Pouliční umění v Praze je životu nebezpečné. Lidé by se na něj totiž mohli začít dívat.
Začátkem října jsme se rozplývali nad nově instalovaným pomníkem Johanna Wolfganga von Goethe z dílny výtvarníka Jiřího Davida, který ozdobil vchod do Goetheho institutu na pražském Masarykově nábřeží. Neuběhly ještě ani dva měsíce a budeme ho nejspíš i oplakávat.
Instalace kolečka plného suti, popela, kabelů, rozebrané elektroniky, cigaretových špačků a nejslavnějších knih proslulého německého básníka na historickém podstavci je totiž údajně životu nebezpečná, neboť podle odboru dopravy představuje překážku v pěším provozu.
Aha.
Takže pokud v následujících několika dnech půjdete kolem budovy institutu, zkuste si uvědomit, jak moc vás takto umístěný objekt omezuje v chůzi, o kolik vteřin vás zdrželo jeho 'obejití', případně kolikrát jste kvůli němu zakopli.
Meritum problému samozřejmě netkví v bezpečnosti kolemjdoucích, ale v tom, že se Goethe-institut opovážil ponechat pomník na chodníku před budovou po dobu, která nebyla vysloveně schválena městskou částí Prahy 1.
Po srdcervoucí připomínce slovutné kritičky umění Silvie Šeborové, která pomník přirovnala k pokleslému umění hodného trenýrkových výtržníků Ztohoven, se ke kritice přidal i Národní památkový ústav, který dodal, že pomník by mohl zatížit celkovou architektonickou kompozici a narušit vzhled uličního průčelí.
Goetheho institut si zkrátka přivlastnil jeden metr čtvereční z veřejného chodníku, a je z toho skandál roku!
Tak si pospěšte, ať ho ještě stihnete.
A TADY si přečtěte, jak to s (NE)pomníkem celé vlastně (NE)bylo.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
Jan Fiedler
