Ikona Pražského jara 1968: Alexander Dubček patřil mezi nejoblíbenější československé politiky

Patřil mezi nejvýraznější tváře takzvaného pražského jara v roce 1968 a svým civilním vystupováním a svou lidovostí se dokázal přiblížit nejširším vrstvám obyvatel, jelikož jim dával naději v lepší zítřky. Ve skutečnosti však jen odvracel neodvratitelné. V srpnu 1968 však přišel pád tohoto oblíbeného politika, během normalizace patřil mezi střežené osoby a pracoval pro podnik Západoslovenské státní lesy jako mechanizátor.

V Moskvě studoval Dubček se samotným Michailem Gorbačovem

Alexander Dubček se narodil v roce 1921 ve slovenské vesnici Uhrovec, ve stejném domě jako slovenský velikán Ľudovít Štúr. Jeho otec Štefan pracoval jako tesař, a dokonce několik let žil v USA, kde se z něho stal pacifista a komunista, což se zásadně odrazilo i na výchově Alexandera, který byl vychován v silně levicovém prostředí. Spolu s rodinou dokonce bydleli několik let v ruském městě Gorkij, avšak v roce 1938 se vrátili zpět na Slovensko, jelikož dle tamních zákonů se museli stát ruskými občany, kdyby chtěli v Rusku zůstat. Zároveň by však ztratili slovenské občanství, což se Dubčekovým nechtělo. Alexander se vyučil strojním zámečníkem.

V roce 1944 se zúčastnil Slovenského národního povstání, během kterého byl zraněn a jeho bratr dokonce zemřel. Po válce se Dubček aktivněji zapojil do polického dění a zároveň nastoupil na Vysokou školu politickou ústředního výboru KSČ, kde získal titul RSDr. Díky tomu, že v mládí bydlel v Rusku, tak byl vyslán do Moskvy, kde studoval politické vědy společně se samotným Michailem Gorbačovem.

Do velké politiky Dubček vstoupil v roce 1958

Do opravdové politiky však Dubček zabrousil až v roce 1958, kdy se stal stranickým tajemníkem KSČ v Bratislavě a členem Ústředního výboru KSS. O rok později se stal dokonce tajemníkem ÚV KSČ pro průmysl. Do konfrontace se Dubček dostal s tehdejším prezidentem Antonínem Novotným, který tehdy prosazoval změnu ústavy, což se Dubčekovi nelíbilo. Antonín Novotný tehdy plnil dvě zásadní role – prezidenta a 1. tajemníka ÚV KSČ. Mezi lidmi i politiky měl Dubček pověst vlídného a nekonfliktního člověka. Oproti ostatním tehdejším politikům totiž působil velice liberálně.

Až v roce 1968 se Ústřední výbor KSČ rozhodl odebrat Novotnému funkci prvního tajemníka a udělit ji právě Dubčekovi. Jeho plán byl jasný – chtěl pokračovat v liberalizaci komunistického režimu. Jeho mandát však nebyl dostatečně silný, jelikož proti sobě měl spoustu stranických odpůrců, kteří smyšleli v konzervativnějším duchu. Do politického dění přesto dokázal vnést liberální vítr v podobě pražského jara 1968, kdy se v rámci Dubčekových reforem povedlo znovu zavést svobodu tisku, uvolnit režim a tím i urychlit proces demokratizace, což se Sovětskému svazu moc nelíbilo. Vedení Komunistické strany Ruska (KSSS) si tak v květnu 1968 pozvalo přední představitele KSČ v čele s Dubčekem do Moskvy, jelikož si všimlo, že Dubčekova vláda nalézá mezi lidmi pochopení a postupně si získává větší a větší oblibu. Sovětský svaz byl znepokojen z Dubčekových reforem a obával se z oslabení své pozice v rámci východního bloku, proto se přes počáteční omezení změn v Československu rozhodl k zásahu v noci z 20. na 21. srpna 1968 v podobě vstupu armád zemí Varšavské smlouvy do ČSSR.

Pražské jaro nemělo dlouhého konání

Dubček byl následně zatčen a spolu s dalšími vedoucími představiteli KSČ byli převezeni do Moskvy. Během jednání se pak dozvěděli, že se budou moci vrátit domů, jen když podepíšou tzv. Moskevský protokol, který Dubček podepsal až po dlouhodobém nátlaku a vyhrožování. Moskevský protokol znamenal zapření pražského jara. Novým tajemníkem ÚV KSČ se stal Gustáv Husák. Dubčekovi zůstala v roce 1969 pozice předsedy Federálního shromáždění, kde podepsal tzv. Pendrekový zákon, který umožňoval zasahovat proti demonstrantům.

V roce 1970 pracoval jako velvyslanec v Turecku a poté byl vyloučen z KSČ. Od roku 1970 pracoval jako mechanizátor v podniku Západoslovenské státní lesy v bratislavských Krasňanech. Veřejně vystoupil až 22. listopadu 1989 během sametové revoluce v Bratislavě a 24. listopadu na Václavském náměstí hned vedle Václava Havla. Navíc se o něm uvažovalo jako o možném prezidentovi, avšak tím se stal nakonec Václav Havel. 28. prosince 1989 se stal předsedou Federálního shromáždění, tuto funkci vykonával až do roku 1992.

U Humpolce v příkrym kopci často bouraj politici, zpívá kapela Tři sestry

Během dopravní nehody na dálnici D1 u Humpolce dne 1. září 1992 utrpěl těžká zranění. Důvodem byl smyk v hustém dešti při rychlosti zhruba 120 km/h. Dubček seděl na zadním sedadle a byl nepřipoutaný, což zapříčinilo to, že vypadl z vozu. Na následky zranění zemřel 7. listopadu v nemocnici Na Homolce. Okolo smrti Dubčeka je však mnoho doměnek. Právník Liboslav Leksa ve své knize Tragédie na 88. kilometru spekuluje, že Dubček zřejmě vadil policii a KGB a chystal se svědčit v Moskvě o kriminální činnosti KGB. V tentýž den byl zároveň zavražděn tehdejší polský premiér Piotr Jaroszewicz. Tento úsek dálnice u Humpolce však patří dlouhodobě mezi nejnebezpečnější úseky v Čechách a je pověstný spoustou dopravních nehod.

A zde je 7 nezapomenutelných herců, kteří přežili seriál Hospoda.

Komentáře