V tažení proti nebezpečným, zlým a zavilým islamistům vytáhl šéf hnutí Úsvit ekonomickou kartu. Vyzval Čechy k bojkotu prodejen, které vlastní muslimové. „Nekupovat si v jejich krámech kebaby ani mobily, prostě vůbec nic a neměnit u nich peníze, je to vedlejší zdroj financování rozmachu islámu. Každý zakoupený kebab je jen další jeden krok k burkám,” horlí. Dáte si v Brně grilované maso v housce? Vaše peníze zaplatí nákup kinžálu, kterým vám majitel obchodu na Zelňáku s výkřikem “Alláhu akbar!” podřízne krk. Vyměníte si v pražské směnárně desetieurovku? Přispěli jste na vojáky Islámského státu. Svět je někdy nádherně jednoduchý.  

“Nekupujte u Židů!”

Ve skutečnosti to ale tak veselé není. Jako kdybychom se přenesli do jara 1933. Hitler se stal říšským kancléřem a jeho NSDAP následně zásadně uspěla ve volbách. Tahle náhlá legitimita Hitlerovi umožnila vyhlásit celonárodní bojkot židovských obchodů, zboží a služeb. Jeho muži v uniformách postávali před židovskými obchody a důrazně předvědčovali Němce, aby šli nakupovat jinam. Židovské obchody počmárali Davidovými hvězdami a nápisy “Nekupujte u Židů!” “Židé jsou naše neštěstí!” a “Židé, táhněte do Palestiny!” Okamurova bojkotovací rétorika je naprosto identická. Pochopili bychom, že někdo nemá rád islám a muslimy a že se je jako politik v Česku snaží omezovat. Žijeme v demokracii a je to prostě jeho názor a jeho soukromá válka. Divná, ale legitimní. Připadalo by nám to stejně směšné, jako proslulá scéna z Černých baronů Miroslava Švandrlíka. Po únoru 1948 tam na odborářskou dovolenou přijede i bývalý lomnický továrník Jína. Komunistický funcionář Chlepoun ho obviní, že jako kapitalista určitě nechával střílet do dělníků. Jína nesměle vysvětluje, že on se střílením do dělníků nemá nic společného, neboť pouze pekl lomnické suchary. Podobné je to teď s českými prodavači kebabů. Ti lidé oprostě jen grilují kuřecí a skopové a servírují ho se salátem a jogurtovou zálivkou. Kdo si myslí, že nám tím usilují o život, je nejen xenofobní blb, ale nejspíš trpí i spikleneckým bludem. Okamurovým tažením proti kebebům už prostě spadly všechny masky – ten člověk se vyjadřuje jako Hitler. Prosazuje princip kolektivní viny. A my máme v téhle situaci jen dva nástroje, jak dát najevo, že s tím nesouhlasíme.  

Alou zpátky do Tokia!

1. Nakupujme u Arabů. Ode dneška to už není prostě jen oběd, ale politický čin. Podporou snědých kebabářů a směnárníků říkáme: “Mustafo, Alí, Hasane, Mohamede, nic zlého jste mi neudělali. S tím šikmookým Hitlerem nemám nic společného a proto se s gustem najím právě u vás.” 2. Bojkotujme vše japonské. Budeme se tím sice chovat stejně hloupě jako Okamura, ale aspoň mu ukážeme, zač je toho loket. Žádné Sony, žádný Playstation, žádné sushi, žádnou polévku ramen, žádné Suzuki, karate ani japonské porno! Ať vás ani nenapadne koupit si něco v Okamurově Japashopu! A až se vás v centru města zeptá na cestu japonský turista, ignorujte ho. Nestojíme přece o jejich krvavé peníze!  Okamura nám sem ty cizáky vozí a vydělává na tom. Japonci tedy musejí pocítit, že v Česku nejsou vítáni. Byli to koneckonců oni, kdo se spojili s Hitlerem, kdo rozpoutali krvavou válku v Asii a zavraždili miliony nevinných lidí. Okamura je potomkem fašistoidní rasy, která chtěla před lety zničit evropskou civilizaci. Takže teď bude hezky pykat za své předky. Uchystejme mu stejně krušný osud, jaký plánuje pro české muslimy! Kolektivní vinu na něj!   A TADY máte navrch Okamurovu nepravdivou pravdu o pracovním táboře v Letech.