„Na Rusy pozor!“, připomíná Čechům obludná sovětská pohádka Mrazík

Obrázek uživatele Ivan Brezina
„Svět patří těm, co se neposerou.“

Na iDnes píšou, že Kyjev chce zakázat tradiční sovětský symbol Vánoc.

Kultovní film Ironie osudu, který neodmyslitelně patří k vánočním tradicím na Ukrajině, se zřejmě letos vysílal naposled,“ uvádí zpravodajský web. Snímek z roku 1976 se podle iDnes stal tradičním filmem vysílaným během vánočních svátků v Rusku a většině postsovětských států. Jeho oblíbenost lze prý přirovnat k tradičním snímkům českých Vánoc, jakou jsou Tři oříšky pro popelku nebo Jak dostat tatínka do polepšovny. Tady je trailer:

Ukrajinská vláda chce Ironii osudu zakázat kvůli tomu, že ve filmu vystupuje herečka, která podporuje ruskou anexi Krymu. Objevila se i na seznamu lidí považovaných současnou ukrajinskou vládou za hrozbu pro národní bezpečnost.

Zdá se vám to přehnané? Ale co když se Ukrajinci prostě jen chtějí rozhodně vypořádat nejen se symboly současného Ruska, ale i někdejšího Sovětského svazu? Pěticípé hvězdy, srpy a kladiva, pomníky sovětských komunistů, jména ulic připomínající Rusko a SSSR, to všechno musí pryč.

Vzhledem k tomu, že dnes Rusko vede proti Ukrajině ‚nečistou‘ válku, je to celkem pochopitelné. Spíše je ale v téhle souvislosti zvláštní, že jsme něco podobného po listopadu 1989 neudělali i my. Z pražského Újezdu jsme sice odstranili tank číslo 23, stanici metra Moskevská přejmenovali na Anděl a s nimi i mnoho dalších, a taky pár soch zločince Lenina odvezli z náměstí a dalších veřejných prostranství do depozitářů...

Jenomže tak razantně jako Ukrajinci jsme se s dědictvím komunismu nerozešli. Že bychom ve skutečnosti nechtěli?

Sovětský svaz je v Česku pořád vnímán jako osvoboditel. Navzdory tomu, že v květnu 1945 jsme se ‚osvobozením‘ jen dostali z jednoho totalitního područí do druhého a v srpnu 1968 jsme byli natvrdo okupováni. Na rudou hvězdu se v Česku nepohlíží s takovou směsicí opovržení a strachu jako na hákový kříž – přestože nám oba tyhle symboly přinesly srovnatelně hrozné zlo.

Zákaz sovětských filmů by byl ovšem nesmysl. Naprostá většina z nich totiž svou prvoplánovou hloupostí tak moc bije do očí, že nám celkem přesvědčivě ukazují, co jsou ti Rusové vlastně zač. Třeba takový Mrazík, bez kterého si Češi neumějí představit období Vánoc a konce roku. Sovětský film z roku 1964 bývá označován jako „legendární“, „kultovní“ a „nezapomenutelný“, ačkoli je to neuvěřitelně hloupá slátanina.

Schválně tu ruskou pohádku srovnejte s běžnou českou pohádkou (aspoň z dřívějších dob, ty současné se většinou blíží úrovni béčkové serriálové produkce).

Aby Mrazík vůbec držel dějově pohromadě, musí v něm vystupovat nesmyslná spousta nadpřirozených postav (dědeček Hříbeček, baba Jaga, Mrazík, loupežníci…). Prostě splácanina. Výprava, kamera, líčení, kostýmy, to všechno je až kýčovitě přehnané a brutálně stylizované. Písně jsou hudebně plytké a kolovrátkovité a dají se přežít snad jen jako remix:

V analýze Mrazíka by se dalo pokračovat, ale je jisté, že je to prostě špatný film. Dá se na něj dívat jen jako na parodii pohádkového žánru, a nebo jako na produkt totalitní země, kde bylo špatné úplně všechno. A právě proto je třeba Mrazíka na českých televizních kanálech zachovat. Mrazík je mrazivým mementem – děsivou připomínkou, v jak šíleném komunistickém systému jsme žili. Ten obludný film Čechům připomíná: „Na Rusy pozor! Z Ruska k nám nikdy nepřišlo nic dobrého!“

Máte rádi Mrazíka?

Anketa se načítá...

A tady se ještě podívejte na 8 věcí, které vám zaručeně zkazí Vánoce.


Komentáře