Přežila bombu i dopravní nehodu ve vlaku, přesto o ní královna Viktorie hovořila jako o štíhlé a elegantní královně, která působila dojmem roztomilé dívky. Královna Vilemína byla nejdéle vládnoucí nizozemskou panovnicí. Na trůnu byla neuvěřitelných 58 let.
58 let na trůnu
Vilemína převzala vládu v roce 1898 a v podstatě ihned se prokázala jako neuvěřitelně energická a podnikavá žena. Její obchodní schopnosti byly tak výjimečné, že se díky nim se stala nejbohatší ženou světa. Bohužel v osobním životě nezažívala tolik úspěchu. Její manžel, německý princ Jindřich, byl závislý na alkoholu a často jí podváděl s jinými. Na začátku jejich vztahu byli zamilovaní a jiskřilo to mezi nimi, jenže když Jindřich zjistil, že má na dvoře úlohu pouhé „ozdoby“ královny, tak své chování rychle obrátil. Nechtěl žít ve stínu královny, a tak se přestal ovládat a přemýšlet nad svými činy.
Pro Vilemínu bylo další ranou zjištění, že Jindřich má nemanželské děti s jinými ženami. To ji zvlášť trápilo, protože sama nemohla mít potomstvo, alespoň ne hned. Rozvod samozřejmě nepřipadal v úvahu. Až narození dcery Juliany se domácí atmosféra trochu uvolnila a stabilizovala. Jenže to nebylo na dlouho. Po začátku první světové války znamenaly pro královnu Vilemínu nové problémy. Kromě samotného utrpení z válečného konfliktu, který si vyžádal miliony životů, se v roce 1933 objevila i hospodářská krize. To způsobilo, že se Nizozemsko v pozici koloniální velmoci, začalo upadat. Ale to bylo teprve začátek. O sedm let později ji čekal největší životní zvrat, a to druhá světová válka. Vždy se otevřeně stavěla proti nacistům, což vedlo k tomu, že byla nucena odejít do exilu. V roce 1940 musela opustit svůj domov a utéct do Anglie.
Nenechala se však zlomit a pokoušela se bojovat proti Němcům alespoň z dálky. Avšak téměř to skončilo tragicky, když poblíž její venkovské rezidence explodovala bomba. Při výbuchu zahynulo několik jejích strážců a dům byl poškozen, ale sama Vilemína naštěstí přežila.
Během svého nuceného exilu se královna Vilemína začala zabývat myšlenkou nového vládního kabinetu a nových společenských a politických uspořádání v zemi. Po návratu však byla zklamána, že se věci příliš nezměnily. I přes ukončení válečného utrpení zůstali u moci ti samí, často nekompetentní politici, což jí silně demotivovalo k další práci.
Návrat do Nizozemska byl pro Vilemínu velmi složitý. Válkou zničení království se pomalu a velmi složitě stavěl zpátky na nohy. Jediné, co jí drželo nad vodou, byla její láska k vlasti. To ovšem platilo i naopak, protože Nizozemci královnu zbožňovali. Líbilo se jim, že se chová skromně, a že místo jízdy automobilem dává přednost kolu. Ze solidarity se nakonec přestěhovala do sídla v Haagu, kde žila v obyčejném domě. Po šedesátce se u královny začaly objevovat zdravotní problémy. Proto se 4. září 1948 rozhodla abdikovat ve prospěch své dcery Juliány. Její nástupkyně se ale na trůn moc nechtělo, protože kromě řešení situace poválečného Nizozemska trápil zemi ještě rozpad koloniální říše – zejména to, že nezávislost vyhlásila Indonésie.
Přesto se Vilemína uchýlila k životu na venkově a věnovala se pomoci obyčejným lidem. Na trůnu strávila přesně 57 let a 286 dnů. Před svou smrtí ještě stihla sepsat autobiografii pod názvem „Osamělá, ale nikdy ne sama“.
Nakonec zemřela v roce 1962 na srdeční zástavu. Její pohřeb přitom probíhal velmi neobvyklým způsobem. Přála si totiž, aby navzdory všem tradicím měla funus v bílé barvě, což jí také pozůstalí splnili.
Zdroje informací:
https://en.wikipedia.org/wiki/Wilhelmina_of_the_Netherlands
https://www.royal-house.nl/topics/kings-and-queens/queen-wilhelmina-1880-1962
https://www.britannica.com/biography/Wilhelmina-queen-of-The-Netherlands
Podobné články
Doporučujeme
Jan Fiedler
