Nakagin Capsule Tower je budova, která se stala ve světě pojmem. Dnes už po více jak čtyřiceti letech své služby pomalu umírá.
Tokijský Nakagin. Pokud vám tohle jméno nic neříká, rozhodně poznáte podle fotografie jeden z nejznámějších novodobých architektonických kousků moderního Japonska.
Tedy samotný Nakagin Capsule Tower nepatří už zrovna k těm nejmladším - tohle dílo od architekta Kisho Kurokawi slouží už dobrých 40. let. A i přes svou proslulost a časté opravy podléhá zkáze.
Trend levného bydlení začal v Japonsku bujet v poválečném období, a právě Nakagin je jeho vrcholným dílem. Každá kapsle je samostatným bytem se zabudovanými spotřebiči a originálním nábytkem. V 70. letech byl Nakagin futuristickým vrcholem. Dnes se rozpadá. Ale stále má své obyvatele.
Navzdory malému prostoru, které kapsle nabízí pro život svých obyvatel, se dokázaly překvapivě za ta léta zajímavě přizpůsobit každé nátuře. V jednoduchosti je síla. A žít v malém bytě chce dnes čím dál tím víc lidí.
"Dům budoucnosti" z roku 1972 čpí japonským způsobem života - design a provedení kapsle odkazuje na tradice místní kultury. Výměra jednotky se odvozuje od velikosti tradičního pokoje pro čajový obřad, kulaté okno odkazuje na chrám Genkoan v Kjótu. Dokonce i koupelna je s klasickou vanou.
Nakagin byl avantgardní budoucností bydlení. Po ukončení stavby byl největší budovou ve svém bloku a předpokládalo se, že podobné stavby vyrostou v Tokiu jako houby po dešti. Nakagin měl ale smůlu - čas ubíhal. Už v době svého dokončení byl jednoduše řečeno zastaralý.
Je tedy první a poslední takovou budovou, která byla vůbec dokončena. S časem přichází ale i změna - on měnil své nájemníky, ti zase změnili jej. Nakagin šedne, ztrácí se mezi tlupou mrakodrapů, rezaví a rozpadá se. Uvnitř je ale stále živý a barevný, jak jde vidět na fotografiích.
Prostory kapsle by nejspíš nikdo neoznačil za malé, i když tak na fotografiích bezpochyby vypadají. Každá bytová jednotka jen plní svou funkci "obytného stroje". Funguje i na běžnou životní rutinu.
Věž je tvořena dvěma betonovými jádry se 68 a 64 buňkami, které jsou k jádru připevněny systémem kabelů a kovových nosníků. Bohužel budova podléhá rozpadu - v noci, kdy se kapsle rozsvítí, každý dobře vidí jejich blížící se osud. Kolem budovy musely být rozmístěny sítě, které zachycují padající trosky, než zraní kolemjdoucí chodce.
Nemluvě o tom, že místní obyvatelé trpí teplotními výkyvy, jednotlivé kapsle totiž nemají přívod teplé vody. Nájemníci si buď musí pořídit ohřívač, nebo používat společnou sprchu na vstupním podlaží. Většina volí druhou možnost. Při deštivých dnech také protéká voda dveřmi jednotek. Bez kyblíku a savých hadrů se zde lidé neobejdou.
Dnes v Nakaginu žije cca 40 lidí. Věž je prakticky vyprázdněná a opuštěná. Většina jejích obyvatel v ní má trvalé bydlení. I když zkáza na Nakagin doléhá každým dnem, zůstávají - přitahuje je jeho výstřednost. Většina z nich mají s budovou spojenou dlouhou životní historii. Své kapsle se snaží rekonstruovat, ovšem potřebovali by i pomoc města. Nakagin už dávno překročil bod, kdy by měl být určen k demolici, ale stále není "tak starý", aby se o něj město začalo zajímat jako o kulturní památku. Jeho osud je tedy nejistý.
Nakagin hraje závod s časem. Materiály netěsní, reznou. I když měly překonat čas, zmáhá je opotřebení. Dnes kulturní historická hodnota věže není Japonci ceněna - vypadá to, že až tak naopak bude, žádný Nakagin už nebude stát a nahradí ho jiný extrémní mrakodrap.
Chcete vidět opravdovou betonovou džungli? Klidněte sem.
Podobné články
Jana Mrákotová
Martin MikoDoporučujeme
