fb pixel Markýz de Sade: Šlechtic, který si myslel, že může vše. Soustavně unikal trestům smrti, závěr života ale strávil v blázinci – G.cz
Vyhledávání

Markýz de Sade: Šlechtic, který si myslel, že může vše. Soustavně unikal trestům smrti, závěr života ale strávil v blázinci

Zdroj: H. Biberstein - L'Œuvre du marquis de Sade, Guillaume Appolinaire (Edit.), Bibliothèque des Curieux, Paris, 1912., Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=567298

Markýz de Sade je často považován za jednu z nejkontroverznějších postav historie, alespoň tedy v určitém smyslu. Tento francouzský šlechtic a libertin se proslavil svými velice skandálními pornografickými díly s četnými prvky sadismu. Byl de Sade geniálním filosofem se zvláštním přístupem k jádru věci, nebo jednoduše největším zvrhlíkem literární historie, jak byl některými nazýván? Markýz de Sade, kontroverzní šlechtic, od jehož jména byl odvozen pojem „sadismus“, zemřel 2. prosince roku 1814, před 207 lety.

Jan Fiedler
Jan Fiedler 2.12.2021, 16:12

Je to rebel

Markýz de Sade, celým jménem Donatien Alphonse François, markýz de Sade, se narodil 2. června roku 1740 v Paříži. De Sade pocházel z velice starobylého jihofrancouzského šlechtického rodu – jeho otcem byl hrabě Jean-Baptiste-François-Joseph de Sade a matkou Marie-Éleonore de Maillé de Carmen, která pocházela z příbuzenstva rodu Condé-Bourbon, jenž je součástí dynastie Kapetovců.

Právě z toho důvodu byl jeho místem narození pařížský palác Condé, kde strávil první 4 roky svého života – do doby, než se dostal do konfliktu s princem Louis-Josephem de Bourbon, v důsledku čehož jej bylo nutné „odeslat“ pryč. Byl tedy poslán ke své babičce do Avignonu, ovšem ani zde jej jeho rebelizující povaha neudržela delší dobu. Byl nucen se opět přesunout, tentokrát na zámek Saumane, který byl ve správě jeho strýce abbé de Sade.

Proti konvencím chodil de Sade tedy často už jako malé dítě, což pravděpodobně předznamenalo i jeho budoucí život. V roce 1755 byl promován v hodnosti druhého poručíka Královské pěší gardy, na což v letech 1757 až 1763 navázal účastí v sedmileté válce, po jejímž skončení ovšem odešel z vojenských služeb.

Rodina de Sade se v tomto období nacházela v dosti podivné situaci. Jednalo se sice o velice vážený rod, na druhou stranu finanční situace nebyla nejlepší. Pro Markýze de Sade bylo tedy nutné najít vhodnou nevěstu, v ideálním případě finančně zaopatřenou. To se nakonec podařilo – na scéně se objevila Renée-Pélagie de Montreuil, s níž se de Sade 17. května roku 1963 oženil. Rodina de Montreiul sice nedisponovala takovou prestiží jako rod de Sade, byla ale o to bohatší. Jednalo se tedy o vítězství na obou stranách, rod de Sade získal potřebné finanční zázemí a rodina de Montreiul si zase přilepšila ve „společenském postavení“.

Pravidelné skandály

Jenže Markýz de Sade není nadarmo znám jako zvrhlík, sadista a magnet na skandály. Netrvalo to ani rok a první skandální událost byla na světě. 18. října roku 1763 si nechal pozvat do své chaty prostitutku Jeanne Testardovou, což tehdy pro muže takového postavení nebylo nic neobvyklého, jenže de Sade se nespokojil se standardními službami, ale nutil Testardovou snášet bičování. Ta se ale okamžitě obrátila na policii, načež byl de Sade 29. října zatčen a až do 13. listopadu ve Vincennes vězněn. Následně ovšem král Ludvík XV. podepsal příkaz k jeho propuštění.

Markýz de Sade se ale pochopitelně nepoučil, to by o něm historie nepsala tak bohatě. 3. dubna roku 1768 nabídl možnost „přivýdělku“ žebračce Róze Kellerové, která po vidině obnosu peněz skočila a odjela s de Sadem do jeho domu v Arcueil, kde následovaly libertinské hrátky dle Sadových idejí. Kellerová pravděpodobně očekávala vše, jen ne to, na co si pomýšlel de Sade. Při první příležitosti se dala na útěk a o událostech informovala veřejnost.

De Sadova rodina ovšem stihla Kellerovou uplatit, konkrétně se jednalo o 2400 liber a 7 louisdorů ve zlatě, takže výpověď byla stažena. De Sade byl v tomto případě „potrestán“ pouze pokutou v hodnotě deseti liber. Další podobná událost se stala na konci července 1772 v Marseille, kde uspořádal společně se svým sluhou a dalšími pěti ženami v bytě jedné z nich orgie, které se ani tentokrát neobešly bez biče. De Sade ovšem ženám mimo jiné podával kantharidin, přírodní jed, který v menších dávkách působí jako afrodisiakum. Vzhledem k neúměrnému dávkování ale dvěma z nich způsobil vážné zdravotní problémy, načež byl obviněn z úmyslného pokusu o otrávení.

Aby se vyhnul dalšímu (již několikátému) zatčení, odcestoval do Itálie – bylo to právě v době, kdy nejvyšší soud v Aix-en-Provence uznal de Sada a jeho sluhu vinným ze zločinu sodomie a travičství. Oba byli odsouzeni k trestu smrti, ale vzhledem k jejich nepřítomnosti došlo k vykonání popravy v zastoupení figurínami. V tu chvíli ale na de Sada nastoupila tchyně madame de Montreuil, která svého zetě měla již plné zuby. Postarala se o jeho zatčení v Itálii a plánovala jej tiše věznit až do smrti. 9. prosince byl tedy de Sade zadržen a odvezen do pevnosti Miolans, odkud se mu ovšem 30. dubna 1773 podařilo uniknout.

V roce 1775 vyplavaly na povrch nové informace o dalších markýzových hrůzných činech. Oběťmi jeho netradičních sexuálních praktik byly například i mladé dívky sloužící u něj na zámku. Vzhledem k neúnosnosti situace se de Sade se svým sluhou opět odebral na cesty po Itálii, na nichž strávil celý jeden rok.

Po návratu na zámek La Coste v roce 1776 několik měsíců v poměrném klidu nerušeně žil. Následujícího roku, když byl zrovna v Paříži, byl ovšem zatčen a odvezen do pevnosti Vincennes, kde již jednou pobýval. V tu chvíli se situace zamotala. De Sade byl deportován do Aix-en-Provence, kde bylo jeho dřívější odsouzení k smrti označeno za nesprávné. Byla mu vyměřena směšná pokuta, načež měl být převezen zpět do Vincennes – během transportu se mu ale podařilo pláchnout. Netrvalo však dlouho a byl dopaden policií a opět zatčen. Proč by tohle všechno šlechtic významného postavení dobrovolně podstupoval? Markýz de Sade byl pravděpodobně jednoduše vyšinutý. Ne nadarmo byl z jeho jména odvozen pojem „sadismus“.

Blázinec v Charentonu

Vzhledem ke špatnému stavu bylo zrušeno rozhodnutí o vězení ve Vincennes, načež se markýz v roce 1784 „přestěhoval“ do Bastily, kde začalo jeho tvůrčí období. Z Bastily byl zanedlouho v důsledku svých excesů (křičel z okna cely a vyzýval lid k útoku na pevnost) převezen do blázince v Charentonu. Paradoxní je, že k útoku na pevnost o 12 dní později opravdu došlo – Markýz de Sade, toho času v blázinci, ovšem pochopitelně osvobozen nebyl, neboť se v Bastile již nenacházel.

Propuštěn byl v roce 1790, načež se musel vypořádat s finanční tísní. Pokoušel se tedy o dramatickou tvorbu, ale k dostačujícímu živobytí měly jeho pokusy daleko. V roce 1794 byl opět odsouzen k trestu smrti, ovšem v den popravy došlo k povstání proti Robespierrovi a de Sade tak opět smrti těsně unikl. Poté, co se k moci ve Francii dostal Napoleon Bonaparte, se de Sadova situace zlepšila, ne však natrvalo. V březnu roku 1801 byl opět zatčen, tentokrát za vydání knih Justina a Julietta. Tentokrát to bylo však naposledy. Bylo definitivně rozhodnuto, že zbytek života stráví v ústavu v Charentonu, kde po třinácti letech „vězení“ roku 1814 ve věku 74 let umírá.

Paradoxem samotné osoby Markýze de Sada je jeho filosofický přesah linoucí se skrze jeho díla. Ačkoli se většina jeho děl věnuje popisu nejrůznějších sadistických úchylek, některá menší díla se věnují i filosofii a politickým tématům. Jsou to zejména spisy filosofické, které jsou často u de Sada vyzdvihovány pro svoji nadčasovost. O tom, zda byl de Sade obyčejným literárním zvrhlíkem, nebo jen nepochopeným filosofem a předchůdcem Sigmunda Freuda, se dodnes vedou dohady.

Zdroj: Stream, Wikipedie

Podobné články

Doporučujeme

Další články