Zkuste to jako my – nečekaný zážitek si můžete dopřát zcela zdarma a pod dohledem znalce urban bikingu.
Před časem na www.g.cz vzbudil velký ohlas můj seriál o jízdě Prahou na kole (viz ZDE a ZDE). Na kole jsem už podnikl pár bizarních akcí třeba včetně přejezdu ledového Islandu, ale teď mne čekalo něco nového. Ve městě jsem totiž „militantní chodec“. Pokud mám jen trochu času, ignoruju MHD a vyrážím pěšky třeba i na druhý konec Prahy.
Jaké to teď bude na bicyklu? Naštěstí jsem měl jednoho z nejpovolanějších průvodců pro začátečníky urban bikingu. Jakub Ditrich nejen organizuje cykloškolu jízdy na kole po Praze, ale taky prodává takzvaná elektrokola (ekola). Tedy klasická kola s pomocným elektromotorem.
Knoflík na řidítkách
Na ekole se nepovezete jako na motorce. Pořád budete muset šlapat. Elektromotor totiž jen poskytuje asistenci – „postrkuje“ vás v některém z pěti asistenčních módů, které si navolíte na podsvětleném displeji na řidítkách.
Sami rozhodnete, jak moc vám má motor při šlapání pomáhat. Pro rychlé rozjezdy z místa, výšlapy do kopců nebo únavnější dojezdy na delší vzdálenost můžete asistenci využít naplno, ale dá se i úplně vypnout.
img_1531.jpg
To je on – asistenční knoflík. Při projížďce nám trochu zmoknul, ale neuškodí mu to. (Foto: foto Ivan Brezina)
Výhodou je, že čistě administrativně jde pořád o jízdní kolo a nikoli o skútr. Na ekole tedy smíte na cyklostezky a pokud na něm tu a tam vjedete na chodník, policie to většinou toleruje. Jen se nesmíte chovat jako cykloterorista a příliš rychlou jízdou ohrožovat chodce, pro které jsou chodníky určeny.
I na ekole pořád šlapete a hýbete se. Jednou ze základních výhod městské cyklistiky s využitím ekola tak zůstává včlenění pohybové aktivity do běžného denního rytmu. Po práci už nemusíte do posilovny, abyste něco udělali pro své zdraví a kondici. Máte splněno.
Na rozdíl od klasického kola se ale nemusíte tolik štvát, což má význam právě v relativně kopcovité Praze. Nezpotíte se a po příjezdu do cíle se nemusíte sprchovat a převlékat. V namáhavějších pasážích prostě zmáčknete knoflík na řidítkách a elektromotor vás „postrčí“. Smyslem městské cyklistiky totiž nejsou sportovní výkony, ale efektivní a rychlá doprava z místa na místo. Třeba do práce, do školy, na obchodní schůzku nebo na rande.
Vítězný Tracer
Aby to fungovalo, potřebujete dvě věci. Zaprvé jsou to samotné ekolo. Na trhu jich dnes je stejná plejáda typů, jako klasických bicyklů – a to včetně třeba horských nebo crosscountry. Městské ekolo je ale specifické.
Zaprvé musí mít zákonnou výbavu, aby na vás „měšťáci“ neměli pokutový bič. Zadruhé by to neměl být silniční galuskáč. Ve městě budete často jezdit po kočičích hlavách a vyskakovat na chodníky, k čemuž se hodí spíš širší pneumatiky. Ale zase ne příliš široké, aby kolo nemělo příliš velký valivý odpor.
Do města taky nepotřebujete čtyřiadvacet převodů. Máte přece ekolo, jehož motor vám do případného kopce pomůže. Hodí se ale přední odpružená uzamykatelná vidlice. Na asfalt si ji zamknete a na dlažební kostky naopak odemknete, aby je trochu „vyžehlila“.
Všechny tyhle požadavky splňuje třeba krosové ekolo AGOGS Tracer Trek. Ideální stroj pro jízdu na zpevněných cestách má robustní rám, nízkou váhu (jen 19 kg), desetirychlostní přehazovačku a 28 palcová kola. Že je to dobrá volba dokazuje třeba loňský výsledek německého testu, ve kterém Tracer Trek obsadil první místo v kategorii městské/cestovní ekolo. Že tenhle bajk za něco stojí i v lehčím terénu zjistil Jakub loni na tomhle videu:
Po kočičích hlavách
Druhou základní podmínkou městské cyklistiky jsou znalosti pohybu na kole v pražském provozu – tedy přesně to, co Jakub učí v cykloškole. „S klientem si řekneme, odkud a kam se v Praze přesně potřebuje dostat,” vysvětluje. „Vymyslím nejlepší trasu, která maximálně využívá pražských cyklotras, nebo klidnějších míst pro kolo, nebo i tajných zkratek... Pak si ji za plného provozu společně projedeme. Ukážeme si, kde jsou potenciální nástrahy a zádrhele, jak správně s kolem vyjet na obrubu chodníku, jak přejíždět bez rizika pádu tramvajové koleje…“
A přesně tohle jsme s Jakube udělali. S jízdou po pražských kočičích hlavách nemám moc zkušeností, a navíc sprchlo. Pro případ, že bych se blíže seznámil s tvrdostí vozovky, jsem si raději nasadil helmočepici Jackson.
Klasická cyklohelma ve městě ne každému vyhovuje – třeba proto, že se nevejde do tašky a nevypadá dost hipstersky. Helmočepice se ale dá složit jako čepice a chrání skoro jako helma. Obsahuje totiž vložku z pěny, která tlumí nárazy. „Když ve městě dostanete smyk a spadnete na dlažbu, nerozbijete si hlavu,“ vysvětluje Jakub.
(Příště: nasedáme a vyrážíme)
Podobné články
Doporučujeme
Martin Miko
Jan Fiedler
