Kterak šéfredaktor Reflexu domydlil schody

Obrázek uživatele Ivan Brezina
07.5.2014, 21:05
Rovný chlap má jasný názor, za kterým si jde třeba přes mrtvoly. Slaboch ale účelově otáčí, jak se mu to právě hodí.
Šéfredaktor Reflexu se poroučí. „Pavlovi Šafrovi jsem nabídla jako řešení jeho nelehké osobní situace placenou zdravotní dovolenou," vysvětluje generální ředitelka Ringieru Libuše Šmuclerová. Nebo spíš nevysvětluje. Znamená snad její záhadné mlžení, že Šafr chlastá jako duha? Máme číst mezi řádky, že mu vyhořel dům nebo že na něj přišla kontrola z berňáku? Skolila ho maniodepresivní psychóza a míří do Bohnic? Mlátí ho manželka? Prasklo na něj, že bral od politiků peníze za vytváření pozitivního mediálního obrazu? To všechno jsou jen nepodložené dohady. Nic bližšího nevíme a pro nic z toho nemáme jediný důkaz. Víme ale, že na podobné spekulování máme plné právo. Šafr je jako vrcholový novinář veřejně činná osoba a jeho právo na ochranu soukromí je proto omezeno. Domýšlet si můžeme i proto, že sám Šafr je za podobně zlé spekulace spoluzodpovědný. Bulvární Blesk, kde šéfredaktoroval před Reflexem, na nich byl přímo založen. Šafrovi podřízení šmírovali české celebrity, sbírali drby a klepy a "dotvářeli" je v často až neuvěřitelné nesmysly. V dubnu 2012 třeba Blesk napsal, že v Břeclavi tři Romové surově zbili patnáctiletého Petra. "Město terorizují smečky cikánů!" tvrdili bulvární redaktoři. Později se ukázalo, že se Petr zranil sám pádem z balkónu. V jiném článku Šafrovi redaktoři "natvrdo" napsali, že místo sociálních dávek by Romové měli dostávat dávky ze samopalu. "Blesk se dostal za hranice etických principů jakýchkoli médií," zhodnotil to Syndikát novinářů.  

Přesun afektu

Šéfredaktor deníku Mladá fronta Dne Varovně zvedá prst coby veřejný mravokárce a mediální strážce dobrých mravů. Pro něj samotného ale platí jiná pravidla (Foto Dan Materna / Mafra/Profimedia.cz.) Kromě Blesku ovšem Pavel Šafr stihl vymést kde co. Rozsáhlým soupisem jeho mediálních angažmá vás nebudeme unavovat. Podstatné je, že Reflex Šafr zneužíval pro svůj soukromý džihád proti miliardáři Andreji Babišovi. Proč to dělal? Ze stejného důvodu, proč někdejší čeští kolaboranti s nacisty po osvobození v květnu 1945 rychle vyběhli z bezpečí sklepů, aby si stihli zastřelit nebo pověsit nějakého toho Němce. Psychologové tomu odborně říkají "přesun afektu". Když vás někdo vystraší, za svou zbabělost se sám před sebou stydíte tak moc, že se za ni prostě musíte pomstít jejímu původci. Začátkem července 2013 vyšel v Reflexu Šafrův článek nazvaný "Milý pane Babiši". Bez nadsázky se dá označit za loňský největší skandál v českých médiích. Tehdy došlo k bizarní situaci – Babiš se chystal koupit nějaké velké české vydavatelství, ale nevědělo se které. Spekulovalo se, že to bude Ringier Axel Springer, vydavatel Blesku a Reflexu. Kdyby k tomu došlo, Šafr by na hodinu letěl, protože v obou médiích Babišovi systematicky "mydlil schody".  

Zahrádkář na rybách

Jistě, na lhaní o celebritách a politicích je celý koncept Blesku založen. Za Šafrovy éry byl Blesk jen namátkou soudně usvědčen ze lhaní o Tomáši Töpferovi a z narušení prezidentské volby zveřejněním lží o Karlu Schwarzenbergovi. Když pak Šafr přešel do Reflexu, zařadil na obálku koláž zesměšňující Babiše, kterého v úvodníku nazval "falešným prorokem". Těsně poté, co Reflex s protibabišovskou obálkou vyšel, se ale objevily spekulace o novém majiteli vydavatelství. Malér jako Brno! Šafr podle svých kolegů propadl depresi a záhadně "onemocněl". Na Facebooku 24. června naznačil, že s vyhazovem počítá: "Zítra prý Andrej Babiš něco koupí. Nic nebude, jak bývalo. Znovu si budeme hledat pravé místo. Pokvete zahrádkářství a včelaření, budeme zas chodit na ryby. A těšíme se už na knihy, které jsme nestihli dvacet let číst. Naše domácí koníčky se rozvinou díky vládě odborníků a nových vydavatelů..." Jenže rýpat se v zahrádce a sedět na rybách se Šafrovi nechtělo. V článku "Milý pane Babiši" se proto na poslední chvíli pokusil situaci zachránit a u všemi očekávaného nového vlastníka si to aspoň trochu vyžehlit. Patolízalským tónem štkal, že Babiš "mívá pravdu", že se "v mnoha případech zachoval sympaticky". On sám prý "souhlasí s jeho východisky" a je "osobně přesvědčen o upřímnosti jeho snah". Na závěr Šafr Babiše ujišťoval, že on sám o něm vlastně nikdy nic špatného nenapsal. "Nejsem autorem ani jednoho z titulků, jež označujete za projev mé duševní choroby," tvrdí. Takže Šafr nic, to všechno jeho podřízení. Prostě vrchol podlézavosti, předstírání a kýče.  

Poníženě žmoulaná čepice

10336633_625204234215229_5319086061289068755_n Srovnej s předcházející fotografií. Podobnost fyziognomie je ale samozřejmě čistě náhodná... O pár dnů později se k překvapení všech ukázalo, že Babiš nekoupil Ringier Axel Springer, ale Mafru (vydavatele Lidových novin a MF Dnes). Šafr se prý rázem uzdravil a zvesela přiběhl do práce. Náhle bylo totiž jisté, že o post šéfredaktora Reflexu nepřijde a že Babiše bude moci vesele pomlouvat dál. Což se i stalo. Jenže: byl to od té chvíle ještě vůbec Reflex? Neměl ho vydavatel přejmenovat na Reblesk nebo Bleskex? Šafrovým neuvěřitelně servilním článkem přece ten časopis zcela ztratil jakékoli renomé. Jak máme věřit médiu, jehož šéfredaktor podle své osobního zájmu otáčí tam a zase zpátky jako korouhvička? Šafr Babišovi nejdřív mydlil schody a pak mu zase umetal chodníček, klaněl se až k zemi a ještě přitom v ruce poníženě žmoulal čepici. Anebo (řečeno jadrným, ale pravdivým hospodským jazykem) v zájmu zachování své teplé židle lezl miliardáři do zadku. A pak zase Babišovi usilovně mydlil schody. Teď tedy definitivně domydlil. Jen toho zničeného Reflexu je škoda...

Komentáře