Syn španělské šlechtičny

Když se tak zamyslíme, tak role malých, vzteklých, cholerických, rtuťovitých mužíčků byly Louis de Funèsovi šité na míru, byly mu opravdu vlastní. Vybavme si právě Cruchota nebo například policejního komisaře z filmů o Fantomasovi. Jeho kolegové ho ale moc nemilovali – byl pedantický a trval na stoprocentní přípravě. A ta se mu ale vždy vesměs vyplatila.

Málokterý z herců se dokázal proslavit tím, že dovedl během okamžiku předvést nespočet grimas a tím zaujmout. Upřímně, vlastně mu nic jiného moc nezbývalo. Krása a fyzická přitažlivost mu do vínku dány nebyly. Neměl v sobě bezstarostný šarm Belmonda ani eleganci Delona nebo sošnost Maraise. Navíc byl obdařen pouze 164 cm výšky. No prostě, do fešáka měl daleko, ale to mu rozhodně nezabránilo v tom jít si za svým snem – dělat herectví a stát se filmovým milovníkem.

mohlo by vás zajímat

Bezstarostný Jack Nicholson, rockstar Hollywoodu: Oscarový rekordman má rád Putina a mladé modelky

Louis se narodil španělským rodičům, kteří emigrovali do Francie a po matce mu v žilách kolovala modrá krev. Jeho matka totiž patřila k jednomu ze zchudlých španělských šlechtických rodů. Možná právě proto měl v sobě herec zakořeněnou touhu po luxusu. Jedináček nebyl, měl ještě dva sourozence, on byl benjamínek rodiny.

Vším, čím byl, byl rád? Nemyslíme

K umění tíhl již jako dítě, věnoval se hře na klavír a kreslení. Na prknech, co znamenají svět, stanul poprvé v 11 letech. Bavil diváky v představení nacvičeném k výročí založení gymnázia, které navštěvoval, ale nedokončil. V té době vlastně nic nenasvědčovalo tomu, že se v budoucnu stane slavným hercem. Po neúspěchu s gymnaziálním studiem se rozhodl vyučit řemeslu a nastoupil na kožešnické učiliště. Kožichy ho však taky příliš netáhly. Coby učeň házel špendlíky na mistrova papouška. Když to na něj prasklo, dostal okamžitou výpověď. Později to s podobným úspěchem zkusil jako fotograf a průmyslový kreslíř, ale také jako aranžér, prodavač či účetní.

Ale touha být filmovým milovníkem v něm přetrvávala. Přihlásil se tedy do hereckých kurzů a snažil se prosadit. Poprvé si zahrál v roce 1945, ale dlouho se jednalo jen o štěky. Tolik vytoužená sláva stále nepřicházela. Zlom nastal až po hercově padesátce a onou osudovou rolí byla právě ta seržanta Cruchota ve filmu Četník ze Saint-Tropez. Filmů o tomto četníkovi bylo nakonec natočeno celkem šest. Konečně se tedy Louis de Funès dočkal. Byl slavný!

Jeho český hlas ho očaroval

Je bez diskuze, že měl talent. I když byl scénář sebehorší, tak Funès z něj dokázal udělat jedinečnou podívanou, která bavila a baví diváky dodnes. V Česku je to nepochybně i fenomenálním dabingem. Hlas Františka Filipovského je s tímto Francouzem spojený už navěky. Oba herečtí bardi se nikdy nesetkali, byť zájem byl. Louis de Funès si Filipovského práce velmi cenil. Prý se mu doslova zatajil dech, když jej slyšel a moc stál o to, aby to František Filipovský věděl. Proto mu napsal dopis, ze kterého byl český herec neskutečně překvapený. Filipovský si přitom myslel, že jeho výkon není nijak skvělý, a že se na geniálním francouzském komikovi pouze přiživuje. A ten přitom velmi stál o to, aby svůj „český hlas“ poznal a mohl mu poděkovat a vyjádřit slova respektu a uznání. Osobnímu setkání ale nepřáli tehdejší českoslovenští pohlaváři, a tak k němu nikdy nedošlo.

Četník a manželky

Své si Louis de Funès prožil i se ženami. Byl celkem dvakrát ženatý, přičemž poprvé se ženil již ve 21 letech a manželství dlouho nevydrželo. Narodil se mu ale první syn, kterého na přání své druhé ženy před světem pečlivě tajil. Veřejnost se o něm dozvěděla až pěkných pár roků po hercově smrti. Na rozpadu mladého manželství se bezpochyby podepsala tíživá finanční situace. Dá se asi říct, že štěstí se na Louise usmálo v momentě, když si našel stálé zaměstnání jako klavírista v baru Horizont na Montmarteru. Právě zde potkal i lásku svého života, svou druhou manželku Jeanne, se kterou byl až do smrti a měl s ní dva syny. Jeho choť byla praneteř slavného spisovatele Maupassanta.

Ve druhém manželství si mohl začít posléze naplno užívat tolik vytoužený a milovaný luxus. S manželkou žil v polovině zámku, který patřil její rodině. Za vydělané peníze koupil i polovinu druhou a začal se věnovat své další vášni – pěstování růží. Jednu odrůdu se mu dokonce povedlo vyšlechtit a ta nese i jeho jméno – La Rose de Louis de Funes.

GALERIE Louis de Funès - tvář francouzské komedie 20. století

+ DALŠÍCH 6 FOTEK + DALŠÍCH 7 FOTEK

Sem se mi dívej!

O slavném filmovém vzteklounovi se říká, že v civilu takto protivný nebyl. Byl spíš hodně introvertní a míval nálady starého mrzouta. Také se vyhýbal publicitě a nerad byl středem pozornosti, pokud se to vyloženě netýkalo jeho profese. Novináře také neopěvoval a nevyhledával je. Nejlépe mu prostě bylo za zdmi jejich zámku, v rodinném kruhu a blízko milovaných růží. Prodělal několik infarktů a srdeční záchvat se mu v roce 1983 stal osudným, podlehl mu.

Ani jeden z jeho synů nepokračuje v jeho šlépějích. Patrik je lékař a Olivier, i když to ze začátku vypadalo, že by se možná vydal na stejnou dráhu jako otec, byl svého času například pilot Concordu. O nejstarším Danielovi se toho moc neví.

Co se ale ví a je nezpochybnitelné, je to, že Louis de Funès dlouhodobě patřil ke komerčně nejúspěšnějším francouzským hercům. Každý jeho film měl v kinech návštěvnost v řádech miliónů diváků. V roce 1973 obdržel Řád čestné legie, v roce 1980 získal čestného Césara za celoživotní přínos francouzské kinematografii. A jeho filmová hláška „sem se mi dívej“ zůstala nesmrtelná dodnes.