Nech šutr žít... aneb jak naše nezřízená touha po suvenýrech ničí dovolenkové destinace

Sluneční brýle, magnetky na ledničku a mapičky už máte, teď ještě pár kamínků na zahrádku a dvě hrsti písku z oblíbené pláže. V řadě zemí vás ale za podobné plundrování čeká pokuta. A nemusíte vlastně ani nic odnášet.

Určitě znáte rčení jako „nenos dříví do lesa“, „sovy do Athén“ nebo „písek na pláž“. Jenže právě tohle musejí některá města v tropických rájích dělat, protože turisté z nich každoročně odnesou desítky tun písku. Po malých hrstech nebo poloplných plastových láhvích. Malý suvenýr na památku může mít podobu písku, několika hezkých kamínků nebo neporušených mušliček.

Ponechme stranou, že nádherný lesklý oblázek se často ještě v kapse změní ve vysušený obyčejný kámen, kterému je potřeba vrátit krásu opětovným namáčením – důležité je, že se dotyčný „turista-zloděj“ stává kolektivním pachatelem. Na Sardinii museli kvůli vyprazdňování pláží hned několik ohrožených míst uzavřít a na letišti Elmas každoročně zadrží na 40 tun písku. Nejen na Sardinii za to mimochodem dostanete hned na místě flastr od 300 do 3000 eur. Za petku s pískem je to přísný trest, ale stačí se podívat na zasažené pláže po náletu turistických kobylek a pochopíte, proč stále víc zemí přijímá nejpřísnější opatření.

Pláže bez písku rychle podléhají erozi, a z map tak mizí celé turistické atrakce. Sběrači mušliček zas kradou příbytky krabům, ale i materiál na stavbu hnízd pro ptáky. Na španělské pláži Llarga se během třiceti let ztrojnásobil turistický ruch, zatímco výskyt mušlí a lastur klesl o 60 %. Na Havaji zas lidé odváželi lávové kameny ve velkém, a tak si místní museli vymyslet legendu o hrozivé kletbě, aby turistický nešvar omezili.

Věci zkrátka mají hodnotu tam, kde jsou. Copak si nevzpomínáte na báje o lidech, kteří se snažili odnést zlato nalezené v horách domů, jen aby se jim ve světnici proměnilo v kámen? Jedna ze základních turistických pouček zní: Nechte pouze otisky, odneste si pouze zážitky. Porušujeme ji už tím, že pořizujeme fotky a krademe tím danému místo „duši“, ale mnozí z nás si zkrátka chtějí odnést něco hmatatelného. Nebo alespoň zanechat větší otisk a třeba přesunout pár kamenů a postavit malou pyramidku v horách, dát ještě jeden kámen na vysoký sloupeček na skále.

I tím ovšem narušujeme přirozený pohyb hornin a motáme budoucím archeo­logům a geologům hlavu. Natolik, že to Britové v některých turistických oblastech už také pod hrozbou pokuty zakazují. Myslete na to, než začnete stavět svůj vlastní Stonehenge.

A tady se ještě podívejte, proč už se nikdy nebudete na pláž dívat stejnýma očima.


Komentáře