Jak se vyrábí brýle: čím musí projít, než se dostanou až na váš nos?

Vyrazili jsme na okraj Prahy do firmy Omega Optix, kde v industriální laboratoři vznikají na míru ‚ušité‘ brýlové čočky. Jelikož se jedná o největšího výrobce ‚brýlových skel‘ u nás i na Slovensku, je velká šance, že vaše brýle pocházejí právě odtud.

Přemýšleli jste někdy nad tím, jak vzniká taková dnes již obyčejná věc, jako jsou brýle, které nosí asi polovina všech lidí? Naše představa zahrnovala dlouhé řady stolů, nad nimiž shrbení optici přepečlivě tvarují, brousí a leští čočky. Skutečnost je pochopitelně o poznání jiná.

Sklo vs. plast. Většina dnešních brýlových čoček je vyráběna z plastu. Poptávka po klasických minerálních sklech, jejichž výhody spočívají (kromě toho, že je proplácí pojišťovna) v optických vlastnostech a odolnosti proti chemikáliím, každým rokem klesá o 10 až 15 procent. Plast je sice při stejných dioptriích silnější, ale na druhou stranu také lehčí a odolnější vůči nárazům.

Na úplném začátku jsou polotovary neboli báze, takové špalky z různých druhů plastů a s různým zakřivením. A spolu s nimi také technické specifikace vašeho zraku uvádějící, přesně jakou čočku budete potřebovat, abyste dobře viděli – na dálku, na blízko, nebo v případě tzv. progresivních čoček na obojí.

Technik podle vašeho předpisu vybere nejvhodnější bázi, k níž se připraví výrobní list, který pak putuje s čočkami až do finální fáze, kdy jsou zasazeny do brýlových obrub.

Vše je v této továrně na brýle řízené počítačem a co nejvíce automatizované – takže zatímco v některých částech spatříte ony pověstné ‚optiky‘ různě manipulující s řadami čoček, jinde vidíte jen dlouhé hady dopravníkových pásů, na nichž čočky spořádaně putují od jednoho výrobního kroku k dalšímu.

1. Ochrana a blokace

Jelikož přední zakřivení báze zůstane beze změn, je třeba jej ochránit – protože v dalším kroku se na bázi vrhnou veleostré diamantové nože. Je na ni proto nanesena ochranná vrstva a na tu ještě připevněn unašeč, za který pak stroje čočku ‚chytají‘ a manipulují s ní.

2. Broušení

Nejdramatičtější část celého výrobního procesu. Křivku čočky podle zadaných dioptrií vybrousí diamantové nože ve stroji zvaném generátor. Na fotce níže vidíte změnu před (vpravo) a po (vlevo):

V této fázi vzniká nejvíce odpadu – aby také ne, když z mnohdy víc jak centimetru tlusté báze zbude jen pár milimetrů tlustá čočka.

Po vybroušení se čočka v jiném stroji pomocí speciální kapaliny a podložek vyleští, aby byl její povrch bezvadně hladký.

Pokud máte složitější čočku, třeba již zmíněnou progresivní, nastupuje v další fázi laser, který do ní vypálí pouhým okem neviditelné značky – tzv. gravury. Ty označují zóny vidění na blízko a na dálku. A váš optik podle nich do budoucna pozná, jaký druh čočky nosíte, až si budete chtít nechat udělat brýle nové.

3. Odblokování, mytí, kontrola

To ‚nejhorší‘ má teď vaše čočka za sebou. Odstraní se z ní unašeč a ochranná fólie, čočka se pečlivě umyje a pomocí speciální lampy zkontroluje, zda v ní během broušení nedošlo ke vzniku nějaké vady a zda vše odpovídá tomu, co stojí ve výrobním listu. A teď už ji čeká jen ‚kosmetika‘, která je ovšem neméně důležitá.

4. Barvení

Jde o krok, který podstupuje čočka pouze v případě, že jste si ji objednali v jiné barvě než čiré. Což rozhodně není většina čoček (asi jen 10 %) – ale zase jde o krok tak pěkně barevný a steampunkově alchymistický, že by bylo škoda ho aspoň pro informaci neuvést.

Dělá se to ručně a skutečně to připomíná alchymii. Jsou k němu zapotřebí nejen speciální barvy, ale hlavně člověk s vynikajícím barvocitem a zkušenostmi s mícháním různých barev. Čočky se noří do barevných pigmentů (je jich osm základních, z nichž vznikají všechny barvy, jaké si jen umíte představit), a ty nezůstávají jen na povrchu, ale dostávají se přímo do materiálu.

5. Povrchové úpravy – tvrzení a antireflex

Jedna z nevýhod plastu oproti minerálnímu sklu je jeho snadná ‚poškrábatelnost‘. Proto se čočky vytvrdí pomocí speciálního laku – ten je na ně nanášen v tenounké vrstvě, jejíž tloušťka je regulována rychlostí noření čoček do lakové lázně, a posléze vytvrzen v peci.

To, co zde vidíte na fotce, je ale už něco jiného.

To je stroj, který na čočku nanáší antireflexní vrstvu. Ten zvláštní ‚klobouk‘ nahoře je tzv. dóm, kde jsou čočky vložené do kroužků. Dole vlevo je tzv. krucibl, lidově řečeno kolotoč, v němž jsou oxidy různých kovů. Když je dóm kompletně osazen čočkami, stroj se zavře a zapne. Vytvoří se v něm vakuum a do práškových kovů začne pálit světelný paprsek o teplotě 1100 stupňů, takže se kovy vypaří a jejich plyny se rovnoměrně nanesou na čočky. A jak je vidět dole vpravo, nanášejí se nejen na ně, ale i na vnitřní stěny stroje, takže zde vytvářejí nádherné duhové vzory (které je pak třeba pravidelně odstraňovat pískováním).

6. Zábrus a hotovo

Celé to dohromady trvá pouhé dva dny – první den broušení a leštění, druhý úpravy povrchu.

Takhle nějak to vypadá na konci. Finálním krokem je tzv. zábrus, který čočku ‚seřízne‘ po okrajích do tvaru vámi vybraných obrouček. Montáž brýlových čoček do brýlových obrub je poměrně jednoduchá operace, takže dnes už stačí jen zaslat do výroby oskenovanou obrubu od optika, kterému pak továrna dodá přesně vytvarované čočky.

Více informací o dostupných materiálech a designech brýlových čoček najdete na www.omega-optix.cz.

Komentáře