisty, ale popořádku:

1. Ekologie nic nezachraňuje

Je to deskriptivní (popisná) přírodní věda, která jen studuje strukturu a funkci ekosystémů. Hodnoty v ní nemají místo stejně jako třeba v matematice či v chemii (zkusme si představit „matematické aktivity“ nebo “chemické aktivisty“!).

Ekologie tedy nevydává žádná doporučení, co by se mělo chránit a co ne a jak by to v přírodě mělo „správně“ být. Tím se zabývá ochrana životního prostředí (OŽP) – úplně jiný studijní obor, který už je jen praktickou aplikací ekologie.

A pozor, na rozdíl od ekologie teprve do OŽP vstupuje normativní hledisko. Abychom totiž věděli, co vůbec chceme chránit, musíme se nejdřív dohodout, co je cenné. Je to hustý šumavský les (který je sice krásný, ale z biologického hlediska nezajímavý, protože jde o umělou smrkovou monokulturu). Nebo je to výsypka severočeského povrchového dolu? Ta totiž zarůstá neskutečně vzácnými rostlinami, které v Česku jinak nikde jinde nenajdete. Životní prostor mají právě a jen tady. OŽP tak paradoxně velmi oceňuje třeba vojenská cvičiště, kde díky „ničivým“ tankovým pásům a půdě rozryté výbuchy vznikají unikátní biotopy.

Ekolog ale ví, že ochrana přírody je už z principu nesmysl. Příroda má neskutečnou sílu a evoluci nelze zastavit. Vyhubení velryb, goril nebo nosorožců je přírodě srdečně jedno – časem si prostě vytvoří nějaký nový druh. V evoluci se to už nesčetněkrát stalo. Vyhynuli třeba dinosauři, no a co? Chybí nám snad? Ostatně i s lidmi to může dopadnout úplně stejně. (A taky zákonitě dopadne, protože životnost každého druhu je časově omezená.)

2. Absolventi ekologie nevědí, co je potřeba zachránit a jak to udělat

Je pravda, že ekologii jdou často studovat mladí lidé, plní ideálů a připravení nasadit své síly k ochraně křišťálových studánek, deštných pralesů, bezů na školním dvoře a pelargonií v maminčině zahrádce. Sám jsem to tak kdysi měl v hlavě taky. Studium ekologie ale mladým lidem tyhle naivní rychlošípácké představy dokonale rozbourá. Na přednáškách se totiž dozvíte, že všechno je úplně jinak, než si ve své naivitě mysleli v době před začátkem studia.

3. Absolventi ekologie se neuchylují k ekoterorismu a extrémismu

Absolventi ekologie sedí někde v laboratoři a bádají. K ekoterorismu a extrémismu se uchylují ekologisté (také environmentalisté, zelení nebo ekologičtí aktivisté) – členové Hnutí Duha, Greenpeace a další laických nátlakových skupin. Zatímco ekologie je věda, ekologismus je ideologie. Vyznávají ji lidé, kteří o ekologii nevědí vůbec nic. Nestudovali ji, a přesto (nebo snad právě proto) mají pocit, že se světem je něco v nepořádku a je třeba to napravit, než všichni umřeme na otrávený vzduch a vodu.

Mezi členy těchto nátlakových skupin není ani jeden absolvent ekologie, což v Česku mohu potvrdit na 100 %. Všechny je totiž osobně znám. Jedinou výjimkou je Mojmír Vlašín, ale ten zaprvé nevystudoval ekologii (formálním vzděláním je ‚jen‘ biolog), za druhé byl usvědčen jako podvodník (ke své zelené propagandě zneužil kulaté razítko soudního znalce) a za třetí je z Brna.

4. Vystudované ekology nikde přivázané nenajdete

Ekologové nechrání stromy určené ke kácení, netřímají transparenty s nápisy typu „zastavte těžbu ropy“ ani ‚nezachraňují planetu‘. To dělají ekologisté, zopakujme si to. S ekology nemají nic společného, jde o úplně jinou skupinu lidí.

K odhalení toho jazykového i věcného nesmyslu nejlépe poslouží lehce košilatá paralela. I když většina dospělých mužů čas od času zkoumá tajná zákoutí ženského těla, jen nepatrný zlomek z nich jsou gynekologové. Zoologem také jistě není každý, kdo má doma mluvící andulku nebo zlaté rybičky. A každý z nás si dokáže spočítat výplatu, ale jsme snad díky tomu matematici?

Proč je Landsmanova záměna ekologů a ekologistů tak nebezpečná?

Za ekologa se dnes prohlašuje každý, kdo po sobě zhasíná v koupelně a nepohazuje v lese pytlíky od svačiny. Biolog Stanislav Komárek v eseji Hnutí zelených jako parareligiózní fenomén (1991) upozorňuje, že se slovo „ekologie“ na hony vzdálilo od svého původního významu ve vědě: „Je vážným nebezpečím, že ideologické aplikace zdiskreditují tuto disciplínu stejně, jako to udělal nacionální socialismus s rasovou antropologií či komunismus s politickou ekonomií“.

Že je to všechno jen malicherné slovíčkaření? Petr Fidelius v eseji Jazyk a moc (1983) popsal, jak komunistická propaganda zneužíváním jazyka korumpovala myšlení. Nedbalost v zacházení se slovy, zamlžující veřejnou diskusi, bylo podle něj jedním z nástrojů totalitní moci. Do nepřesným používáním vyprázdněných „nádob“ pojmů typu „demokracie“ či „lid“ totiž režim nalil přesně ten obsah, který potřeboval k našemu ovládání. Propaganda pak jejich vytrvalým zneužíváním změnila společenské povědomí, takže někteří z nás uvěřili, že opravdu žijí v demokracii, řízené lidem.

Politické hnutí ekologistů, sdružujících se v nevládních zelených organizacích typu Greenpeace či Hnutí Duha, se dnes vydává za ekology z podobných důvodů. Jde jim o peníze, moc a politický vliv.

Někteří z nás už bohužel uvěřili, že jedině ekologisté a nikdo jiný jsou povoláni zachránit planetu před katastrofou. Laické obavy o stav životního prostředí jsou jistě chvályhodné, s ekologií ale nemají nic společného. Bojů o Temelín, blokování šumavských pralesů či zdržování výstavby dálnic se neúčastní větší procento ekologů než třeba geologů, filologů či kominíků.

Ekologisty se ekologové stávají opravdu jen naprosto výjimečně. Vědí, že složitou síť přírodních vztahů nelze nacpat do několika emotivních frází o ohrožené přírodě. V tichu laboratoří studují mezidruhové vztahy, měří toky látek a energie biosférou a nehodnotí, jakým směrem by se měl svět správně točit.

Shrnuto srozumitelným hospodským jazykem: kolega Dominik Landsman zmáchal páté před deváté a brutálně nasral všechny ekology od Aše po Břeclav.

Daleko hlouběji a názorněji vysvětluje rozdíl mezi ekology a ekologisty článek 8 důvodů, proč ekoaktivisté připomínají hovnivály.

Komentáře