fb pixel 7 důvodů, proč se rozhodně nechcete živit hraním videoher – G.cz
Vyhledávání

7 důvodů, proč se rozhodně nechcete živit hraním videoher

Pár desítek lidí na světě se skutečně živí profesionálním hraním her. Zbylé desítky tisíc je pouze testují. Rozdíl mezi testováním a hraním je mnohem větší, než vám inzeráty napoví. Kde začíná a končí pohádka o hraní her za peníze?

Václav Rybář
Václav Rybář 16.8.2015, 14:00

Možná znáte postarší komedii Král videoher, která se snažila laiky do světa videoherních testovačů natáhnout a ukázat jim zákulisí. Představila svět plný podivínů, geeků, přestárlých dětí, ale zároveň ukazovala testování videoher jako aktivitu, kterou byste se pravděpodobně chtěli živit. Moderní kanceláře, pohodlíčko, hraní her... co může být lepšího.

Realita ovšem vypadá jinak a ačkoliv inzeráty na pozici QA testera (Quality Assurance - zajištění kvality) vždy vypadají lákavě a nabízí vám možnost dělat osm hodin denně to, co vás baví, zrovna testování videoher je hodně vzdáleno od vašich herních maratonů, kdy paříte tři dny v kuse Call of Duty a máte pocit, že jste v tom fakt dobří. Testování totiž není o hraní, což si při odepisování na podobný inzerát málokdo uvědomuje.

1. Osm hodin hlavou do zdi

Testování her není o tom, že proběhnete co nejrychleji daný level nebo hru. Vaše denní zadání může být "nabíhej do zdí v celém levelu, abys zjistil, jestli některá z nich náhodou není omylem průchozí". Musíte nabíhat chůzí i během, z různých úhlů. Všechno pečlivě monitorovat a být schopni případnou chybu kdykoliv zopakovat. Je menu přístupné odkudkoliv ze hry? Někdo to bude muset vyzkoušet. A ten někdo budete vy.

2. Outsourcing

Většina testovacích týmů se najímá externě. S programátory a vůbec autory hry si většinou osobně nepopovídáte. Pošlete jim poznámky, oni vám pošlou svoje reakce a někde uprostřed vznikne informační šum. Většinou jednáte skrz prostředníka. Práci si musíte hledat aktivně, protože jakmile je hra dokončena a tým oslavuje, vy jste propuštěni a musíte hledat další tým, který potřebuje odladit svou hru.

3. Za všechno můžete vy

Jakmile se do hry nějaká chyba vloudí, samozřejmě budete první na ráně, protože vy jste přece ze své pozice měli zajistit kvalitu. Nejen že jste v průběhu vývoje museli každý den najít alespoň deset chyb (takže atmosféra na pracovišti nebude zrovna nejlepší, když si budete chyby navzájem "krást"), ale ještě vám zpětně srazí bonusy za chyby, které jste nenašli. Krušný život kverulanta, co hledá jen to špatné.

4. Malý kousek skládačky

Když je něco špatně, budou na vás křičet jako na prvního. Za úspěchy vás ale nikdo nepochválí, protože vy jste přece nic nevyrobil. Jste malé neviditelné kolečko v pozadí. Hra je dobrá proto, že ji tak naprogramovali, nikoliv proto, že jste zabránil mnoha průšvihům.

5. Spousta papírování

Každý svůj krok ve hře musíte pečlivě evidovat, abyste byli schopni postup zopakovat. Jakmile chybu najdete, musíte ji ve speciální softwaru zanést tak, aby programátoři pochopili, co se vlastně stalo. Nemůžete napsat "Mario ve třetím levelu propadává skrz podlahu". Podobná chyba se rozepisuje minimálně na stránku a přikládá se k ní technická dokumentace. Co na tom, že reakci ze strany programátorů a dalším otázkám rozumíte jako koza petrželi. Hlavně že je to podle štábní kultury.

6. Zkazí vám to hraní jako takové

Už jste asi pochopili, že klasické hraní tahle práce nepřipomíná ani v nejmenším. Testeři se v rozhovorech přiznávají, že neradi testují hry, na které se v okamžiku oznámení těšili. Vědí totiž, že si je pár let nebudou moci zahrát. Uvidí v nich řešení, se kterými nesouhlasili nebo chyby, které jim unikly. A hlavně jde o titul, který hráli stovky hodin ubíjejícím a zdánlivě nesmyslným způsobem. Je to jako oblíbená písnička, která vám postupem času začne lézt krkem.

7. Přestupní stanice nebo slepá ulička?

Je to dřina, ale vzhledem k dokonalému marketingu to chce dělat každý. Proto je nástupní plat videoherního testera dost nízký a lidé až pár týdnů či měsíců po nástupu konečně vystřízliví. Málokdo to vydrží dělat déle než pár let. Většina lidí z branže odejde, nebo co nejrychleji odchází na vyšší pozice v herním byznysu. Je to způsob, jak "vrazit nohu do dveří", ale abyste zvládli povýšit, musíte zatnout zuby nebo být pro podobný job ten pravý. Veteránů, kteří to vydrží déle než pět let, je ovšem menšina.

Ale pokud jste opravdu dobří, můžete se živit prostě jen hraním. Musíte ale porazit tuhle elitní desítku nejlepších hráčů světa.

Podobné články

Doporučujeme

Další články