Konec velké dohody. Odchází Trump od Íránu, nebo Írán od Trumpa?

Obrázek uživatele Petr Boháček
09.5.2018, 13:05

Americký prezident Donald Trump oznámil, že USA odstupují od tři roky platné mezinárodní jaderné dohody s Íránem. Prezident předoasijského státu Hasan Rúhání reagoval tak, že země i přesto bude v dodržování roky dojednávané smlouvy pokračovat. Více si přečtěte v komentáři politologa Petra Boháčka.

Spojené státy unilaterálně porušily mezinárodní smlouvu s Íránem. Ta se připravovala 12 let včetně tří let tvrdého vyjednávání mezi pěti velmocemi, EU a Teheránem. Írán odsouhlasil neplánované inspekce jejich zařízení a dodržování striktních limitů výměnou za zrušení sankcí. K těm ale USA loni přidaly nové kvůli balistickému programu a reálně s Íránem nikdy obchodovat nezačaly. Dohoda nikdy negarantovala, že Írán začne proti svým vlastním zájmům hrát do geopolitických karet USA, anebo že se dobrovolně vzdá obranyschopnosti země. Trump se ale přesto diví, že se neřídí heslem America First.

Donald Trump začal na mezinárodní politiku aplikovat postup, že problémy vyřeší tím, že řekne, že je vyřešil bez ohledu na to, jestli to dává smysl. Nejnověji to předvedl u Íránu. Trump současnou smlouvu zrušil a teď chce jinou, která bude zahrnovat nová komplexní témata od Sýrie, Jemenu až po balistický program. Tuhle druhou dohodu Trump už prý dodrží, protože je jeho a ne Obamova. Šance, že se něco podobného uskuteční, jsou nulové.

Ve Washingtonu překonala izraelská a saudská lobby tu evropskou, která vytasila největší zbraně: francouzské líbaní od Emmanuela Macrona a málo vídaný německý vlídný úsměv od kancléřky Angely Merkel. Pro Evropu, která je bytostně založena na multilateralismus, diplomacii a mezinárodní spolupráci, je Trumpova realpolitika z 20. století těžce kompatibilní. Odchod od dohody s Íránem je ránou pro transatlantické vztahy, které vždy byly ekonomickou, hodnotovou a bezpečnostní páteří západu. Ze situace vychází jako vítěz spíše Čína, Rusko a radikální konzervativní prvky v Íránu. Severní Korea se už třese na uzavření podobné smlouvy, jejíž životnost bude záležet na momentálním rozpoložení amerického prezidenta.

Írán má teď ten nejlepší důvod od dohody odstoupit, obnovit nukleární program a získat jaderné zbraně předtím, než Izrael nebo jiné regionální mocnosti zaútočí. Nukleární zbraně mu jako v případě Severní Koreji zajistí uznání a dialog s USA. Na argument Pekingu či Moskvy, že svět se dohodl na zastavení íránského nukleárního programu, ale Spojené státy do toho hodily vidle, toho nelze moc říct. Teherán ale hlásá, že bude v dohodě pokračovat, pokud to pro něj bude ekonomicky výhodné. To bude vyžadovat velký politický kapitál ze strany Evropy. Taková spolupráce ale také může přinést větší možnost tlačit na Írán v Sýrii, a to bez USA. Evropa má další důvod přestat konejšit Trumpa všemožnými cestami a začít pragmaticky jednat a budovat sebevědomou zahraniční a bezpečnostní politiku.

A tady komentář o Trumpově roli v uzavření příměří mezi Severní a Jižní Koreou.


Komentáře