Bitva u mysu Matapan je známá jako největší námořní bitva druhé světové války ve Středozemním moři, ke které došlo mezi 27. a 29. březnem roku 1941. Střetlo se v ní italské námořnictvo s britským Královským námořnictvem u nejjižnějšího bodu pevninského Řecka. Britové v rámci operace Lustre přepravovali expediční sbor o síle více jak šedesáti tisíc mužů z egyptské Alexandrie do řeckého města Pierus. Itálie se tuto operaci pokusila narušit námořním výpadem, v bitvě však neuspěla a od té doby se již neodvažovala vyplout do východního Středomoří mimo dosah vlastního letectva.
Matapan a Operace Lustre
Matapan, někdy zvaný také jako Tenaron, je skalnatý mys na Peloponéském poloostrově, který odděluje Messénský a Lakónský záliv. Jedná se o strategicky významné místo, neboť jde rovněž o nejjižnější bod pevninského Řecka. Tato skutečnost je primárním důvodem, proč se napříč historií u mysu Matapan sváděla řada námořních bitev.
Zmínit lze například bitvu mezi Benátčany a Normany v roce 1148, bitvu mezi koalicí katolických států a Osmanskou říší v roce 1717 nebo bitvu z roku 1915, během které se zde Němcům podařilo potopit parník SS Californian. Tou zdaleka nejdůležitější bitvou z pohledu moderní historie je však ta z roku 1941, když se zde jižně od řeckého pobřeží střetlo britské loďstvo s Italy. Bitva vstoupila do dějin druhé světové války jako ta největší, ke které ve Středozemním moři došlo.
V rámci bitvy u Matapanu je potřeba zmínit britskou vojenskou operaci s názvem Lustre, která probíhala rovněž v roce 1941 a jejímž cílem byla námořní přeprava expedičního sboru o síle přibližně 62 tisíc mužů složeného z britských, polských, australských a novozélandských jednotek. Tyto jednotky musely být v reakci na přistoupení Bulharska k Ose přepraveny z egyptské Alexandrie do města Pierus v Řecku.
Pierus byl tehdy naprosto klíčovým strategickým bodem, neboť byl jediným přístavem v Řecku, kde bylo možné vykládat těžkou vojenskou techniku. Každý konvoj, který do řeckého města směřoval, byl doprovázen trojicí torpédoborců a v prostorách Egejského moře na vše dohlížel protiletadlový křižník. Britská vláda si byla vědoma hrozícího italského námořního útoku, proto bylo po celou dobu operace v pohotovosti i britské válečné loďstvo pod velením admirála Cunninghama dislokované v Alexandrii. O Itálii ve světových válkách je známo, že byla spíše než cokoli jiného svým spojencům přítěží.
Pokus o přepadení britského konvoje
Zatímco britská armáda zvládala od 4. března vypravovat jeden konvoj za jeden až dva dny, italská armáda zůstávala v nečinnosti. Na intenzivní nátlak nacistického Německa se nakonec italské námořnictvo přeci jen rozhoupalo k aktivitě a rozhodlo se zaútočit na konvoje přepravující již zmíněné jednotky. Admirál Iachino rozdělil své lodě do dvou svazů, přičemž první svaz měl proplout podél pobřeží Kréty k ostrovu Sofrano, druhý svaz měl plout na jih od ostrova Gavdos a na zpáteční cestě se u mysu Matapan spojit s prvním svazem. Oba svazy byly složeny v podstatě rovnoměrně – každý disponoval třemi těžkými křižníky a více jak pěti torpédoborci, první svaz byl posílen o dva lehké křižníky a druhý svaz o bitevní loď Vittorio Veneto. Oba svazy se daly do pohybu dne 26. března 1941. Důležitá je mimo jiné i informace, že na žádné italské lodi nebyl radar.
Spojenecká strana byla v absolutní výhodě, neboť díky znalosti italských námořních kódů věděla o připravovaném výpadu. Plánovaný konvoj mezi Alexandrií a Pierusem byl odložen, načež se eskortní Svaz C (složen z pěti torpédoborců) připojil k hlavním silám Středomořského loďstva. Středomořské loďstvo mělo k dispozici ještě svazy A a B, které dohromady disponovaly nejen osmi torpédoborci a čtyřmi lehkými křižníky, ale rovněž letadlovou lodí HMS Formidable a třemi bitevními loděmi.
Bojovat se začalo ráno 28. března, když se Iachinovy křižníky spatřily se svazem B. Po necelé hodině ostřelování se daly italské lodě na taktický ústup a nalákaly britský svaz B na dostřel k bitevní lodi Vittorio Veneto, která ihned začala svaz B ostřelovat svojí obrovskou palebnou silou. Britové okamžitě vypustili kouřovou clonu a ustoupili k jihu – během této krátké bitvy se nepodařilo ani jedné straně zasáhnout některou z lodí.
Drtivá porážka Itálie
V 11:27 začala z britské letadlové lodě HMS Formidable startovat torpédová letadla a stíhačky. Do 18:30 se podařilo Britům provést tři nálety, během nichž zasáhli bitevní loď Vittorio Veneto a křižník Pola – v této fázi bitvy se opět projevila obrovská převaha a efektivita letadlových lodí, které ve druhé světové válce sehrály klíčovou úlohu. Zasažený křižník Pola nebyl schopen pohybu, proto u něj zůstaly další dva italské křižníky a čtyři torpédoborce, jejichž úkolem bylo vzít porouchaný křižník do vleku.
Kolem 22:25 spatřil svaz A pomocí radarů italské lodě a během tří minut spustil ostrou palbu na nic netušící italskou námořní skupinu. Během deseti minut se Britům podařilo potopit dva italské křižníky a dva italské torpédoborce. „Skóre“ alespoň částečně napravil až druhý den ve 4:03 ráno nehybný křižník Pola, kterému se podařilo torpédem zasáhnout britský torpédoborec Nubian.
Bitva skončila absolutní porážkou italského námořnictva, které se od té doby již neodvažovalo vyplout do východního středomoří mimo dosah svého letectva. Britům se v bitvě u Matapanu podařilo poškodit jednu bitevní loď a torpédoborec a potopit tři těžké křižníky a dva torpédoborce, na nichž Italové ztratili kolem 2400 námořníků i viceadmirála Cattanea. Spojenecké ztráty byly oproti žalostnému výkonu italského loďstva minimální – jedno letadlo a tři piloti.
Italská porážka měla pro Brity zásadní význam do budoucna – když byla Operace Lustre 24. dubna 1941 ukončena v důsledku rychlého postupu německých vojsk na Balkáně, přešla plynule v evakuaci britských vojsk z Řecka v rámci Operace Demon. Během této evakuace nebyly britské konvoje napadány italskými výpady, a to zejména v souvislosti se zásadní porážkou v bitvě u Matapanu.
Zdroje: Wikipedia, druhasvetova
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
