Před třemi lety byli v Norsku Evě Michalákové neprávem odebráni do pěstounské péče její dva synové - Denis a David. Nyní má povoleno je vídat pouze dvakrát do roka na dvě hodiny.   Peklo jmenem Barnevern Mašinérie pohlcující děti v Norsku, sociální úřad Barnevern, má za cíl chránit děti před jakýmkoli týráním, ohrožením, zkrátka před čímkoli špatným. Jeho systém je ale vyhrocený ad absurdum, a tak se v Norsku stal takzvaný bekymringsmelding (zpráva o znepokojení) nástrojem vydírání a pomsty. Řeší se tak například sousedské spory nebo neshody rozvedených rodičů. V případě dvou českých chlapců to vypadá na nespokojenou paní učitelku ve školce, které vadilo, že si paní Michaláková stěžuje na nedodržování dietní stravy syna Denise a šikanu druhého syna Davida, který několikrát přišel domu s rozbitými brýlemi. Učitelka Monica Thorvaldsen později také svědčila u soudu, kde po celou dobu lhala.  

Fašistické praktiky Barnevernu

Úřad funguje jako stát ve státě, má téměř neomezené pravomoci, a jeho praktiky až nápadně připomínají nacistické způsoby převýchovy dětí. Po vykonstruovaných procesech neoprávněně odebere děti a snaží se jim doslova vymýt mozek. V případě Denise a Davida byli chlapci rozděleni, každý zvlášť do jiných pěstounských rodin, aby spolu nemohli mluvit. A to i přesto, že oba chlapci mají české občanství a už v průběhu vyšetřování o ně projevili zájem blízcí příbuzní (babička a sestra matky) žijící v ČR. Jejich matka je smí vidět dvakrát do roka na dvě hodiny, nesmí na ně mluvit česky, nesmí je obejmout ani jinak projevovat city.    

Všichni se otáčí zády

Ve vykonstruovaném procesu byla nakonec rodina Michalákových shledána nevinnou. Tento verdikt mají k dispozici a prosí všemožné politiky instituce a úřady již tři roky o pomoc. To vše bezúspěšně. České ministerstvo zahraničí je ignoruje. Tvrdí, že pomoci nemůže. Stejně jako Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí.  

Děti lze dostat zpět!

Přestože Ministerstvo zahraničních věcí České republiky tvrdí, že je vyloučena jakákoli diplomatická intervence, Rusko a Indie v obdobných případech právě přes své diplomaty vyslaly jasný vzkaz, že stojí na straně svých občanů a žádají ukončení případu a navrácení dětí. V obou případech Norsko podlehlo nátlaku a děti byly vydány zpět do péče rodičů. Případ Michalákových není ojedinělý. O děti takto bojují například rodiny ze Slovenska, Polska a dalších zemí. Zarážející je i fakt, že Barnevernet ročně odebere přes 12 000 dětí, což je prakticky nejvíc na světě. Norsko bylo dokonce v roce 2007 shledáno vinným z porušování lidských práv, přesto ale systém funguje dál.     Norský právník Marius Reikerås situaci komentuje takto: „Myslím, že by Češi měli dát zřetelně najevo, že Norsko nemá právo zasahovat do rodin českých občanů i přesto, že žijí v Norsku. Indičtí diplomaté Norsku jasně vzkázali, že buďto ten případ skončí nebo Indie přistoupí k nějaké formě sankcí proti Norsku. Případ měl za následek diplomatickou krizi mezi oběma státy. Norská vláda indickému tlaku ustoupila a děti byly rodičům vráceny. Podobně dala i ruská ambasáda najevo, že s jejími občany nesmí být zacházeno tímto způsobem. Takže tlačit na norskou vládu je možné!"   Andrej Ruščák - Čech žijící v Norsku vysvětluje: „Problém je, že tento systém je extrémně náchylný na přítomnost lidí s jinou motivací, než je jen objektivní pomoc dětem, jakož i na zneužití lidmi, kteří se chtějí někomu z nějakého důvodu pomstít (sousedské spory, spory mezi rozvádějícími se/rozvedenými manželi, atd.) Pak se ze systému stává dost neúprosná úřední mašinérie, která dokáže nespravedlivě rozvrátit i slušnou a funkční rodinu." Uznávaný norský psycholog Per Kaald jež byl přítomen u procesu tvrdí, že celý případ je vykonstruovaný a u soudu prohlásil: "Stydím se, že jsem Nor." Zdroje: echo24.cz (Vladimír Ševela), andrejruscak.blog.idnes.cz. Více informací naleznete na www.kdejemojedite.cz     Norsko je sice krásná země, s vtipnými bankovkami, ale tohle je přece jen trochu silná káva. Držíme palce i na nohou, ať paní Michaláková dostane své chlapečky zpět!