I got my hair, I got life! Před 39 lety měly premiéru kultovní Vlasy. Formanův slavný film naštval autory předlohy

Ta story napoprvé musí dostat každého - obzvlášť toho, kdo byl v mládí sám máničkou nebo rovnou hipíkem. Kluk se zamiluje, ale musí do Vietnamu. Předtím ho zavřou do výcvikového centra a jeho přátelé to narafičí tak, aby se mohl setkat se svou milou. Pak to ale skončí tragicky... Formanův třetí americký film Vlasy je kultovní a právě uplynulo 39 let od jeho premiéry. My ho milujeme, ale najdou se tací, pro které je trnem v oku - třeba autoři jeho předlohy.

Válka a láska

Když Miloš Forman slavil obří (nejen) oscarový úspěch se snímkem Přelet nad kukaččím hnízdem, zajistilo mu to nejen věhlas, ale také možnost realizovat projekt, o který stál už dlouho - natočit film podle úspěšného broadwayského muzikálu Vlasy. Příběh hippie komuny, pojednávající o volné lásce a válce ve Vietnamu, se díky snímku českého režiséra stal celosvětově známým, od své předlohy se ale v mnoha věcech liší - dokonce tolik, že autoři původního díla po premiéře s adaptací pro stříbrné plátno nechtěli být vůbec spojováni.

Zatímco divadelní muzikál sleduje osud party hipísáků, kteří žijí ve sdíleném bytě v New Yorku, sleduje vztahy mezi nimi a zaměřuje se na hnutí hippies především skrze jeho boj proti válce ve Vietnamu, filmový příběh je o poznání romantičtější. V původním díle je například Claude Bukowski zavedeným členem party mániček, Sheila Franklin je zase tvrdou feministkou, která svou lásku dělí právě mezi Claudea a jeho přítele Bergera. Kdo viděl Formanův snímek, už tedy ví, že naivní filmový Claude z Oklahomy a dcera newyorské smetánky Sheila mají ke svým prvním verzím dost daleko.

Asi nejdůležitější změnou je pak samotný závěr. V muzikálu je to Claude, kdo do války nakonec přeci jen odejde a zemře, nikoliv Berger, který se na bitevní pole dostane nešťastnou náhodou. Autorům muzikálu Geromu Ragnimu a Jamesi Radovi ale stejně nejvíc vadilo, že Forman hippies ukazuje jako společností vyloučené podivíny, kteří jsou bezstarostní, užívají si sexu a drog a "jen tak se poflakují". Podle nich v kinoverzi jejich "dítěte" úplně chybí ideologický boj této generace. Forman se prý příliš zaměřil na ztrátu iluzí, hippies vykresluje jako zmatené, vyděšené děti, nikoliv jako bojovníky. "Kromě jmen charakterů a některých písní v tom náš muzikál vůbec nepoznáváme," vyjádřili se tvůrci po premiéře.

Navzdory tomu se ale Formanovy Vlasy dočkaly vřelého přijetí kritikou i diváky a s časem i kultovního statusu. Dodnes jsou považovány za téměř dokonalou výpověď o jedné generaci a jejích (dez)iluzích. Zároveň měl film také nominaci na Zlatý Glóbus, ten mu ale v kategorii Nejlepší muzikál nebo komedie nakonec vyfoukl kus Petera Yatese A co dál...

A tady čtěte o dalších zásadních filmech Miloše Formana.


Komentáře