Věděli jste, že nejvíce záchytek v Česku se nachází v Moravskoslezském kraji? Většina z nás má pravděpodobně ve svém okolí někoho, kdo se v tomto zdravotnickém zařízení, které slouží k nedobrovolnému přenocování opilců, probudil. Historie záchytek sahá až do roku 1902, nicméně v Praze byla první založena až 18. května 1951.
Češi znají záchytky už přes půl století
Protialkoholní záchytné stanice vznikly v Československu v 70. letech 20. století. Původně sloužily jako místa, kde by mohli lidé, kteří se potýkají s alkoholismem, získat dočasnou ochranu a pomoc při vstupu do abstinující terapie. Tyto stanice byly umístěny v různých částech země a poskytovaly bezplatné ubytování, stravu a odbornou pomoc.
V té době však neexistoval systém sociálních služeb, a tak se záchytné stanice staly také útočištěm pro lidi bez domova, kteří měli problémy s alkoholem. V 80. letech se situace zhoršila, když se počet bezdomovců a alkoholiků zvýšil a státní orgány nedokázaly poskytnout dostatečnou pomoc.
Po sametové revoluci došlo k zásadním změnám v oblasti sociálních služeb a záchytné stanice se staly součástí nově vzniklého systému. Nový zákon o sociálních službách umožnil vznik a financování nových záchytných stanic a poskytnutí vyšší kvality služeb. V současné době jsou protialkoholní záchytné stanice plně začleněny do systému sociálních služeb a nabízejí komplexní péči o lidi s problémy s alkoholem, s drogovou závislostí a bez domova. Poskytují jim bezplatný přechodný pobyt i stravu, ale také odbornou pomoc v podobě terapie a psychologické podpory. Díky záchytným stanicím mohou lidé s alkoholovými problémy získat pomoc a podporu na své cestě k soběstačnosti a uzdravení.
Za vše vděčíme lékaři Skálovi
Jaroslav Skála byl lékař, který se narodil 17. ledna 1916 v Praze a zemřel 29. června 2007. Během svého života se stal významnou osobností v boji proti alkoholismu v Československu.
15. května 1951 v Praze U Apolináře byla otevřena první záchytka. Ta fungovala pouze tři měsíce na zkoušku, nicméně se velmi osvědčila a tak se postupně začala otevírat další a další zařízení tohoto typu. Za toto všechno vděčíme Jaroslavu Skálovi, který založení protialkoholní záchytné stanice v Praze inicioval.
Skála studoval na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy a v roce 1953 založil oddělení pro léčbu alkoholismu na Psychiatrické klinice v Praze. Během své práce na oddělení si všiml, že mnoho lidí s alkoholovými problémy nebylo ochotno dobrovolně vyhledat pomoc. Proto se rozhodl vymyslet nový způsob, jak těmto lidem pomoci.
V roce 1967 přišel Skála s nápadem na protialkoholní záchytnou stanici. Jednalo se o instituci, kde by byli umístěni lidé pod vlivem alkoholu, aby byli pod dohledem lékařů a sester co nejdříve uklidněni a později léčeni. Skála měl za cíl především zabránit opakovanému pití a alkoholismu a zlepšit tak zdraví a kvalitu života těchto osob.
První protialkoholní záchytná stanice byla otevřena v roce 1968 v Praze a během krátké doby se tyto stanice staly velmi populární. Skála se postupně vypracoval, byl uznávanou osobností v oblasti protialkoholní prevence a jeho záchytné stanice se staly modelem pro mnoho dalších zdravotnických zařízení v celé zemi.
Díky své práci se Skála stal uznávanou autoritou v oblasti alkoholismu a protialkoholní prevence. Stal se zakladatelem Československé společnosti pro léčbu alkoholismu a organizoval řadu seminářů a konferencí na toto téma. V roce 1991 byl Skála oceněn státním vyznamenáním, Řádem práce, za svou práci v oblasti zdravotnictví.
Zdroje informací:
Podobné články
Doporučujeme
Jan Fiedler
