Je to dohodnuto. Největší pivovarnická skupina na světě AB InBev kupuje druhou největší nadnárodní skupinu v tomhle segmentu – SAB Miller. Ta byla od roku 1999 většinovým vlastníkem Plzeňského prazdroje.
Jedná se o jednu z největších fúzí vůbec a v pivovarnickém světě absolutně - konečná částka se vyšplhá na nepředstavitelných 2,5 bilionu korun, což je víc jak dvojnásobek ročního rozpočtu naší republiky.
Jméno Anheuser-Busch je u nás tradičně a nechvalně známé i nepivařům. Tahle společnost vede ostré známkoprávní spory s českobudějovickým Budvarem už více jak sto let. Budvar ovšem v těchto sporech kousek po kousku, tedy zemi od země, vyhrává. Proto Anheuser Busch nasadila jinou strategii – několikrát se pokusila ovládnout přímo Budějovický pivovar, čímž by veškeré známkoprávní debaty přestaly být předmětem sporu. Jenže to se jí nepodařilo – protože Budvar byl, je a bude jako pivní „rodinné stříbro“ státní firmou.
To je úspěšná obrana i proti dalšímu vývoji - v roce 2008 byla firma Anheuser Busch převzata (koupena) belgicko-brazilskou skupinou InBev, čímž se stala jedničkou na globálním trhu. A znovu zkusila proniknout i k nám, což se jí podařilo v roce 2012, kdy koupila zadlužený Budějovický měšťanský pivovar vařící pivo značky Samson. Dostala se tak do těsné blízkosti (vzdušnou čarou cca 3 km) od Budvaru, ale žádné nebezpečí z toho pro český národní pivovar neplynulo. Ten od té doby vyhrál další známkoprávní spory například v Portugalsku, Itálii nebo Norsku.
Ani ta dnešní, meganásobně větší fúze s daleko větším konkurentem neznamená v tomhle ohledu nic závažného. Otázkou pouze zůstává, jestli se nějak dotkne změna vlastníka Plzeňského prazdroje a přidružených značek Gambrinus, Radegast a Kozel kvality jejich piva, jestli se výrobní postupy nebudou ještě více tzv. zekonomičťovat. Sice by AB InBev šel sám proti sobě, protože Prazdroj je s tím, jak vaří pivo dnes (a mysleme si o různých jeho značkách, co chceme), velmi výdělečný a vyplácí ročně štědré dividendy ze zisku – jenomže člověk nikdy neví a hlavně, už nad tím nemají kontrolu jen Češi coby světově vyhlášení pivovarníci.
Některé komentáře tvrdí, že dnešní fúze znamená pro AB InBev konečně úspěch po mnohaletých snahách dostat do svých rukou české rodinné stříbro. Jenomže striktně vzato, Prazdroj už čistě české rodinné stříbro není dávno. Stejně jako naše ostatní velké pivovarnické skupiny a ani ty středně velké (ano, i Bernard a čerstvě i pivovary Lobkowicz mají výrazný podíl zahraničních vlastníků, Belgičanů resp. Číňanů).
Takže vedle malých samostatných pivovarů už zůstává čistě český jen Budějovický budvar. Letos je to navíc přesně 120 let.
Jeho pivo je nám sympatické nejen z ryzího patriotismu, ale také proto, že se díky němu stále drží tradičních receptur. Z nichž je nejvíc známé a v Česku již téměř unikátní vaření s pomocí lisovaného hlávkového chmele (české provenience). Pivní znalci možná namítnou, že je to jedno a že granulovaný chmel plní svou roli stejně, ba možná lépe. Nebo že dnešní technologie umožňují vařit bezvadné pivo vysoké kvality prakticky kdekoli, nejen na našem území, ale stejně tak dobře i mimo něj.
profimedia-0075916271.jpg
V dávkování chmele pomáhali v Budějovicích před lety také naši hokejisté... (Foto: Profimedia.cz)
A právě proto nám připadá skvělé, že i velká firma – aniž by musela – zachovává určité postupy s velkým podílem ruční, manufakturní a voňavé práce, čímž máme na mysli sběr, třídění a lisování chmelových hlávek do kvádrů a jejich následné rozdělávání pomocí speciální sekyry ve varně při finálním kroku vaření piva – chmelení sladiny.
Čili nejen v tom, že si pivo vaříme ‚u nás‘, ale minimálně i v některých výrobních krocích založených na tradici dnes může spočívat naše originalita. To skutečně výhradně jen naše – české – pivní „rodinné stříbro“.
A když je něco rodinné stříbro, tak už by z podstaty toho sousloví mělo ‚zůstat v rodině‘, ne? Z toho plyne, že Budvar by měl být a zůstat státní, jakkoli to možná někomu připadá jako anachronismus – a hlavně bez ohledu na to, jestli si jeho piva dává kdokoli z nás pravidelně, občas nebo třeba vůbec ne.
A na závěr trochu ze stejného, tedy pivního soudku – 5 kreativně alternativních způsobů využití piva, ať už je vyrobené kdekoli.
Podobné články
Martin Miko
Arian EbrahimiDoporučujeme
Jan Fiedler