Ministr kultury: „Úspěch Ortelu v letošním Slavíkovi nám otevřel oči. Musíme hudbu přiblížit dnešnímu posluchači."

Hybatel a zároveň ukazatel hudebního vkusu celé populace, Český slavík, který již drahně let ukazuje, co lidé poslouchají za hudbu, zná letos své vítěze a poražené.

Obrázek uživatele Dominik Landsman
Erudovaný glosátor a arbitr všeho, toho času na mateřské dovolené.

Váha Českého slavíka je nezpochybnitelná i přes pár zoufalých a osamocených výkřiků do tmy typu, že se opět sešla parta hudebních vykopávek, které vůbec nikoho nezajímají a navzájem si předají ceny, které šíří převážně neúspěšní muzikanti.

Český slavík je nezpochybnitelnou sondou do hudebního vkusu celé republiky. Posledních několik let i dekád všichni v České republice poslouchali jenom Karla Gotta, Lucii Bílou anebo Kabáty.

Nyní však přichází změna. Nyní začíná pomalu ale jistě celá Česká republika poslouchat kapelu Ortel. Vždyť Tomáš Ortel v kategorii Zpěvák roku získal neskutečných 16432 bodů, což je v propočtu na hlasy (Jeden bod neznamená jeden hlas. Počet bodů je ještě třeba rozklíčovat.) dechberoucích skoro šest tisíc lidí. Šest tisíc lidí, to už je opravdu číslo, se kterým je třeba se zabývat. Ví to i ministr kultury Daniel Herman.

„Úspěch Ortelu nám otevřel oči. Je vidět, že lidé se v hudbě posouvají. Pomalu opouštějí od Gottů a Bílých a svůj zájem směřují jinam. Na mně, jako ministru kultury, je, abych tuto poptávku včas zachytil a jednal. Já tu kulturu nedělám pro sebe. Já ji dělám pro lidi.“

Prozradil Daniel Herman na mimořádné tiskové konferenci po vyhlášení Českých slavíků.

„Indicie tam byly už od loňska, kdy byl Ortel třetí. Letos jsme nic nepodcenili. Na místě jsme měli své lidi, kteří byli instruováni, aby v případě potvrzení trendu okamžitě zasáhli. Podařilo se nám na úspěch Ortelu reagovat opravdu flexibilně.“

Pokračoval Daniel Herman. Narážel tak na situaci, kdy byl ihned po vyhlášení druhého místa Tomáše Ortela ze sálu zřízenci vyveden hudebník Radek Banga, který byl v šatně přebarven barvou na bílo a poslán do Německa na převýchovu.

„Lidé v dnešní době chtějí při poslechu hudby zažívat krásný pocit vlastenectví. To my teď už víme. Proto jsme okamžitě zavedli nějaké kulturní změny. Například jsme z notové osnovy oficiálně odstranili houslový klíč a nahradili jej hákovým křížem.

Je to všechno o přístupu. Není třeba tlačit na pilu. Ono si to sedne samo. Co ale musíme, tak dílčími kroky jít veřejnosti naproti. Česká televize opráší večerní Zpívánky, které v novém a moderním hávu s názvem Nazizpívánky bude pouštět hned po Večerníčku. Je třeba pracovat s mládeží a dětmi.

Já jako ministr kultury musím jít rovněž příkladem. Příští týden jdeme s manželkou například na nazioperu. Dneska večer si před spaním poslechnu zase nějaký ten hezký nazijazz. Pak se už jen pomodlím, zahajluji si a půjdu spát.“

Ukončil ministr tiskovou konferenci. Na dotaz, zda se těmito kroky nějak mění jeho vztah se strýcem Bradym, který prošel nacistickým koncentračním táborem, Daniel Herman pouze se šibalským úsměvem prozradil, že Arbeit macht frei a odešel.

Svět hudby se mění. Naziumělce je třeba brát v potaz. Podle výsledků Českého slavíka to tak prostě je. A kdo si dneska troufne polemizovat s výsledky největšího českého ukazatele hudebního vkusu, kam posílají hlasy stovky a možná i řádově tisíce posluchačů, jakým Český slavík bezesporu je? No nikdo.

A TADY se dozvíte, že Český slavík je stejně prestižní jako český knedlík.

Komentáře