Perth, metropole jihozápadní Austrálie. Je 16. února 2012 večer, venku horko, protože letní sezóna je v plném proudu. Dana Vulinová, tehdy krásná pětadvacetiletá blondýnka, usíná ve svém bytě na gauči za zvuků monotónně hučící klimatizace. Najednou ji vzbudí ženský hlas: "Ahoj Dano." Tahle slova vycházejí z úst Natalie Dimitrovské, manželky muže, s nímž se Dana seznámila o šest týdnů dříve na novoroční oslavě. Než mohla rozespalá Dana jakkoli zareagovat, polila ji vetřelkyně rozpouštědlem a škrtla zápalkou. Danu i s gaučem, na kterém ležela, zachvátily plameny. "Okamžitě jsem začala hořet," popsala Dana později situaci u soudu. "Byla ze mě lidská ohnivá koule. V ten moment utekla Natalie se smíchem pryč." Vlevo: zhrzená manželka a útočnice Natalia Dimitrovska, vpravo: její oběť Dana Vulin(ová) Dana přežila, ale během následujících měsíců naplněných mučivou bolestí musela projít třiceti chirurgickými zákroky. Mezi tím byla umístěna v tlakovém oděvu a na obličeji měla speciální masku - na většině svého těla měla totiž po "zákroku sokyně" popáleniny třetího stupně. "Neměla jsem obličej, takže jsem si připadala, jako bych nebyla nikdo, jako bych nebyla nic," popsala své tehdejší pocity Dana televizní stanici Channel 7 News. "Vím, kdo jsem, ale jsem béžová (tento obrat znamená v angličtině "být bez tváře, bez osobnosti" - pozn. red.). Můj obličej je bez výrazu, nejsou mi vidět ústa ani nos, vykukují jen oční bulvy, ale už ne obočí. Cítím se jako "nic" bez tváře, to je asi nejlepší způsob, jak to vyjádřit." Maska, kterou jen s pár nutnými rychlými přestávkami nosila dva a půl roku, si natrvalo sundala v pořadu televizní stanice Channel 7 News loni na začátku října (Foto: Seven Network) "Když se dívám do zrcadla, vidím někoho, koho znám, a taky někoho, koho neznám... dává to vůbec smysl? Je to šílené, co jsem vnitřně přijala jako normu. Že mi přišlo normální nosit na obličeji neustále masku, ve dne v noci, a občas ji sundavat naopak nenormální," pokračovala Dana ve vyprávění. "Je to vaše identita, takže podle mě když se má někdo zahojit uvnitř, musí se zahojit zároveň i zvenku. Mám právo získat zpátky tvář, s níž jsem se narodila. Každý má právo mít svou tvář." Po vleklém procesu, který Daně jen přidával k bolestem fyzickým i další psychické, poslal soudce Bruce Goetze 11. října 2013 vzlykající pachatelku Natalii na 17 let do vězení za těžké ublížení na těle. Uložená sazba byla na horní hranici také proto, že se jednalo o předem plánovaný, úkladný čin - Dimitrovská totiž vyhrožovala, že "zničí Daninu pěknou tvářičku" již několik týdnů předtím, než svoji výhrůžku splnila. Na odchodu z jednoho mnoha stání u soudu se svou matkou a sestrou (Foto: The West Australian) "Je naprosto nepředstavitelné, proč jste neuhasila plameny nebo se o to alespoň nepokusila ani jste nepřivolala pomoc," řekl soudce Goetze v závěrečném proslovu k obžalované. "Namísto toho jste se začala smát a z místa činu utekla." Dana po dvou a půl letech nohla sundat masku natrvalo a ona sama i lékaři byli překvapeni výsledkem. Bohužel, právě v téhle době loni začátkem října, kdy se věci konečně začaly v dobré obracet, se jiná věc naopak zvrtla. Lékař ji jednoho rána usadil do křesla s tím, že jí musí sdělit něco říct. "Hned jak jsem se mu podívala do očí, musela jsem se ho zeptat: Je to vážné, že? A on odpověděl: Ano, je mi to líto, ale máte rakovinu," vzpomíná Dana na poměrně nedávný mrazivý zážitek z loňského podzimu. "Zpočátku jsem se tomu vzpírala uvěřit. Musela jsem toho už tolik vytrpět, mnohokrát jsem přemýšlela, kolik toho může jeden člověk vlastně unést. A zpočátku jsem si ani ve svých nejdivočejších snech neuměla představit, že se jednou zase podívám do zrcadla a uvidím své staré já." Při "veřejném odmaskování" Dana s pomocí jedné top modelingové agentury zazářila ve studiu i na molu. (Foto: Seven Network) Jednalo se o rakovinu děložního čípku, kterou lékaři začali okamžitě "řešit" - nejdřív chirurgický zákrok, pak chemo léčba. V současné době už je Dana tzv. "cancer-free", tedy bez rakoviny, a plná optimismu, co jejího budoucího života týče. Nejvíce tomu pomohlo, že opět získala svou tvář, která na to, co jí potkalo, vypadá stále luxusně a přitažlivě - jediné, co Danu mrzí, že už není schopna roztáhnout svá ústa do úsměvu. "Moje popáleniny a jizvy budou moje děvka, nakopu je prostě do ksichtu a budu navzdory všemu vypadat dobře, prostě to tak bude. Ano, asi by bývalo snadnější, kdybych umřela, ale já jsem si nikdy ani předtím nevybírala snadné cesty, takže... je to nejtěžší, nejvyšší a nejneschůdnější hora, jakou kdy může člověk překonat."   A TADY máte příběh boje o život muže, kterého rozpůlil vlak.