Kapela U2 je nejvýznamnějším a nejslavnějším „produktem“, jaký nám kdy irský hudební průmysl nabídl a Bono Vox, frontman kapely, je jeho největší ikonou. Každá slavná osobnost, ať už se jedná o prezidenty, sportovce, influencery nebo právě rockové hvězdy, má své fanoušky i své odpůrce. Proč je však v tomto ohledu Bono a jeho kapela výraznější než ostatní?
Bono Vox - Dobrý hlas
Bono Vox, vlastním jménem Paul David Hewson, se narodil 10. května v Dublinu před 63 lety. Přezdívka „Bono Vox“ znamená v překladu z latiny „dobrý hlas“. Stejně jako téměř celé Irsko i rodiče Bona Voxe byli silně věřícími křesťany, což se přeneslo i na jejich děti. Bono je věřící a často to dává najevo, a právě zdě možná stojí základy vtipů o Bonovi a Bohu.
„Jaký je rozdíl mezi Ježíšem a Bonem?
Ježíš si o sobě nemyslí, že je Bono.“
Celý příběh začal na škole „Mount Temple Comprehensive School“ v Dublinu, kde Bono potkal svou budoucí ženu Alison Stewart a také spolužáky, se kterými se později potkal právě v U2. Existuje spousta teorií o tom, proč se stal frontmanem nově vzniklé kapely (1976) právě Bono. Podle jedné z nich si měl údajně na první zkoušku zapomenout svou kytaru, načež si tedy musel stoupnout k mikrofonu a zpívat. Zde se projevil jeho vokální talent, kterým byl obdarován, a u mikrofonu již zůstal. Podle další teorie neodpovídaly jeho kytarové dovednosti předpokladům ostatních členů kapely – chtěli Bona vyměnit za jiného kytaristu. Bono se však na prvním koncertě projevil jako neuvěřitelný showman, a proto v kapele zůstal, a navíc zaujal pozici frontmana. Možná se stal frontmanem jen z toho důvodu, že je v kapele nejlepším zpěvákem, textařem a jeho expresivní projevy a výrazná gestikulace z něj dělá pro oko diváka nejzajímavější postavu.
Ať je to, jak chce, Bono je frontmanem, tváří U2, hlavním textařem a nejvýraznější osobností kapely. Nejvíce ho pak doplňuje kytarista David Howell Evans, který má přezdívku „The Edge“ (v překladu hrana, okraj).
„Víte, proč Bono Vox spadl z pódia?
Stál moc blízko u Okraje.“
Nejdříve rebel, poté aktivista
Zpočátku se Bono ve svých textech věnoval různorodým tématům, kterým přidával podtón rebelie. Smýšlení Bona i zbytku kapely bylo tehdy v 80. letech poměrně punkové, snažili se (jako většina podobně laděných kapel) vystoupit z davu. Postupem času se Bonovy texty staly prostředkem k šíření jeho názorů a pohledů na svět. Skrze písně, a nejen jejich prostřednictvím, se často a s oblibou vyjadřuje k politickým a sociálním tématům, nevyhýbá se ani náboženským souvislostem. To však neznamená, že se těmto tématům (ačkoli v menší míře) nevěnovali již v počátcích. Ve světě si získali pověst jako politicky a společensky uvědomělá kapela, jejíž texty se netočí jen okolo lásky.
Bono se na začátku kariéry inspiroval interprety, jako byl například Bob Dylan, Leonard Cohen, David Bowie nebo Marc Bolan z kapely T. Rex. Ve 14 letech mu zemřela matka, které následně věnoval několik písní, stejně tak se umělecky vyjádřil ke smrti svého otce. U2, jakožto politicky a sociálně angažovaná kapela, se zúčastnili také legendárního charitativního koncertu Live Aid, kde byli těmi téměř nejvýraznějšími – samozřejmě zastíněni nepřekonatelným výkonem Queen. Do světa nejintenzivněji prorazili v roce 1987, když vydali album The Joshua Tree, které se umístilo na 26. místě v žebříčku magazínu Rolling Stone 500 nejlepších alb všech dob. Jakožto člen U2 získal Bono za svou kariéru 22 cen Grammy a byl uveden do Rock and rollové síně slávy. V roce 2006 byl dokonce za svoje zásluhy v oblasti hudby a charity povýšen britskou královnou Alžbětou II. do rytířského stavu. Titul sir však používat nemůže, jelikož není občanem Spojeného království.
„Víte, co řekl Bono Pánubohu, když se poprvé podíval do ráje?
Mám pocit, že sedíš v mojí židli.“
Bono se vyznačuje kromě specifického hlasu i svým specifickým vzhledem. Znám je pro nošení různých barevných brýlí, které však nejsou pouze módním doplňkem. Bono Vox dříve uváděl, že má citlivé oči a trpí světloplachostí. V roce 2014 však přišel s informací, že má glaukom (zelený zákal), a proto musí nosit brýle se zabarvenými skly. Spíše než jako handicap se tato skutečnost projevila jako rozpoznávací znak a zpěvákova „image“.
„Kolik členů kapely U2 je potřeba k zašroubování žárovky?
Jen jeden. Bonovi stačí držet žárovku, svět se totiž točí kolem něj.“
Je Bono pokrytec?
Pro část světa je Bono Vox pokrytcem, který svůj aktivismus nemyslí vážně. Ono vás to k těmto úvahám svede snadno, když jste fanouškem zpěváka, jenž se vyjadřuje k tomu, jak bychom se měli chovat k životnímu prostředí, ale s kapelou na koncerty lítá osobním Boeingem 757. Vyjadřuje se často také k chudobě v Africe. Pro tu sice založil několik nadací, sám je ale v současnosti druhým nejbohatším zpěvákem na světě, první příčku drží Paul McCartney z Beatles. Tour kapely U2 v roce 2011 s názvem „360° tour“ se stala nejvíce výdělečnou tour všech dob. Bono se rád prohlašuje za mluvčího chudých a naléhá na „bohaté“, aby se charitativní činnosti věnovali. Od druhého nejbohatšího zpěváka v současnosti to může znít trochu paradoxně a komicky. Bono to ale myslí vážně, organizuje několik nadací, které ve „třetím světě“ zajištují pomoc potřebným. Za své zásluhy v této oblasti získal v roce 2003 také francouzský řád rytíře Čestné legie a jeho názory bere v potaz i americký Kongres.
Bono sám sebe popsal v knize takto: „Jsem pisálek, člen kapely, který kouří, pije víno a čte Bibli. Vejtaha, co si rád maluje obrazy toho, co se nedá spatřit. Manžel, otec, přítel chudých a občas bohatých. Aktivista, hráč šachů, rocková hvězda na poloviční úvazek, operní zpěvák v té nejhlasitější lidové kapele na světě.“ Jedná se o vyčerpávající popis, který potvrzuje a zároveň vyvrací všechny útoky na jeho osobu. Bono si všímá svého částečného „pokrytectví“, ovšem i přesto dál bojuje za „chudé a bezbranné“, což dokazuje jeho dobré úmysly.
Bono Vox rád pomáhá, ale také o tom rád mluví
Bono není terčem vtipů, protože se snaží pomáhat těm, co to potřebují. Bono je terčem vtipů, protože rád a často mluví o tom, jak pomáhá on a jak by měli pomáhat ostatní. Často si pouští pusu na špacír a dotýká se témat, která jsou ve společnosti poměrně citlivá. Pokud vám Bono a zbytek kapely U2 není sympatický, vypusťte z hlavy jeho názory i aktivismus a užijte si alespoň jejich hudbu, která je bezesporu kvalitní. A jestliže patříte k těm, co mají Bona a U2 rádi (jako třeba já), dejte fórům na jejich adresu alespoň šanci. Co jiného má člověk v době krize dělat, než se smát a brát vše s optimistickým nadhledem. Utápět se v depresích a odhadovat datum konce světa k ničemu nevede.
Podobné články
Martin Miko
Jana Mrákotová
Komerční článekDoporučujeme
