Medicína ve starověkém Egyptě byla charakteristická využíváním různých přírodních surovin a technik, které dnes nemusí vypadat zrovna příliš léčivě. Některé "léky" na popáleniny nebo průjem nebyly příliš účinné nebo příjemné. Mnoho staroegyptských léčebných postupů zahrnovalo aplikaci látek jako zvířecí moč nebo dětská stolice na poškozené oko, což si dnes těžko představíme jako postup léčby. Přesto se staří Egypťané těmto metodám nebránili, ale naopak je vyžadovali.
Podivné léčebné metody v Egyptě
Podle Charlotte Booth, autorky knihy "Surviving in Ancient Egypt" (Přežití ve starověkém Egyptě), probíhala úvodní prohlídka u doktorů vždy stejně. Zkoumala se moč, stolice a krev pacienta, poté se měřil puls a břicho se zkoumalo pohmatem. Nakonec byla zkontrolována reakce reflexů. Na závěr pacient slyšel diagnózu, která mohla být jednou ze tří možností: buď se jednalo o léčitelnou nemoc, potíže, které se lékař pokusí co nejlépe zvládnout, nebo stav, s nímž již nebylo možné udělat nic. Takže se to od současné medicíny moc nelišilo.
Vaření na otevřeném ohni bylo běžné, což zvyšovalo riziko popálenin. V případě menších popálenin se používal obklad z ječného chleba, živočišného tuku a soli. Směs se nanesla na popálené místo, aby pomohla zmírnit bolest a zánět. V případě vážnějších popálenin však byl postup odlišný. První den se na popáleninu aplikovalo černé bahno. Další den se na ránu přikládal trus domácích zvířat, například od ovcí. Třetí den se na ránu naneslo ječné těsto smíchané s akátem a olejem. Čtvrtý den se používal vosk, olej, čistý papyrus a zelenina. Poslední den se na popáleninu aplikovala rostlina jménem rohovník, červený okr a měděné vločky.
Kromě popálenin se lékaři hojně zaměřovali i na dýchací potíže pacientů. Tyto problémy trápily primárně hrobníky a kameníky, kteří se pohybovaly v uzavřeném a prašném prostředí. Nejvíce je trápil takzvaný brusný prach, který jim způsoboval mělké dýchání a kašel. Léčitelé na tyto problémy doporučovali lék vyrobený ze směsi medu, smetany, rohovníku a datlových semínek. Po zahřátí směsi museli pacienti inhalovat výpary.
Problémy se zrakem se v dávném Egyptě léčily převážně pomocí zvířecích výkalů, například od ještěrek, krokodýlů nebo pelikánů. Někdy se také používala dětská stolice. Dalšími používanými léčivy byly krev od různých zvířat, jako jsou voli, osli, psi a kozy, nebo lidská moč. Lidé si tyto "léky" mohli snadno připravit sami doma.
Pokud šlo o šedý zákal, lékař se zapojil s předepsáním směsi želvího mozku a medu a zároveň se modlil k božstvům, aby pacienta zbavil oční temnoty. Vyslyšet jeho prosby měl Ptah, ale neodvracel se ani Mechenti-irti, který byl uctíván jako bůh slepoty a nevidomých.
Zdroje informací:
Podobné články
Jan Fiedler
Doporučujeme
