Víte, že nám pod nohama pulzuje rozsáhlá komunikační síť... tvořená vlákny hub? A že ji používají rostliny, aby si posílaly zprávy a živiny?
To, co si většina z nás představí pod pojmem "houba", je ve skutečnosti jen dočasný rozmnožovací orgán nebo spíše útvar, který tu a tam vytváří našim zrakům dovedně skrytý tvor z říše hub. Jeho větší a podstatnější část totiž žije v podzemí v podobě dlouhých tenkých vláken tvořících rozsáhlé sítě. Odborně se tomu říká mycelium.
Aby mohlo vůbec žít, růst a v sezoně "vzkvétat" coby hříbek, muchomůrka či jiná "houba", musí se přichytit na kořenový systém určitých rostlin. Ve většině případů na nich ale neparazituje, má k nim naopak podobný vztah jako včely ke květům - jedná se o vzájemnou výpomoc při získávání energie, vody a životně důležitých prvků.
Nedávno se ovšem zjistilo, že mycelium funguje i jako podzemní internet propojující kořenové systémy jednotlivých rostlin. Dokáže mezi nimi přenášet informace i látky, které jim mohou zachránit život. Nebo naopak pomoci s likvidací protivníka.
s houbami vegetuje okolo 90% všech suchozemských rostlin.
Už v 60. letech přišel německý biolog Albert Bernard Frank s výrazem "mykorhiza", aby popsal symbiotické (tedy vzájemně prospěšné) soužití hub s kořeny vyšších rostlin. Rostliny poskytují houbám potravu ve formě karbohydráz (enzymů podporujících hydrolýzu nebo syntézu sacharidů), houby na oplátku pomáhají rostlinám získávat vodu a dodávají jim nezbytné prvky jako fosfor či, dusík, čímž urychlují jejich růst. Když houba kolonizuje kořeny, spustí navíc produkci obranných chemikálií, díky nimž podpoří imunitní systém dané rostliny.
To však není jediná služba, kterou houby rostlinám poskytují. Mykolog Paul Statements, který si povšiml podobnosti mezi myceliem a ranou verzí internetu amerického ministerstva obrany ARPANET, hovoří o "Přírodním internetu země".
Jeden z důkazů mezidruhovévo přenosu živin poskytly výzkumy Suzanne Simard z University of British Colombia ve Vencouveru. Ta v roce 1997 zjistila, že prostřednictvím mycelií mezi sebou jedle douglaska a břízy přesouvají uhlík, dusík a fosfor. Domnívá se, že pomocí "houbového internetu" velké stromy pomáhají těm malým a mladším přežít ve stínu. Není nicméně zcela jasné, do jaké míry jsou tyto transfery živin pro přežití nezbytné.
Užitečnost mykorhizy potvrzuje také studie Rena Sen Zeng z South China Agricultural University v Kantonu. Na pěstovaných rostlinkách rajčat ukázala, že rostliny napadené škodlivými plísněmi posílají do mycelia chemické signály, které varují jejich sousedy. Takto varované rostliny byly po 65 hodinách mnohem méně poškozené, než ty, které napadenými "sousedkami" varovány nebyly. Obranné funkce mykorhizy potrdil také předloňský výzkum týmu Davida Johnsona z Univerzity Aberdeen, který podobný princip ukázal v případě bobovitých rostlin a mšic.
Stejně jako lidský internet má i ten přírodní svou odvrácenou stranu. Třeba krádeže a tělesné likvidace jsou na denním pořádku. Například oukrotice Austinova, která nemá chlorofyl a nemůže proto produkovat svou vlastní energii prostřednictvím fotosyntézy, získává potřebný uhlík od okolních stromů prostřednictvím mycelií hub.
Také v soutěži o zdroje, například o vodu a světlo, používají některé druhy nekalé praktiky. A to když pomocí houbových drah zabíjejí své rivaly toxiny a zabraňují jejich uchycení ve své blízkosti. Tohoto "rostlinného zločinu", známého pod názvem alelopatie (antibióza), se docela běžně dopouští stromy, například akácie, břestovce hladké, platany západní a několik druhů eukalyptů.
Skeptické hlasy pochybují o skutečném podílu alelopatie. Hovoří o tom, že těmto stromům pomáhají v trávení kolegů nejspíše právě houby, tedy jejich podzemní myceliové sítě. Tuto teorii testovala chemická ekoložka Kathryn Morris(ová) z Xavier University v Cincinnati, která v truhlících s mykorhizující houbou pěstovala měsíčky. Tyto květiny vylučují sloučeniny, které mohou zpomalit růst ostatních rostlin a jejichž obsah byl v inkriminovaných truhlících skutečně až o 278% vyšší, než v ostatních truhlících. Podobný úkaz prozkoumal tým Michaela Achatz z Berlin Free University přímo v přírodě, na případě ořešáků černých.
Některé obzvláště vychytralé rostliny, jako je čekanice skvrnitá nebo oves vousatý, mohou dokonce nahrazovat uspořádání blízkých houbových společenstev. Podporou růstu houbové sítě mohou podle Morris(ové) lépe zasáhnout svého rivala toxickými látkami. Podle ní umí houbový internet při hledání potravy využívat také někteří živočichové. Hmyz a červi mohou zachytit látky, které některé rostliny produkují k nalákání přátelských bakterií a hub a pustit se do jejich kořenů.
Díky přibývajícím důkazům o komunikaci rostlin pomocí "houbového internetu" se mezi bilogy začíná vžívat termín "wood wide web". Dá se říci, že se jedná o další stupeň propojení rostlinných organismů, dále rozvíjející dosavadní znalosti ekologie. Ať už je jeho význam jakkoli veliký, díky novým poznatkům nás však bude o dost víc zajímat, po čem vlastně kráčíme.
Příroda zkrátka není tím, čím se zdá být - jak dokazuje těchto 7 vleklých válek, které zuří právě teď.
(Moc děkuji Radku Kovandovi za vydatné doplnění tohoto článku a nové informace o říši hub - pozn. aut.)
Podobné články
Martin Miko
Jana MrákotováDoporučujeme
Jan Fiedler
