Jak se Andrej Babiš odkopal v Otázkách Václava Moravce

O Miroslavu Kalouskovi si můžeme myslet své, ale díky jeho vyčkávací, pasivní taktice se Andrej Babiš během debaty v OVM sám položil na lopatky. A znovu ukázal, že manipulace je vedle fízlování jeho druhé jméno.

Obrázek uživatele Dirk Diggler
It's always funny until someone gets hurt. Then it's just hilarious.

Miroslav Kalousek nikdy neměl pověst spořádaného diskutéra. Rád skáče do řeči, protahuje vymezený čas u řečnického pultu ve sněmovně a pro vulgarismy, sarkasmus či osobní ataky málokdy chodí daleko. A to obzvláště, pokud se jedná o výměny názorů s Andrejem Babišem. Od nedělní Otázek Václava Moravce se dala očekávat nevybíravá přestřelka z obou stran a ústřední „otázka“, ještě než pořad začal, byla, jestli se na diskuzi, která jednoduše může skončit nekonečným překřikováním s nulovou informační hodnotou (to že Babiš nemá rád Kalouska a naopak ví úplně každý), bude dát vůbec dívat.

Kalousek však kupodivu nasadil rozvážnou, vyčkávací taktiku, zachoval téměř ledový klid a nechal Babiše zamotat se do vlastních sítí. Problém je samozřejmě to, že hystericky agresivní Babiš se mohl pro mnohé diváky, kteří dají spíše na patos než logos a etos, zdát pomyslným vítězem. Pro kohokoli, kdo alespoň trochu ctí pravidla diskurzu, však musel téměř na plné čáře vyhrát Kalousek.

Andrej Babiš v podstatě předvedl tirádu na téma „argumentační klam.“ Řečnické triky, které popsal Aristoteles již před téměř čtyřiadvaceti stoletími ve spisu „O sofistických důkazech“, předvedl Babiš téměř do jednoho. Na rozdíl od Kalouska, kterému, budiž mu to ke cti, stačí vlastní hlava a ironický úsměv, přišel Babiš do studia vybaven stohem papírů, na kterých měl grafy a citace z různých zápisů, a neváhal již po několikáté vytáhnout svou oblíbenou knížku "Miroslav Kalousek a 20 let jeho úřednických a politických her."

Na internetu koluje údaj, že Babiš použil 44 variací na formulku „zase lže(te)“- ve většině případů výkřikem, když měl slovo Kalousek, aniž by dále svoje obvinění jakkoli vysvětlil či podložil argumenty. Pokud ANO, většinou vytrhával věci z kontextu či analyzoval Kalouskovu „lež“ z úhlu, který souvisel s tématem jen velmi okrajově. Kalousek samozřejmě také předvedl několik úhybných manévrů, ale projevil nebývalou snahu odpovídat na otázky, které mu byly kladeny, a pokud Babiš jeho promluvu buranským způsobem přerušil, zachoval klid a posléze se pokusil odpověď dokončit.

Nutno dodat, že Václav Moravec Babišovo arogantní chování nedokázal dostatečně krotit, nechával jej mluvit, přestože zrovna nebyl „na řadě“, a Kalouskovy pokusy o několik minut později navázat tam, kde byl přerušen, často zaháněl do autu, přestože ve slušné debatě by měl mít místopředseda TOP09 možnost svou odpověď dokončit. Nicméně záznam debaty je dostupný na webu České televize (ZDE) a každý si může udělat obrázek sám. Můžeme však vypíchnout několik momentů, kdy se Babiš pokoušel o vyloženě neférové rány pod pás. Pokud si přečtete blog Břetislava Olšera (ZDE), který výsledek debaty viděl úplně opačně, jednoduše identifikujete momenty, které divák poplatný bezprecedentním atakům může sežrat i s navijákem.

Olšer například vidí následující Babišův úder jako skvěle mířený: "Toto je zástupce lidu? Tak proto jsme na tom tak špatně.“ Této codě Babišova výstupu předcházelo zpochybňování tvrzení Vácava Moravce, že Kalousek byl pozván k debatě jako zástupce lidu. Ve skutečnosti se však jedná o hloupý, osobní útok a ukázku toho, že Babišova představa o demokracii je při nejmenším značně pokroucená. Principy parlamentní demokracie je nutno respektovat nehledě na to, koho máme nebo nemáme rádi. Babiš by byl samozřejmě šťasten, kdyby jeho koblihy chutnaly úplně všem, ale to je tak trochu jeho problém.

ANO, Miroslav Kalousek je zástupce lidu, ať se to Andreji Babišovi líbí nebo ne. Jistá část populace zvolila jeho stranu do parlamentu, a tudíž mu dala mandát za ni jednat a konat, stejně jako jiná část obyvatelů ČR propůjčila tento mandát KSČM. Někdo si může myslet, že je ostudou je mít za ministra financí oligarchu, jakým je Babiš. Žádnému jinému politikovi však nepřísluší, aby samotnou legitimitu tohoto mandátu zpochybňoval. Babiš, který se na začátku pořadu honosil volebními výsledky své strany a dával je do kontrastu s neúspěchem TOP09 a ODS, najednou opomněl elementární premisu parlamentní demokracie a schoval ji za trapný sofistický výkřik.

Další výrazné Babišovo faux pas bylo nekonečné opakování toho, kolik Agrofert či on sám odvedl státu na daních, a to v momentě, kdy měl reagovat na tvrzení webu E15 o bezprecedentně vysokých odpustcích, kterými Finanční úřad obdaroval jeho firmu (ZDE). Nutno dodat, že zde Kalousek využil situace a uvedl, že není dobře, aby někdo odpouštěl sám sobě. Na druhou stranu se však nesnažil informaci překroutit, ale uvést ji na pravou míru – tedy, že „daně“ odpuštěné Agrofertu nebyly ve skutečnosti daně, ale penále za chyby v hospodaření a odvodech. Kalousek se vyhnul spekulacím, že část z 1,5 miliardy, které stát Agrofertu odpustil, tvořily tzv. daňové pobídky, a to i přesto, že toto tvrzení zástupce ANO Jan Volný na dotaz E15 nevyvrátil.

Babiš jako Ministr financí jednoduše musí vědět, že soukromé subjekty mají odvádět daně dle zákona, že to je prostě samozřejmostí. To, kolik odvedl Agrofert, jeho zaměstnanci či Andrej Babiš sám do státního rozpočtu, je absolutně irelevantní, minimálně z pohledu Ministra financí. Pokud by neexistoval Agrofert či jej nevlastnil Andrej Babiš, jednoduše by je odváděl někdo jiný. Možná poctivěji možná naopak, ale to rozhodně není předmětem debaty. Babiš se nemůže z pozice politika kasat tím, že jeho firma „splnila“ zákon. Celé je to pouze žonglování s čísly a odvádění pozornosti.

Babiš se během celé debaty alibisticky distancoval od svých vlastních poslanců či ministrů, a to včetně směšných polemik o tom, kdo byl zvolen za ANO a kdo jako nezávislý. ANO, samozřejmě to není nikdo jiný než Babiš, kdo je zodpovědný za práci ministrů, které sám do funkce dosadil. Pokud jejich nekompetence brzdí nějaký zákon, musí být připraven na to, že bude za situaci kritizován on. V tomto případě ani ne tolik z úst Miroslava Kalouska jako moderátora Václava Moravce.

Další „úsměvnou“ epizodkou bylo Babišovo fňukání, že člen statutárního orgánu České pošty, který je z politického úhlu pohledu podřízený Babišovi, nemůže svému šéfovi podávat informace, které by mohly poškodit firmu. Pokud se Babišovi nelíbí, že jsou zde určité struktury, které mu nedovolí fízlovat úplně všechno a všechny, měl by se zasadit o novelu Obchodního zákoníku. Ať je ministr, premiér, prezident či Jarda Jágr, platné zákony ČR musí respektovat a momentálně má dostatečně silný mandát na to, aby je mohl změnit. Ubrečené mávání zápisem je znovu pouze patetický PR stunt.

Pokud člověk poslouchal debatu pečlivě, musel si všimnout, že Babiš velmi zřídka odpověděl na to, co se jej Moravec ptal, a i přes snahy jej nasměrovat k přímé odpovědi se většinou hysterickými výstupy, agresivitou a nesouvisejícími ataky dokázal otázce vyhnout. Z určitého pohledu to může být považováno za řečnický úspěch. Pokud se však podíváme na situaci pragmaticky, Babišova vysvětlení nadhozených problematických bodů jsou, slušně řečeno, neuspokojující, popř. v konečném důsledku neexistující.

Faktem je, že Kalousek dokáže Babiše vyvést z míry jako málokdo. Jeho téměř stoický klid během této debaty však občas proměnil Ministra financí ve vzteklou, rozohněnou neurotickou příšerku, která vylezla odněkud z hlubin Mordoru. Kalouskova taktika vyvarovat se zbytečných osobních ataků či emocionálních reakcí (přestože jich několik bylo, ale oproti zvyklostem velmi umírněných) se vyplatila. Babišova manipulativní tvrzení s klidem pouze uváděl „na pravou míru“ či jim dodával kontext a nechal jej vařit se ve vlastní šťávě.

Již dříve jsme psali o tom, že pokud se Babiš ocitne pod tlakem, má tendenci chovat se jako hysterická baba (ZDE). V poslední době jsou kauzy stát versus Agrofert čím dál četnější a ta část médií, kterou Babiš nevlastní si v nich, lidově řečeno, libuje. Babiše tedy stačí decentně popíchnout a on se odkope sám. Asi je znovu na čase povolat do zbraně slizkého oportunistu Richarda Krajča.

Komentáře