27. listopadu roku 1095 pronesl papež Urban II. snad nejvlivnější projev středověku, který dal podnět všem následujícím křížovým výpravám, když s výkřikem „Deus le volt!“ aneb „Bůh si to žádá!“ vyzval všechny křesťany v Evropě k válce proti muslimům s cílem získat zpět Svatou zemi.
Urban II.
Blahoslavený Urban II. se narodil jako Odo de Lagery v roce 1042 v Châtillon-sur-Marne ve Francii a byl chráněncem velkého reformátora papeže Řehoře VII. Stejně jako Řehoř se i on zaměřil na vnitřní reformu a brojil proti simonii (prodávání církevních úřadů) a dalšímu zneužívání duchovenstva, tedy proti jevům ve středověku velice rozšířeným.
Urban se projevil jako obratný a mocný duchovní, a když byl v roce 1088 zvolen papežem, uplatnil své státnické schopnosti k oslabení podpory svých soupeřů, zejména Klementa III. Na konci 11. století se Svatá země – oblast, která se dnes běžně označuje jako Blízký východ – stala pro evropské křesťany místem obrovského a veledůležitého konfliktu.
Svatá země
Od 6. století se křesťané často vydávali na pouť do rodiště svého náboženství, ovšem když seldžučtí Turci ovládli Jeruzalém, byl křesťanům vstup do Svatého města zakázán. Když pak Turci hrozili, že vtrhnou do Byzantské říše a obsadí Konstantinopol, obrátil se byzantský císař Alexios I. na Urbana se zvláštní žádostí o pomoc.
Nebyla to první výzva tohoto druhu, ale přišla v době, která byla pro Urbana důležitá. Urban chtěl posílit moc papežství a využil tak příležitosti sjednotit pod sebou křesťanskou Evropu, která bojovala za znovudobytí Svaté země od Turků.
Spravedlivá válka
Na koncilu v Clermontu ve Francii, kde se sešlo několik stovek duchovních a šlechticů, pronesl Urban řeč, v níž vyzval bohaté i chudé, aby přestali bojovat mezi sebou a pustili se do „spravedlivé války“, šli na pomoc svým východním křesťanům a dobyli zpět Jeruzalém. Pronesl také slavnou frázi „Deus le volt!“ neboli „Bůh si to žádá!“.
Urban očerňoval muslimy, zveličoval historky o jejich protikřesťanských činech a slíbil rozhřešení a odpuštění hříchům všem, kdo zemřeli ve službě Kristu. On sám byl důkazem toho, jak moc propojená byla v nejvyšších sférách oblast náboženství s oblastí vysoké a vlivné politiky.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
