9 tisíc nahých chlapů se rve o dřevěné tyčinky: japonský festival Hadaka Matsuri

Obrázek uživatele Radek Kovanda
15.1.2018, 16:01

Nejsou to jen ledajaké tyčinky – tyhle přinášejí štěstí na celý nadcházející rok.

Jeden z nejvýstřednějších, ale zároveň nejtradičnějších japonských festivalů se odehrává hned na několika desítkách míst po celém Japonsku. Jeho nejikoničtějším dějištěm je chrám Saidaiji v městě Okayama, kde také tahle tradice započala už nejméně před půl tisíciletím.

Účastní se ho tu pravidelně na devět tisíc mužů, kteří oblečení pouze do bederní roušky mezi sebou zuřivě bojují o pár malých posvátných tyčinek přinášejících štěstí. Měří asi 20 cm a mají tloušťku asi 4 cm (ty tyčinky, ne Japonci) a do davu naháčů je vhazuje kněz z okna umístěného přibližně čtyři metry nad shromážděným natěšeným davem.

Kdo tyhle tyčinky zvané shinghi chytí, ale hlavně se mu následně podaří je bez úhony pronést ven z bran chrámu do jedné z přistavených dřevěných bedniček na odměřování rýže, toho po celý následující rok bude provázet štěstí. Kromě tyčinek se do davu hází i další posvátné předměty, třeba svazky vrbového proutí, a přestože je podobných předmětů do davu vhozena celá stovka, není snadné je chytit.

Kořeny festivalu Hadaka Matsuri sahají až do dob před pěti sty léty, kdy uctívači chytali papírové talismany Go-om, které mezi ně rozhazoval místní kněz. Tyto talismany byly dokladem dokončení novoroční asketické průpravy, která jejím absolventům přinášela samé dobré věci – což se záhy rozkřiklo a každoročně přijíždělo do chrámu Saidaiji stále více lidí. A protože se papír rád trhá, byl nakonec vyměněn za trvanlivější tyčinky, jak je známe z festivalové rituální praxe dnes.

Wasshoi! Wasshoi! Wasshoi! – křičí nazí muži při příchodu na rituální kolbiště. Tento pokřik dnes znamená něco jako české Hej rup, ačkoli etymologové vystopovali jeho původní význam ve smyslu „zůstaňme v souladu“. Festival se sice odehrává v zimě, která je v Japonsku co do teplot stejná jako u nás, ale zápal účastníků to nijak nezchlazuje. Naopak někteří nemohou samou nedočkavostí ani popadnout dech, proto jsou v pravidelných intervalech poléváni vodou.

Přesně o půlnoci zhasnou všechna světla a začíná tuhý boj o posvátné tyčinky. Ale i když se někomu podaří je zachytit, už se na něj sápou ostatní, aby ho o ně připravili – jako v rugby. Navíc kolem rozdováděného davu stojí ještě větší dav přihlížejících, a pak jsou zde i další diváci, kteří – snad ze strachu, aby nepřišli k nějaké nechtěné fyzické úhoně – sedí opodál vyrovnáni v řadách na sedadlech vyvýšených tribun. Za tahle místa se musí platit, vše ostatní je zdarma.

Další fotografie si prohlédněte v galerii:

Nebo se podívejte, jak to celé vypadá v pohybu – od začátku do konce:

A ještě se podívejte na dalších 10 nejzajímavějších festivalů na světě.


Komentáře