22. dubna roku 1915 došlo k velkému a nechvalně proslulému zlomu v první světové válce. Německé jednotky šokovaly spojenecké vojáky na západní frontě tím, že vypustily více než 150 tun smrtícího plynu proti dvěma francouzským koloniálním divizím u belgického města Ypry. Jednalo se o první velký plynový útok Němců, který naprosto zdevastoval spojeneckou linii.
Hořčičný plyn
V roce 1917 Němci začali používat tzv. hořčičný plyn, který způsoboval puchýře na kůži, očích a plicích a zabil tisíce lidí. Vojenští stratégové obhajovali použití jedovatého plynu tím, že snižuje schopnost nepřítele reagovat, a tím zachraňuje životy při ofenzivách.
Ve skutečnosti obrana proti jedovatému plynu obvykle držela krok s vývojem ofenzivy a obě strany používaly důmyslné plynové masky a ochranné oděvy, které v podstatě popíraly strategický význam chemických zbraní. Hořčičnému plynu se později začalo přezdívat Yperit podle belgického města Ypry, kde byl v roce 1917 poprvé nasazen v boji.
Ženevský protokol
Spojené státy, které vstoupily do první světové války v roce 1917, rovněž vyvinuly a použily chemické zbraně. Budoucí prezident Harry S. Truman byl kapitánem americké polní dělostřelecké jednotky, která v roce 1918 vypouštěla proti Němcům jedovatý plyn. Celkem bylo v první světové válce použito více než 100 000 tun chemických bojových plynů, přibližně 500 000 vojáků bylo zraněno a téměř 30 000 jich zemřelo, včetně 2 000 Američanů.
V letech následujících po první světové válce používaly chemické zbraně v různých koloniálních bojích Velká Británie, Francie a Španělsko, a to navzdory rostoucí mezinárodní kritice chemických zbraní. V roce 1925 zakázal Ženevský protokol používání chemických zbraní ve válce, ale nepostavil mimo zákon jejich vývoj ani skladování. Většina velmocí si vytvořila značné zásoby chemických zbraní. Ve 30. letech 20. století použila Itálie chemické zbraně proti Etiopii a Japonsko je použilo proti Číně.
Druhá světová válka
Ve druhé světové válce k chemickým zbraním nedošlo, především proto, že všechny hlavní válčící strany disponovaly jak chemickými zbraněmi, tak obrannými prostředky - jako jsou plynové masky, ochranné oděvy a detektory - které je činily neúčinnými. Navíc ve válce, která se vyznačovala bleskovým pohybem vojsk, se stratégové bránili použití čehokoli, co by operace zdržovalo. Německo však použilo jedovatý plyn k vyvraždění milionů lidí ve vyhlazovacích táborech.
Od druhé světové války byly chemické zbraně použity pouze v několika málo konfliktech - v jemenském konfliktu v letech 1966–67, v íránsko-irácké válce v letech 1980–88 - a vždy proti silám, které neměly plynové masky nebo jinou jednoduchou obranu. V roce 1990 podepsaly Spojené státy a Sovětský svaz dohodu o snížení svých arzenálů chemických zbraní o 80 % ve snaze odradit menší země od jejich hromadění. V roce 1993 byla podepsána mezinárodní smlouva o zákazu výroby, skladování (po roce 2007) a použití chemických zbraní. V platnost vstoupila v roce 1997.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
