Když někdo zkolabuje na ulici v davu lidí nebo je mlácen partou chuligánů v plném vlaku, veřejnost málokdy zasáhne. Lidé, kteří sledují danou situaci, totiž mají pocit, že v davu lidí nepřebírají individuální zodpovědnost. Jedná se o psychologický jev, který označujeme jako efekt přihlížejícího. Ten je často udáván na příkladu vraždy Kitty Genovese. Její smrt totiž údajně sledovalo neuvěřitelných 38 lidí, avšak nikdo nezasáhl a nepřivolal pomoc.
Když lidé nepomáhají
Říká se mu efekt apatického nebo nezúčastněného diváka, ale oficiální název je efekt přihlížejícího. Jde o sociálně psychologický jev, při kterém lidé nenabídnou pomoc ve stavu nouze, ovšem v případě, že jsou přítomné i další osoby. Vše se odehraje v rámci mimořádné situace typu nehoda, zranění nebo například loupež. Američtí psychologové Bibb Latané a John Darley provedli v 60. letech 20. století sérii experimentů, aby lépe porozuměli efektu přihlížejícího. V jednom z nich uměle vytvořili mimořádnou situaci, kdy studenti vyplňovali dotazníky a do místnosti začal vnikat kouř. Když byl student sám, okamžitě zavolal pomoc, ale když bylo více osob v místnosti a ostatní neprojevovali žádnou reakci, jedinec, ačkoliv zaregistroval kouř, zůstal sedět v klidu.
Další experiment zahrnoval situaci, kdy skupina lidí slyšela osobu prožívající epileptický záchvat. Zatímco 85 % dvoučlenných skupin přivolalo pomoc, pouze 31 % šestičlenných skupin tak učinilo. Ve spolupráci s americkou filantropkou Judith Rodinovou provedl Bibb Latané další experiment, při kterém studenti vyplňovali dotazníky a z vedlejší místnosti slyšeli křik dívky, která si zlomila nohu. Když byli studenti v místnosti sami, reagovalo na situaci 70 % z nich, zatímco ve dvojicích reagovalo pouze 40 % studentů. Tyto experimenty odhalily, že čím větší je skupina lidí, tím menší je pravděpodobnost, že někdo poskytne pomoc v nouzi.
Pravděpodobně nejznámější případ týkající se tohoto psychologického jevu je vražda Kitty Genovese. V osudnou noc 13. března 1964 se osmadvacetiletá Kitty Genovese vracela domů po směně v baru v newyorském Queensu. Cestou byla napadena a brutálně pobodána před svým bytem. Co udělali lidé, kteří slyšeli její zoufalé výkřiky o pomoc a zaregistrovali útok? Nic. Nikdo z nich neposkytl pomoc, nikdo nezavolal policii, tedy vlastně až na jednoho člověka, ale už bylo stejně pozdě. Muž byl navíc při volání na pochybách, protože si myslel, že se ho to netýká. Tento příběh, který později vyvolal vlnu zděšení a analýz, se stal symbolickým příkladem sociálního fenoménu, známého jako efekt přihlížejícího.
Původní zpráva publikovaná v The New York Times krátce po tragédii tvrdila, že až 38 svědků přihlíželo útoku, aniž by jakkoliv zasáhli. Tato příhoda se stala jedním z nejznámějších případů kolektivní neochoty k pomoci. Nicméně pozdější analýzy odhalily, že původní článek mohl být zkreslený a zavádějící. Novější výzkumy ukázaly, že skutečnost nebyla tak černobílá, jak se původně zdálo, a že mnozí z těch, kteří byli v okolí, se pokusili zasáhnout nebo pomoci. Například její sousedka Sophia Farraf jí běžela na pomoc, jenže bylo už pozdě. Tato událost poskytla hluboký vhled do psychologie lidského chování a vedla k hlubšímu zkoumání toho, jak se jednotlivci chovají v krizových situacích. V minulosti se například hovořilo i o dalších případech, kde se objevil efekt přihlížejícího. Byla to například vražda Amandy Foistad nebo napadení na Richmondské střední škole.
Náš tip: Další osudy vrahů si můžete pustit i na videu našeho partnerského webu. Další osudy plné zla najdete i na platformě Stream.
Zdroje informací:
https://en.wikipedia.org/wiki/Murder_of_Kitty_Genovese
https://en.wikipedia.org/wiki/Bystander_effect
Podobné články
Doporučujeme
Jan Fiedler
