Starověký banán, jablko, lilek nebo třeba mrňavá kukuřice. Případně meloun z období renesance. Některé z nich byste zaručeně nepoznali. Vizuálně ani chuťově.
Když se dneska řekne „geneticky modifikovaná potravina“, všem se ježí vlasy na hlavě. Lidé ale měnili strukturu, vzhled i chuť potravin odnepaměti. Nedělali to tak agresivně a ‚nepřirozeně‘ jako dnes pomocí genového inženýrství, kdy se vezme kupříkladu gen z lososa a strčí se do rajčete, nýbrž pomalu, systematicky a ku prospěchu svému i pěstovaných plodin pomocí křížení a šlechtění, kdy se třeba výběrově sázela pouze nejlepší semena z nejlepších rostlin. Samozřejmě že celá problematika je daleko složitější než tento náš velmi zjednodušený popis, ale principiálně se v obou případech – genovém inženýrství i ve šlechtění – jedná o jedno a to samé: cílené změny v genové výbavě dle našich přání.
A teď už ke konkrétním výsledkům genetických modifikací vzniklých v rámci lidských šlechtitelských zásahů. Takhle vypadaly některé plodiny, se kterými se dnes setkáváme naprosto běžně, před několika stovkami až tisícovkami let. Poznali bychom je vůbec?
1. Banán
První banány byste na stromech potkali už nejméně před 7 až 10 tisíci lety v Papui Nové Guinei. Našli byste je i v jihovýchodní Asii. Moderní banány vznikly ze dvou divokých odrůd – Musa acuminata a Musa balbisiana, které měly velká, tvrdá semena, stejně jako můžete vidět na fotografii níže.
Dnešní banány jsou lahodné, výborně se drží, ve srovnání se svým předchůdcem mají prakticky nerozeznatelná semínka, lépe chutnají a jsou plné živin. TADY máte 10 důvodů, proč se jimi pravidelně futrovat.
2. Lilek
Divoký lilek byste si s tím dnešním nejspíše nespojili. Existuje sice velmi široká škála tvarů a barev, jako jsou například lilky bílé, purpurové nebo žluté, ale tahle divoká varianta dnešní lilek nepřipomíná ani vzdáleně.
fieldquestions-com.jpg
Tenhle plod byste za lilek označili asi jen stěží. (Foto: fieldquestions.com)
První lilky byly kultivovány v Číně. Jeho předchůdci mívaly trny. Šlechtěním se jich zbavily a zelenina, kterou milují především středomořské národy, je mnohem větší a při správné úpravě výtečná.
3. Jablko
Předchůdcem klasických jablek, jak je známe dnes (Malus domestica), je tzv. Malus sievesii neboli asijská divoká jabloň.
Ta roste i dnes v Číně, Kazachstánu, Kyrgyzstánu a Tádžikistánu. Původně se sice jako o předkyni dnešní jabloně uvažovalo o druhu Malus sylvestris, ale vědci se postupem času přiklonili spíše k výše uvedené variantě.
Jablko Malus sieversii je sladké, zatímco jablko Malus sylvestris je hořké a kyselé. Zároveň má ale neuvěřitelně vysoký obsah vitamínu C a pektinu - vlákniny, která funguje jako želatinové činidlo, takže se z něj lépe připravují marmelády (s přidáním sladších druhů ovoce) a silný mošt.
4. Kukuřice
Divokou předchůdkyní kukuřice je travina známá jako Balsas teosinte původem z Latinské Ameriky. Ta rostla před více než 8700 lety v jižním Mexiku a dodnes ji najdeme v údolí řeky Balsas v Mexiku středním.
voices-nationalgeographic-com.jpg
Srovnání dnešní kukuřice a její předchůdkyně. (Foto: voices.nationalgeographic.com)
Původně se sice předpokládalo, že domestikace kukuřice proběhla ve vyšších polohách, kde žili starověcí Toltékové a Aztékové, ale původní kukuřice pochází naopak z oblasti tropické nížiny. Vědci objevili důkazy v jezerních sedimentech, ve kterých se od jisté doby vyskytoval pyl kukuřice a zbytky klasů (planá forma netvoří typické klasy, jak je známe dnes) a zuhelnatělé zbytky po pokusech o odlesnění krajiny. V jeskyních pak nalezli na kamenných nástrojích zbytky kukuřičného škrobu. Právě to bylo definitivním důkazem, protože škrob z plané traviny Balsas teosinte má odlišné složení než ‚klasická‘ kukuřice. Původně se předpokládalo, že kukuřice je o 1000 let mladší a pochází z oblasti dnešní Panamy.
5. Vodní meloun
Na obraze renesančního umělce Giovanniho Stanchiho z druhé poloviny 17. století si můžete v pravém spodním rohu všimnout netypického ovoce. Netypického pro nás. Tehdejší vodní meloun totiž vypadal přesně takhle.
meloun-bfmtv-com.jpg
Co je to růžové v pravém spodním rohu obrazu? Meloun tak, jak ho znali naši předci. (Foto: bfmtv.com)
James Nienhuis, profesor oboru zahradnictví na University of Wisconsin, používá Stanchiho obraz při výuce o historii chovu plodin.
„Je to legrace, jít do muzeí umění a prohlížet si zátiší, abychom viděli, jak ovoce a zelenina vypadala před 500 lety,“ řekl Nienhuis. „V mnoha případech je to naše jediná šance nahlédnout do minulosti, protože nemůžeme zachovat zeleninu po stovky let,“ dodal pro server vox.com.
dailyprinz-ga.jpg
Porovnejte, jak se oblíbená letní pochoutka změnila v průběhu několika staletí. (Foto: dailyprinz.ga)
Meloun pochází z Afriky, ale jeho domestikaci nahrálo i horké podnebí na Blízkém východě a v jižní Evropě. Na evropských zahradách a trzích se začal objevovat kolem roku 1600. Melouny, které můžeme spatřit na renesančním obrazu, chutnaly zřejmě docela dobře, protože obsah cukru v nich byl vysoký. Vypadaly však celkem odlišně. Melouny ale procházejí změnou dál. V posledních letech se experimentuje se semeny. I u nás si už můžete koupit meloun bez pecek.
A TADY máte 7 zásadních zajímavostí o geneticky modifikovaných potravinách.
Podobné články
Martin MikoDoporučujeme
Jan Fiedler
