Konec oblbování. Těchto 7 nařízení EU milujeme!

„Návrat před listopad 89! Už zase nám někdo nařizuje, co smíme a co nikoli.“ Zhruba tak lze shrnout výhrady penzisty Václava Klause nebo europoslance Jana Zahradila k jakýmkoliv pravidlům od evropských zákonodárců. Ve skutečnosti ale oba pánové místo údajné obrany české svébytnosti chrání jen zájmy obyčejných šejdířů.

Zkušenost z českého trhu vypovídá ponejvíce o tom, že obchodník ze všeho nejraději obchoduje s klamavým zdáním. A letitá zkušenost ukazuje, že konkurenční tlak je na to krátký – výrobci, poskytovatelé služeb i řetězce se pokaždé nějak domluvili. Následujících 7 příkladů výmluvně ilustruje, jak zásahy z Bruselu pomáhají kultivovat i český trh.

1. Odkud je to maso?

Nejpozději od reportáže polské televize T24, v níž novinářka Edyta Krzesniak v červnu 2013 odhalila fungování černého trhu s antibiotiky přidávanými do krmiva drůbeži, je dobré vědět, odkud pocházejí kuřata i další maso. Zatímco česká kuřata supermarkety prodávaly málem zahalená českou standartou, o původu těch polských se kupující mohl jen dohadovat. A co hůř, takové Tesco na polská kuřata psalo adresu české balírny - jako by někoho zajímalo, ve které hale antibiotický „duťák“ dostal svůj kus polystyrenu. To už je ale minulost. Díky směrnici EU je na každém baleném mase napsáno, odkud je, a to i kdyby bylo třeba z Polska.

2. Likvidace bludu zvaného roaming

„Vítejte v Polsku! Do ČR voláte za 7.50 Kč,“ cinkaly smsky v batohu při procházce po Krkonoších ještě před dvěma lety. Dnes už je cena zhruba poloviční. V dubnu 2016 bude poplatek za minutový odchozí hovor či 1 MB dat už jen pět eurocentů (1,35 Kč). Poplatky za roaming v Evropské unii pak skončí v červnu 2017. Nejsou totiž technicky vůbec opodstatněné, protože volání ze zahraničí operátorovi nepřináší žádné dodatečné náklady. Chce-li si tedy operátor účtovat vyšší ceny, ať svobodně a férově zvýší sazby za hovory.

3. Zaměnitelné nabíječky

„Nemáte někdo nabíječku na Nokii?“ Okřídlená kancelářská otázka se díky standardu stvrzenému Mezinárodní telekomunikační unií (ITU) zkracuje o typ telefonu. A hlavně na ni přibude kladných odpovědí.

Kupodivu ani výrobci nenašli žádný důvod, proč by mobilní zařízení nemohla mít nabíječku s micro-USB. Výjimkou je už tradičně Apple, jehož ke standardizaci přiměje směrnice EU. Díky tomuto standardu ubude elektroodpadu, neboť už nebude třeba s každým telefonem pořizovat novou nabíječku a člověk si zároveň vystačí s jediným kabelem.

4. Hnusná jména pro hnusné jídlo

Jahodový džem musí obsahovat nejméně 35 g jahod na 100 g. To ale něco stojí. Firma Hamé proto u evropských byrokratů ohrožujících českou suverenitu marně bojovala za právo nabízet českému národu mimo jiné i hmotu s výrazně nižším obsahem jahod alespoň pod názvem marmeláda. Jenže na rozdíl od rakouských firem prošvihla šanci získat výjimku a marmeládou v Česku nadále může označovat jen citrusové zavařeniny. Hamé tak svou obarvenou směs cukru, vody, jablek, kyseliny citronové a jen 19 % jahod prodává pod označením „ovocná směs Jahůdka“ s dovětkem „á la marmeláda“. Ó la lá.

Podobně je to s čokoládou. Ta mléčná musí obsahovat minimálně 25 % kakaové a 14 % mléčné sušiny. Tabulka obarveného ztuženého řepkového tuku s 5 % kakaa se čokoláda jmenovat nesmí. Ať si ji kdo chce prodává třeba pod názvem „hnědé potěšení“ a europoslanec Jan Zahradil si na takový výrobek může slovo „čokoláda“ doplnit třeba vlastním fixem.

5. Cena za poměrnou jednotku

Skoro 20 let stará směrnice Evropského parlamentu vychází z předpokladu, že správné informace chrání spotřebitele a prospívají zdravé soutěži na trhu. Jen díky nařízením úředníků teď nakupující nevystojí mezi regály důlek při porovnávání cen a objemů různých krabic a lahviček. Z cenovky totiž vyčte, na kolik vyjde litr, kilo nebo (prací) dávka. Obalamutit člověka malým množstvím zabaleným do velké krabice je už takřka nemožné.

6. Stopka pro lichváře

Chtělo by se říct, že je každého věc, zda si půjčí peníze od lichváře a pak doplatí na vlastní blbost. Háček je ale v tom, že lichváři jsou učiněná továrna na kriminálníky a bezdomovce – s nimiž pak má potíže i zodpovědná část společnosti. Evropská směrnice o věřitelích říká zhruba toto: Ať si každý prodává půjčky za jakýkoli úrok, do smlouvy ovšem musí uvést roční procentní sazbu nákladů (RPSN). Zoufalcům, které osloví kdejaký leták v herně, pak dává právo od nešťastné smlouvy ve lhůtě odstoupit.

7. Lži na obalech

Kdo bláhově věřil Nestlé, že jejich müsli „Fitness Fruits“ je ztělesněním „lehké“ a „vyvážené“ stravy, jejíž konzumací dosáhne „vysněné postavy“, se při vážení nejspíš divil. Ve skutečnosti vločky obsahovaly ze třetiny cukr a pomohly ponejvíce k tloustnutí.

Pesto Verde značky Bertolli od koncernu Unilever zas podle etikety vznikalo dle „původní italské receptury“ a obsahovalo jen ty „nejlepší přísady“ jako „nejvybranější olivový olej“ a piniové ořechy. Skutečnost ale byla taková, že výrobek obsahoval olivového oleje jen co by se do náprstku vešlo a piniových ořechů ještě méně. Naopak převažovaly levné suroviny jako rostlinný olej nebo kešu ořechy a chuť dodala aromata.


Podobné lhaní lidem je - díky „byrokratům z Bruselu“ a jejich zákazu klamavé reklamy - od roku 2012 trestné.

A když už jsme u té Evropské unie, TADY máte 7 jejích nejvyšším budov.


Komentáře