Kdo se skrývá pod přezdívkou Orel Eddie? Tragický, přesto milovaný klaun zimní olympiády v Calgary

Neměl talent vůbec, ale vůbec na nic, jeho snům to ale nikdy v cestě nestálo. Skokan na lyžích Michael "Eddie" Edwards byl na zimní olympiádě v Calgary v roce 1988 tím nejhorším, ale zároveň nejoblíbenějším účastníkem. Byl moc tlustý, měl velkou výstroj z druhé ruky, špatně viděl a kvůli němu museli určit limit, kdo vůbec může nastoupit do závodu, přes mizerné výsledky je však dnes legendou.

Manťák s vizí

Při 173 centimetrech, 82 kilogramech a téměř nulovém sportovním nadání neměl Michael "Eddie" Edwards nikdy příliš valné vyhlídky na to stát se profíkem s vrcholovými výsledky, přesto se ale do své vášně pustil, a i když to nakonec dopadlo trochu jinak, než očekával, proslavit se mu podařilo.

Nejdřív Eddie zkoušel sjezdové lyžování, to byla ale úplná katastrofa, a tak se rozhodl pro skákání. Trénovat začal s výstrojí z druhé ruky, musel prý nosit šestery ponožky na každé noze, aby se do velkých bot vůbec vešel. Navíc snílek potřeboval brýle kvůli slabému zraku a kdykoliv vyšel nahoru na skokanský můstek, "druhé oči" se mu zamlžily a on skoro nic neviděl. I vinou toho si pak přivodil nejedno zranění, ani to ho ale neodradilo.

Poprvé svou rodnou Británii reprezentoval na mistrovství světa v Německu v roce 1987. Skončil úplně poslední, přesto se na olympiádu dostal - byl totiž jediným, kdo za ostrovní stát nastoupil. Zároveň mu pomohl i fakt, že až do roku 1990 mohl na můstek nastoupit kdokoliv, limit neexistoval. Ten Mezinárodní lyžařská federace nastavila právě až po Eddiem.

Miláček OH

Jeho přezdívka, Orel Eddie, vznikla hned po jeho příjezdu do Calgary. Po příletu se mu přímo v hale otevřel kufr a vysypalo se mu spodní prádlo, poté hlavou narazil do zaseknutých automatických dveří. Fanclub, který ho s cedulí právě s výše uvedeným přízviskem vítal, to ale neodradilo. Právě naopak.

S novináři už to bylo horší. Ještě před skokem zástupci médií na sportovce příkře útočili, snažil i se z něj vytáhnout, jaká je jeho skutečná motivace a co si myslí, že dokáže. Eddie se ale nedal a tvrdošíjně si stál za tím, že olympiáda není jen pro ty nejlepší, a že má právo reprezentovat svou zemi. Němečtí žurnalisté po jeho mizerném výkonu psali, že je ostudou her, a že totálně diskredituje celou soutěž.

Fanoušci ho ale zbožňovali. Když na sedmdesátimetrovém můstku skočil na oba pokusy jen 55 metrů, sklidil bouřlivé ovace a jásot přihlížejícího davu. Jeho nezlomná odvaha a přesvědčení dalo OH v Calgary úplně nový rozměr. Desetitisíce lidí tehdy skandovali jeho jméno.

Přesto, že Eddie skončil poslední úplně ve všem, pro Británii, která skokům na lyžích nikdy moc nedala, získal rekord, a ostatně i sám pro sebe, a to když na devadesátimetrovém můstku skočil 71 metrů. Po návratu domů byl Eddie jiným člověkem. Vítaly ho hordy a Mezinárodní olympijský výbor raději schválil, aby na olympiádě mohl startovat jen sportovec, který patří mezi 30 % nejlepších na světě.

Eddieho sportovní kariéra tak v Calgary začala a vlastně i skončila. Pokoušel se ještě několikrát kvalifikovat, vždy marně. O svých snech a bezbřehé motivaci pak začal alespoň přednášet - a snílky povzbuzuje dodnes. Níže se podívejte na trailer k hranému biografickému filmu o Eddiem, který vyšel v roce 2016.

A tady se podívejte na novodobé "Orly" ze ZOH 2018.


Komentáře