“Kdo je to vlastně umělec?”, ptají se už celé staletí filozofové a teoretici kultury. Postupem času vznikla definice kruhem: “Umělec je ten, koho za umělce uznává společnost.” Ale co básníci, malíři a spisovatelé, jejichž tvorbu společnost neuznává? Estetika pro ně vymyslele termín “insitní umělci” – prostě samorostové, obzvláštníci a tvůrci, stojící mimo běžný umělecký vývoj.     “Insitním uměním je míněna tvorba neškolených amatérů, tedy to, čemu se dřív říkalo naivní umění,” dočtete se v časopise Vesmír. „Jejími hlavními rysy jsou spontánní životní zkušenost autora, expresívní výrazové prostředky, intuitivní a emocionálně motivované směšování stylistických prostředků a ignorování hranic žánrů,“ shrnuje o insitní literatuře Revolver revue.     Čas od času se někde vynoří insitní umělec, nad jehož tvorbou si jen překvapeně řeknete: “Týýýý vole!” Třeba Igor Kandra. Našel jsem ho úplně náhodou na Facebooku a vůbec netuším, kdo to je. Ale v tom člověku je obrovský tvůrčí přetlak, který se zoufale dere ven. Je to brutální kýč a grafomanský blábol, nebo naivistická krása, kterou se jednou budou zabývat literární teoretici (podobně jako třeba Ladislavem Klímou nebo Bohumilem Hrabalem)? Posuďte sami:       A  když jsme u té romantiky, TADY máte první díl seriálu o nejromantičtějších místech Česka, tentokrát z Karlovarského kraje.