Milion důvodů, proč by Češi neměli rozhodovat v referendech o své budoucnosti

Je sice hezké, že tu do nás už několik let Tomio Okamura „hustí“ výhody přímé demokracie a ostatní, včetně našeho prezidenta, mu začínají přikyvovat. Jenže dokážete si představit, kdyby ti stejní lidé, kteří nestudují ani nestudovali, nezjišťují si relevantní informace, sdílejí fake news a večery stráví u TV Barrandov, rozhodovali o budoucnosti nás všech, a navíc v tak důležitých oblastech státu, jako jsou ekonomika, politika, obrana státu a směřování naší země? Tohle zavání nebetyčným průserem.

Okamurova představa přímé demokracie postrádá zdravý rozum

Čím dál častěji si kladu otázku, proč jakýsi podnikatel v turistickém ruchu japonského původu, který získal veškeré své volební preference tím, že několik let v kuse tu strašil hloupé lidi před imaginárními imigranty, prosazuje, aby o nejzásadnějších otázkách naší země rozhodovali občané. Dle Okamurova návrhu by pak k referendu mělo stačit pouze 100 tisíc podpisů pod petici, aby se mohlo vyhlásit referendum. Kupříkladu si představte, že dejme tomu v hospodě U Vlastence v Ústí nad Labem se 55letý zedník Karel Novák u stolu rozhodne, že ČR vystoupí z EU. Sepíše proto petici a spolu se svými kamarády z putiky obejdou Ústí, Chomutov a Most a získají dostatečný počet podpisů. Následovalo by hlasování, které by vyvolal prezident do roka od předání podpisů. Navrhovatelé a oponenti by pak obdrželi zdarma 5hodinový prostor ve veřejnoprávních médiích na obhajobu navrhované změny. Následovalo by hlasování, které kdyby nedejbože dopadlo zle, tak by proběhl Czexit. Takto vypadá přímá demokracie dle Tomia Okamura, ve které necelé 1 procento populace rozhodne o osudu desetimilionového národa. Ano, je to nesmysl.

To i komunisti mají více rozumu než Okamura. Ti žádají alespoň 250 tisíc podpisů a hnutí ANO dokonce 10 % všech oprávněných voličů, což představuje přes 800 tisíc obyvatel, což alespoň trochu dává smysl. Jedna setina obyvatel by rozhodně v rámci referenda neměla zasahovat do zásadních otázek České republiky. Od toho tu máme volby, abychom si zvolili své zodpovědné zástupce, kteří za nás budou rozhodovat v důležitých věcech, a prostí občané rozhodně nejsou ti nejlepší z nás, a to ani v případě, že jich je sto tisíc.

I Adolf Hitler měl rád přímou demokracii

Nedávno jsem měl možnost vidět českou divadelní adaptaci knižního bestselleru Už je tady zas! podle románu Timura Vermese. Popisuje příběh Adolfa Hitlera, který se teleportuje do současnosti a snaží se prosazovat své myšlenky a politické názory. Divadelní hra byla neuvěřitelně aktuální, pasovala na Českou republiku a Hitler v ní charakterově až podezřele často připomínal Tomia Okamuru. Rozděloval společnost kontroverzními názory, popíral minulost, sršel populismem a dokonce zmiňoval přímou demokracii, díky které ve 30. letech obcházel parlamentní instituce. Hitler během své vlády použil refendum například k vystoupení Německa ze Spojených národů, ve spojení funkce kancléře a prezidenta nebo k připojení Rakouska k Německu v roce 1938.

Češi nejsou na přímou demokracii připraveni a vzhledem k tomu, jak probíhala přímá volba prezidenta, bychom měli přímou volbu spíše odmítat.

A zde do české politiky vstupuje marketér a bloger Martin Jaroš.

Komentáře