Páter Josef Toufar by oslavil 115 let. 5 zajímavostí o komunisty umučeném knězi z Číhoště

Před 115 let se narodil Josef Jindřich Toufar. Muž, který se dal na dráhu kněze a sloužil duchovním na několika českých vesnicích. Jeho život změnil takzvaný Číhošťský zázrak, kvůli kterému se stal trnem v oku komunistům. Ti nevinného pátera Toufara umučili k smrti. Co bychom měli vědět o muži, který čeká na blahořečení a je mnohými považován za svatého mučedníka?

1) Vesnický kluk, který měl blízko k bohu

Josef Toufar se narodil v obci Arnolec poblíž Jihlavy do rodiny hospodáře a dlouholetého starosty obce Josefa Toufara st. a jeho ženy Marie jako čtvrté dítě. Dětství mladého Josefa Toufara bylo typické pro vesnického kluka na počátku 20. století. Toufar byl pilný jak coby žák, tak při práci na poli či v lese, byl oblíbený u svých vrstevníků i u děvčat a hrál v místní kapele na basu. Od mala nicméně rád chodil do kostela a hrál si na faráře. Po vystudování gymnázia v Německém Brodě a následně v Chotěboři se právě touto cestou rozhodl vydat a přihlásil se na studium teologie.

Teologii Toufar studoval v biskupském kněžském semináři v Hradci Králové. V semináři byl mimo jiné jmenován zdravotníkem. 29. května 1949 byl biskupem Mořicem Píchou vysvěcen na kněze v chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Hradci Králové, svou první mši odsloužil v kostele svaté Markéty ve Zhoři. Podle dobových zpráv se u této příležitosti konala v Toufarově rodném Arnolci velká slavnost a zhořský kostel byl naplněn k prasknutí. Ve Zhoři pak měsíc mladý kněz Toufar zastupoval místního faráře, který byl nemocný.

2) Vesnický farář a příchod do Číhoště

1. července 1940 byl Josef Toufar povolán, aby se stal knězem ve vysočinské obci Zahrádka, kde měl pod sebou správu duchovních nejen ze Zahrádky, ale i z dalších 12 okolních obcích, ve kterých byly celkem 3 kostely a jedna poutní kaple. V novém působišti se Toufar rychle zabydlel a získal si oblibu místních farníků. Mimo bohoslužeb vyučoval Toufar náboženství v místních školách. Josef Toufar byl úplně jiný než jeho předchůdce páter Schwaller. Chodil často mezi lidi, bavil se s nimi o jejich každodenních problémech, organizoval farní život i zcela nad rámec náboženské činnosti a vždy ochotně pomáhal lidem v nesnázích – pokud to bylo v jeho silách, tak i finančně.

Toufar se projevil jako odvážný vlastenec během druhé světové války, když sloužil mši za mlynáře Václava Tomka, který kvůli obavám z výslechů Gestapem spáchal sebevraždu. Pohřbu a zádušní mše se zúčastnilo přes 8 tisíc lidí z širokého okolí. Po válce se Toufar podílel na obnově zahrádecké farnosti, nechal opravit okna v kostelích, zařídil opravu varhanů a pomohl i s navrácením nacisty zabavených kostelních zvonů. Zároveň se ale vzhledem k angažmá v Československé straně lidové znelíbil místním komunistům. Když Toufar přispěl k tomu, aby v Zahrádce ve volbách v roce 1946 zvítězili Lidovci a ne KSČ, měl to u komunistů spočítané. Soudruzi se postarali o to, aby byl oblíbený farář přeložen do Číhoště. To se mu následně stalo osudným.

3) Číhošťský zázrak

I v Číhošti si nového faráře místí lidé rychle oblíbili a rádi chodili na jeho bohoslužby v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Zde během mše na třetí adventní neděli 11. prosince 1949 došlo k takzvanému Číhošťskému zázraku. Ten měl spočívat v tom, že během Toufarova kázání se měl několikrát samovolně pohnout asi půlmetrový kříž nad oltářem. Sám kněz, který byl k oltáři zády, si toho nevšiml, dozvěděl se to až následně od věřících. Pohyb kříže vidělo minimálně 20 věřících. Číhošť se tak dostala nejen do hledáčku církve, ale bohužel i do hledáčku komunistické Státní bezpečnosti, která za vším viděla podvod zinscenovaný v minulosti nepohodlným Toufarem.

Na Boží hod a v době postní se následně měl kříž opět pohnout. Komunisté se rozhodli, že událost využijí v rámci proticírkevní propagandy a z Toufara udělají zákeřného podvodníka, který obelhává prostý lid a podrývá tak socialistickou společnost. Církev byla shledána jedním z hlavních třídních nepřátel a události z Číhoště měly soudruhům posloužit k jejímu zostuzení a potlačení jejího vlivu. 28. ledna 1950 byl Josef Toufar StB zatčen a přepraven do jedné z nejtěžších věznic v Československu ve Valdicích, kde si své tresty odpykávali vrazi a ti nejhorší kriminálníci.

4) Umučení komunisty

Komunisté se ve vězení rozhodli Josefa Toufara totálně zlomit a donutit ho k tomu, aby potvrdil jejich smyšlenou výpověď. K tomu jim posloužilo kruté mučení, psychické i fyzické týrání, odpírání jídla a spánku, ale i elektrošoky. Hlavní vyšetřovatel Ladislav Mácha projevoval nad Toufarem neobyčejnou krutost a sám se osobně účastnil jeho bití. Nakonec se komunistům podařilo ze zmučeného faráře na pokraji sil dostat vynucené přiznání jak zinscenovaného pohybu kříže pomocí vlasců a kladkostroje, tak sexuálního zneužívání ministrantů. Zbídačený Toufar byl nucen v číhošťském kostele vše natočit na kameru, kde sehrál vše tak, jak si komunisté přáli pod pohrůžkou dalšího mučení.

25. února je po měsíc trvajícím utrpení Toufar na pokraji sil propuštěn z vězení do pražského státního sanatoria, kde i přes veškerou snahu lékařů týž den umírá. V pitevním protokolu bylo na přímý rozkaz StB uvedeno, že kněze zabil prasklý žaludeční vřed a veškeré zmínky o mučení jsou zde zamlčeny. Přesto jeden z Toufarových ošetřujících lékařů 18 let po smrti číhošťského kněze přiznal, že tak zmučeného člověka nikdy neviděl a že ze strany komunistů to byla jasná vražda. Josef Toufar byl následně potají pohřben pod falešným jménem do hromadného hrobu v Ďáblicích. Jeho ostatky byly identifikovány až v roce 2014.

5) Odkaz pátera Toufara

Toufarův vrah Mácha byl nejprve potrestán jen stranickou důtkou. Odsouzen byl až po pádu komunismu, kdy ve vězení strávil pouhý jeden rok. Památka Josefa Toufara je pochopitelně po roce 1989 připomínána a slouží i jako odstrašující případ toho, jakých zrůdností se dopouštěl komunistický režim. Páteru Toufarovi byla již v roce 1990 odhalena v Číhošti pamětní deska. Improvizovaný památník má i na budově pražského sanatoria, kde zemřel. Na rozpadající se opuštěné budově v Legerově ulici je jeho podobizna vedle podobizny Jana Palacha, který zemřel na témže místě. Toufarovi byla posmrtně udělena medaile Za zásluhy I. stupně a v Zahrádce, kde jako farář dlouhé roky sloužil, mu byla odhalena socha od Olbrama Zoubka.

Po identifikaci ostatků Josefa Toufara byly tyto důstojně pohřbeny v kostelní hrobce v Číhošti. Zádušní mši za Josefa Toufara sloužil královéhradecký biskup Jan Vokál a koncelebroval kardinál Dominik Duka. Na rakvi s Toufarovými ostatky byla květina od prezidenta republiky a jeho choti. Již dva roky před pohřbem byl zahájen proces Toufarova blahořečení. Po důkladném zkoumání života Josefa Toufara ze strany královohradeckého biskupství na základě zaslaných podkladů rozhodne o samotném blahořečení papež. Mnozí věřící ale už pátera Toufara vnímají jako mučedníka, který pro svou víru obětoval život. Starokatolická církev ho dokonce již uznává jako světce.

Zde si můžete připomenout život další z těch, které nechali komunisté zavraždit, političky Milady Horákové.


Komentáře