Denní zpravodajství připomíná řeku po povodni. Plavou v ní kusy dřeva, prázné lahve, fotbalové míče, dětské hračky, odpadky a spousta dalších věcí, které velká voda na březích pobrala. To všechno jsou zdánlivě nepodstatné jednotlivosti. Když si je ale umíte dát správně dohromady, dozvíte se něco velmi podstatného. Když třeba ve vlnách spatříte plavat barokní sochu anděla, hned víte, že povodeň bohužel zničila i nějaký kostel. Stačí si jen zařadit věci do souvislostí. Se zpravodajstvím je to úplně stejné. Dočetli jsme se, že pražský magistrát schválil možnost znovuzavedení papírových kuponů pro cestování MHD. Na první pohled je to zdánlivá banalita, nepodstatná jednotlivost, "pěna dní". Když si to ale dáte do souvislostí, je to jen další kamínek v naší hypotéze, že Opencard byla předem připraveným “tunelem” v řádu stovek milionů. Podrobně jsme o tom psali už ZDE.  Vidíte tu dírku v horní části karty? Možná je to šifra, která naznačuje, že Openkrad byla pro některé vysoce postavené pražské úředníky klíčem k zázračnému zbohatnutí.

Návrat k papírovým kuponům je nejen technologickým “návratem na stromy”, ale i jasným důkazem, že Opencard finančně nefunguje – a to přesto, že Praha v tom projektu utopila 1,2 miliardy. Nebo spíš právě proto. Jediným smyslem Opencard totiž s velmi vysokou pravděpodobností bylo pustit hlavnímu městu pořádně žilou. Kvůli ničemu jinému se nejspíš nezaváděla. Deset minulých radních za TOP 09 a ODS kvůli projektu čelí obvinění.

Důkazy zatím nemáme, ale nevěříme, že by o tom něco nevěděl i bývalý primátor Pavel Bém, který Opencard doslova protlačil. Kde vzal peníze na expedici na Everest a na hodinky za 420 000 Kč, kterými si ověsil zápěstí? A proč asi tak úzce kamarádil s Romanem Janouškem, jehož firmy se na Opencard napakovaly?

To by bylo kleštiček! (www.wallstreetdaily.com)

Nezapomínejme ale, že na pražských papírových jízdenkách se zase vydatně přiživil lobbista Ivo Rittig. Byl by proto div, kdyby teď někdo pořádně nepustil žilou i papírovým kuponům. Jak z toho ven?

Jedno řešení bychom možná měli. V květnu 1974 z pražských tramvají a autobusů zmizeli průvodčí a cestující si začali jízdenky kupovat v trafikách. Co průvodčí zase vrátit? V každém voze by prostě seděl výběrčí mincí a žádné karty, kupony ani jízdenky by nebyly třeba. Zaplatíš – jedeš, nezaplatíš, nejedeš... Nic by se nedalo tunelovat.

Když o tom ale tak přemýšlíme, průvodčí by museli mít uniformy, kleštičky a placaté čepice, které by musel někdo dodat. Časem by nejspíš prasklo, že kleštičky vyšly tak draho, že by musely být ze čtyřiadvacetikarátového zlata posázeného brilianty. Uniformy by musely být z brokátu a vyšívaného hedvábí a čepice z persiánu a bobří kůže. Připočtěte sedačky z mahagonu...

Průvodčí koňky, která v Praze jezdila v roce 1886 (Foto: wikipedia.cz).

A chcete vědět, jak se nenechat šikanovat policajty? Čtěte ZDE.