Dovolená je v háji, jedeme na Ukrajinu! Díl 1.

Zatímco vy jste si celé léto váleli šunky v přímořských letoviscích, jedli zmrzlinu, lezli po horách a surfovali, já jsem sjížděla vaše facebookové posty a hlasitě záviděla. A jelikož jsem si z té vší práce a námahy samozřejmě nenašetřila ani korunu, zářijová dovča na Ukrajině pro mě byla jasnou volbou. Nebo to všechno bylo trochu jinak?

Obrázek uživatele Veronika Kratochvilova
Emoce a menstruace nejsou nemoce.

Na mapách jsou místa, která září a lidé do nich zapichují prsty tak často, jak jen jim káže rozpočet, zdravý rozum, fotky ze sociálních sítí nebo nabídky levných letenek. A pak jsou tam taková, která jsou temná a tváří se, jakoby snad ani neexistovala.
Jelikož ráda dobývám nedobytá území a narušuji svá osobní dogmata, napadlo mě, že by nebylo od věci, některé z těch potemnělých míst trochu rozsvítit a restrukturalizovat vlastní mínění o nich. To, co mi Google pouze naznačoval, jsem se prostě rozhodla ohmatat, ochutnat, očuchat, osedlat a zkouknout inflagranti.

Cesta na východ

Cestování autem má jednu velkou výhodu. Můžete si s sebou vzít prakticky cokoliv a kohokoliv, protože narvané ikea-tašky jsou zkrátka trochu jiný druh zavazadla než pečlivě zvážený kufr a zabalené příruční zavazadlo, které musíte narvat do letadla, a každý lichý stopař se cestou ztratí. Malou nevýhodou je, že někdo to auto musí řídit, a taky krmit benzínem. Když se však s těmito drobnostmi vypořádáte, nic vám nebrání vyrazit střemhlav, kam vás srdce táhne. A mě to táhlo na východ. Na Ukrajinu.

Tour de benzina

Pokud jste z Prahy, Českých Budějovic nebo jiné civilizované části naší země, bude pro vás exotickým zážitkem už samotná cesta do Brna a Ostravy. Věřte tomu, nebo ne, na démonizovanou D1 si brzy s láskou vzpomenete. Aby vám cesta hezky ubíhala, nezapomeňte se zastavit pro pár baget a kafíček, které ve vás o několik dní později budou vyvolávat dávivý reflex.

Krakovské rozjezdy a hraniční dojezdy

Před cestou na Ukrajinu si nezapomeňte udělat dobře, a rozhodně se alespoň na den zastavte v Krakově. Jedno z nejkrásnějších polských měst vás rozmazlí způsobem, který si nechám rozhodně brzy líbit znovu. (Pokud se tedy ještě někdy dostanu z Oděsy, kde se na hostelu právě teď modlím k bohu internetu, aby mi nechal naloudovat všechny fotky do systému). Stylové kavárny, působivá židovská čtvrť, barevné trhy a kluby, do kterých se dostanete jen na doporučení, protože musíte zazvonit na ten správný zvonek činžáku a říct heslo...


Jak se brzy ukázalo, dobít si tu baterky (nejen do foťáku), byl ten nejlepší nápad. Hraniční přejezd Radymno Gmina byl totiž o poznání jiná kapitola. Pět hodin čekání a trojitá kontrola auta i dokladů nás ujistili v tom, že ani na východ se v dnešní době neemigruje snadno. Nebýt předchozích doporučení a přípravy, asi by nás nepustili. No, napadlo by vás, že musíte mít k autu notářsky ověřenou „bumážku“ v ukrajinštině?

Spása zvaná Lvov

Do Lvova jsme tu noc dorazili kolem půlnoci, a tak není divu, že naše první kroky směřovaly do baru. Radost z objeveného minipivovaru na náměstí nám kazil snad jen fakt, že většina bankomatů neměla peníze. Uvítací večírek se ale vydařil, a první ukrajinské ráno bylo o to působivější. O tom vám ale napíšu až zítra. Venku se totiž něco děje, a pokud to není nějaký pozdrav z Donbasu, tak to jdu dolů omrknout.



Pokračování příště.

Komentáře