(Ne)čmárejte po památkách aneb Dějiny drobného vandalství

Zub času nahlodává i věci nejpevnější, do nichž navíc mají někteří lidé nezktrotnou potřebu vyrýt značku – věčnou památku na svou pomíjivou přítomnost. Je to špatně, nebo dobře?

Rozčiluje vás pohled na historické či přírodní pamětihodnosti pokryté vandalskými rytinami? To, co dnes považujeme za vandalství, ale bude možná jednou předmětem zkoumání historické vědy zvané epigrafika. Ta se vedle oficiálních nápisů zabývá i těmi ‚neoficiálními‘.

Rytím do různých věcí oznamovali lidé svou přítomnost na daném místě od nepaměti, stejně jako psi očurávají patníky. Mnohá taková místa jsou dnes památkami UNESCO, i se svými „dipinti“ – nápisy vzniklými ‚vandalsky‘.

Tyhle ve své době vandalské zásahy nám dnes odhalují, jak se dané místo vyvíjelo v čase, kolik lidí a jací se v něm pohybovali a co v něm dělali, a někdy nejde o jedince bezejmenně pohřbené historií – po Evropě nacházíme takto roztroušené třeba Goethovy podpisy.

Při cestách po světě proto hledejte právě takové drobnosti, minimálně z toho důvodu, že na rozdíl od zaměnitelných fotek celkového pohledu budete mít originální detail.

Na další pamětihodné vandalské zásahy se podívejte v galerii:

Článek vyšel v listopadovém čísle časopisu Travel Digest, jehož aktuální vydání právě míří na stánky.

Předplatit si jej můžete ZDE – k půlročnímu předplatnému nyní obdržíte skipas na Monínec zdarma.

A tady se ještě mrkněte na 11 případů vandalismu s přidanou hodnotou.


Komentáře