Takže... mám dobrou a špatnou zprávu. Ta špatná je, že jsem podle všeho mrtvá. A ta dobrá, že pokud tohle čtete, vy mrtví zcela určitě nejste (tedy pokud v posmrtném životě nemají wifi).
S takovým nadhledem začíná dopis na rozloučenou, který manžel Heather McManamy z amerického Wisconsinu na její výslovné přání nasdílel na její facebookový profil.
Heather se s rakovinou prsu prala jako lvice několik let. V polovině loňského prosince ale zemřela. Bylo jí pouhých 36 let. Zůstalo po ní rozkošné děvčátko – čtyřletá Brianna, kterou tu ale nenechala s prázdnou. Už loni v létě začala sepisovat spoustu dopisů a natáčet videa, jež ji v případě maminčiny smrti budou provázet životem.
dailymail-co-uk.jpg
Tyhle dopisy nedovolí Brianně na maminku zapomenout ani na chviličku. (Foto: dailymail.co.uk)
Holčička si je může postupně otevírat v momentech významných událostí svého života – o narozeninách, při zasnoubení, svatbě nebo třeba až poprvé nastoupí do práce. Může si ale přečíst matčiny rady i k „zásadnějším“ příležitostem. Třeba když se bude chystat vypít své první pivo nebo dostane poprvé od někoho kopačky. Dopisy obsahují i spoustu rad a povzbuzení. Stejně jako tenhle poslední:
„Jo, naštve to. Nevýslovně to naštve, ale já jsem i tak zatraceně ráda, že jsem žila život naplněný láskou, radostí a úžasnými přáteli. Jsem šťastná, že můžu upřímně říct, že nemám žádné výčitky, a že jsem využila každou unci energie, abych žila život naplno. Miluju vás všechny a děkuju za ten úžasný život.
Pokud si myslíte, že náboženství je vám oporou, jsem ráda, že to tak máte. Přesto, prosím, respektujte, že my nejsme věřící.“
Prosím, prosím, prosím, neříkejte Brianně, že jsem v nebi. Chápala by to tak, že jsem se sama rozhodla být někde jinde a že jsem ji opustila.
„Ve skutečnosti jsem udělala všechno pro to, abych mohla být tady s ní, protože vůbec nikde, NIKDE, bych nebyla raději, než s ní a Jeffem.
Prosím, nemaťte ji a nenechte ji, aby si jen na jedinou sekundu myslela, že to je pravda. Protože já nejsem v nebi. Jsem tady. Ale už ne v tom mizerném těle, které se obrátilo proti mně. Moje energie, má láska, můj smích, ty neuvěřitelné vzpomínky, to všechno je tu s vámi.
Prosím, nevzpomínejte na mě s lítostí nebo smutkem. Úsmívejte se s vědomím, že jsme se spolu měli bombasticky a že ten společný čas byl úžasný. Já ku*evsky nesnáším rozesmutňovat lidi.
Víc než cokoli jiného jsem milovala lidi rozesmívat, tak prosím, raději, než abyste plakali nad tragickým koncem mého příběhu, smějte se při vzpomínkách na to, kolik legrace jsme si užili.
Prosím, vyprávějte Brianně příběhy, aby věděla, jak moc ji miluju a jak na ni budu vždycky pyšná (a ať v nich jsem mnohem víc cool než ve skutečnosti). Protože nic nemiluju víc, než být její mámou. Nic. Každý okamžik s ní bylo štěstí, jaké jsem si ani nedovedla představit, dokud se nevřítila do našeho světa.
„A neříkejte, že jsem podlehla rakovině. Protože rakovina si ze mě mohla vzít skoro všechno, ale nikdy mi nesebrala mou lásku, mou naději nebo mou radost.“
To nebyla bitva, byl to zkrátka život, který je tak často brutálně náhodný a nespravedlivý, ale tak to prostě někdy chodí. Já jsem neprohrála, sakra. Způsob, jakým jsem léta s rakovinou žila, považuju za pořádně velké vítězství. Prosím, to si pamatujte.
A to nejdůležitější – byla jsem tak neuvěřitelně šťastná, že jsem mohla strávit víc než dekádu s láskou svého života a mým nejlepším přítelem Jeffem. Skutečná láska a spřízněné duše vážně existují. Každý den s Jeffem po mém boku byl plný radosti a lásky. On rozhodně je tím nejlepším manželem ve vesmíru. Přes všechna ta rakovinová svinstva on nikdy nezaváhal, i když tolik lidí chtělo utéct. I v těch nejhorších dnech, jaké si jen umíte představit, jsme si našli cestu, jak se spolu zasmát. Miluju ho víc než sám život a opravdu věřím, že taková láska je tak výjimečná, že bude žít navěky. Čas je tou nejvzácnější věcí na světě a to, že jsem svůj život tak dlouho sdílela s Jeffem, je něco, za co jsem neskutečně vděčná. Miluju Tě, Jeffe.
Věřím, že naše úžasná dcerka Brianna je zhmotněním naší opravdu nádherné lásky. Absolutně mi láme srdce to, že musím říct sbohem. Jestli to je pro Tebe jen z poloviny tak smutné jako pro mě, láme mi to srdce znova, protože rozesmutnět Tě, je ta poslední věc, co bych kdy chtěla udělat. Doufám, že časem na mě budeš myslet s úsměvem a smíchem, protože, krucifix, měli jsme dechberoucí život.
Jsi můj svět a milovala jsem každou společnou vteřinu víc, než se dá vylíčit slovy.
Přátelé, všechny vás miluju a díky vám za ten nádherný, úžasně inspirativní život. A díky všem těm mým skvělým lékařům a sestrám za jejich fantastickou péči. Nepochybuju o tom, že můj tým mi dal každý dobrý den, který mi jen dát mohl.
Z hloubi svého srdce přeju všem svým přátelům dlouhý život ve zdraví a doufám, že budete pociťovat stejnou vděčnost za dar každého dne, jakou jsem cítila já.
Jestli půjdete na můj pohřeb, roztočte na baru takový účet, na jaký bych byla pyšná. Hecku, osol písničku 'Keg on My Coffin' a zatancuj pro mě na baru (protože by bylo rozhodně nejlepší, aby tam byl pořádný mejdan).
Oslavte krásu života divokou party, protože víte, že to je to, co chci, a věřte té podivnosti, že jsem našla způsob, jak tam být taky (víte, jak moc nesnáším, když mi uteče nějaká zábava).
Těším se na to, jak vás všechny budu strašit, takže tohle není ani tak sbohem jako nashle později.
Prosím, udělejte mi tu laskavost a věnujte pár minut každý den tomu, abyste si uvědomili, jak křehké dobrodružství je tenhle šílený život.
Nikdy nezapomeňte: na každém dni záleží.
A SEM se podívejte, že rakovina nemusí být vždy konečnou, ale někdy i novým začátkem.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
Jan Fiedler
