Den, který otřásl americkými dějinami: před 43 lety rezignoval prezident Nixon kvůli skandálu Watergate

9. srpen 1974 se stal přelomovým datem dějin USA. Vůbec poprvé v historii země skončil americký prezident v úřadu na základě vlastní rezignace. Prvním a doposud jediným americkým prezidentem, který tehdy rezignoval, se stal Richard Nixon. Vaz mu zlomil skandál s aférou Watergate, která odhalila, že prezident nechával odposlouchávat své konkurenty. Celá kauza vstoupila do dějin.

Přesně před 43 lety se stalo něco, co Amerika ještě nikdy nezažila. Vůbec poprvé v historii USA na svůj úřad rezignovala hlava státu. 37. prezident Richard Nixon měl k pro mnohé šokujícímu kroku pádný důvod. Tím byla aféra Watergate, která odhalila jeho špinavé praktiky, především pak to, že z veřejných peněz nechával odposlouchávat své politické konkurenty. Celá kauza byla pojmenována podle stejnojmenného komplexu obytných budov ve Washingtonu D.C., ve kterém sídlily kanceláře Demokratické strany, do nichž nechal Nixon umístit odposlechy.

Na vše se přišlo jen náhodou. 17. června 1972 si náhodný svědek z protilehlé budovy všiml mužů pohybujících se s baterkami a celou věc nahlásil v domnění, že v dané části komplexu Watergate vypadl proud. Pětice mužů byla následně zadržena s tím, že se jedná o domovní lupiče. Realita ale byla o poznání děsivější. Jednalo se o bývalé agenty tajných služeb najaté Nixonem za účelem instalace odposlechů v sídle Demokratů. Prezidentovým cílem bylo získání kompromitujících informací, které by mu jako Republikánovi pomohly ke znovuzvolení. Ve finále mu ale jeho rozhodnutí zajistilo jen předčasný konec mandátu.

Vyšetřování odhalilo, že zatčení bývalí agenti spadají pod republikánský Výbor pro znovuzvolení Richarda Nixona zřízený samotným prezidentem. Rozkazy jim jako tajné skupině nazvané Plumbers (instaletéři) zadávali přímo lidé z nejvyšších míst rozvědky Bílého domu a vše mělo být pečlivě utajováno. Na povrch i díky zpravodajské investigativě novinářů deníku Washington Post Carla Bernsteina a Boba Woodwarda začala vyplouvat čím dál tím větší špína. Všechny stopy pak vedly přímo k prezidentovi.

Ač bylo vyšetřování aféry Watergate v plném proudu, v listopadu 1972 se Nixonovi skutečně podařilo dosáhnout znovuzvolení. Smyčka kolem něj se nicméně začala pomalu, ale jistě stahovat. Lidé z Nixonova okruhu byli postupně odsuzováni a v průběhu vyšetřování vyšlo najevo i to, že Nixon nechával odposlouchávat nejen zástupce Demokratů, ale i své vlastní návštěvy v Bílém domě. Na těchto nahrávkách byl zachycen i sám prezident a představovaly tak klíčový důkaz. I Nixonovo tvrdošíjné odmítání pásky s nahrávkami vydat vyvolaly debaty o impeachmentu, tedy Nixonovu odvolání.

V červenci 1974 bylo zahájeno před Nejvyšším soudem řízení proti prezidentu Nixonovi. Ten se ocitl pod neskutečným tlakem. Kromě odvolání vlivem impeachmentu mu hrozilo i zbavení imunity a odsouzení za sabotáž a špionáž. Nixon vše vyřešil šalamounsky dohodou s viceprezidentem Gerardem Fordem. Nixon se úřadu vzdal sám a když byl podle ústavních zvyklostí nahrazen v prezidentském křesle Fordem, ten mu okamžitě udělil plnou milost, čímž znemožnil jakékoliv další vyšetřování a případné potrestání Nixona za jeho protiprávní jednání. Richard Nixon tak nebyl nikdy formálně shledán vinným za aféru Watergate. Přesto je ale v historii zapsán jako ten, který odešel poskvrněn skandálem, a řadí se k nejméně oblíbeným prezidentům, kteří kdy USA vládli.

O aféře Watergate se více dočtete zde.

Komentáře