Levicoví blouznivci jeho tvář okázale nosí na prsou, přestože pomáhal vytvořit zrůdný totalitní režim. Oblékli by i tričko s Adolfem Hitlerem? První díl seriálu si můžete přečíst ZDE.
Na rozdíl od klasiků marxismu-leninismu Che věřil, že není třeba čekat, až dějiny přinesou nespokojenost širokých mas pracujících a krizi kapitalistického systému, která nakonec vyústí v komunistickou revoluci. „Malá ozbrojená skupinka odhodlaných bojovníků může takovou krizi sama kdykoli vytvořit,“ domníval se proslulý teoretik guerillové války. V roce 1959 se to na Kubě podařilo. „Proč to tedy nezkusit i jinde?“ řekl si muž, pro něhož byl boj jediným smyslem života.
Schovával se i v Praze
Následující dva roky Guevarova života po odchodu z Kuby byly dlouho zahaleny tajemstvím. Dnes už víme, že v dubnu 1965 odletěl s Fidelovým požehnáním v čele skupiny dvou set kubánských vojenských „poradců“ do Afriky. Jeho pokus svrhnout portugalskou koloniální vládu v Angole a proměnit občanskou válku v Kongu v marxistickou revoluci ale skončil fiaskem. Důvod?
bca96ba81c30a292990c567dd4193902.jpg
Portugalští výsadkáři v Angole - muži, které chtěl Che vyhnat (Foto: www.angolan.com)
Černošští povstalci se starali jen kde co ukrást - vybudování beztřídní společnosti je nezajímalo. „Každý den se objevují další idioti, kteří se starají jen o své zájmy. Chybějí tu velcí muži. Nemůžeme osvobodit zemi, která sama nebojuje,“ napsal zklamaný Che v dopise Castrovi.
Krátký čas se s pomocí československé Státní bezpečnosti ukrývá v Praze, ale fanatická posedlost myšlenkou celosvětové revoluce mu nedopřává klid. Cestou z Prahy si na letišti ve Frankfurtu kupuje v knihkupectví manažerský diář. Zápisky v něm se později stanou slavným bolivijským deníkem.
che_papers_unesco.jpg
V roce 2013 se Cheho deníky dostaly na seznam UNESCO. Proč tam není i Hitlerův Mein Kampf? (Foto: latino.foxnews.com)
Oheň lidového povstání, které by podle jeho plánů mělo zachvátit celou Jižní Ameriku, se Che rozhoduje zažehnout v září 1966 v Bolívii. Jde s ním i tajemná radistka Tanja, Guevarova východoněmecká milenka. Jak se nedávno ukázalo, byla agentkou KGB. Sověti chtěli mít fanatického revolucionáře pod kontrolou. Právě kvůli němu kritizoval v červnu 1967 sovětský premiér Alexej Kosygin Fidela Castra. Kuba prý „sponzorováním guerillových aktivit, nezávislých na Moskvě věrných latinskoamerických komunistických stranách, škodí věci komunismu“.
Smrt za čtyři tisíce dolarů
S hrstkou kubánských partyzánů se Che probíjí džunglí, ze zálohy přepadá vládní vojáky a agituje mezi indiány. Věří, že se k němu záhy přidají široké masy - stejně jako kdysi na Kubě. Jenže domorodci mají místo plamenných řečí o Marxovi větší zájem o odměnu čtyř tisíc dolarů, která je vypsána na vousáčovu hlavu, a udávají armádě místa jeho pohybu. „Jsou uzavření jako kámen,“ zapisuje si Che do deníku. „O mobilizaci rolníků tu nemůže být ani řeč. Musíme je odepsat...“
che_guevara_statue.jpg
Teroristův památník v bolivijské vesnici La Higuera, kde byl za své zločiny popraven (Foto: www.wikipedia.com)
Také komunistická strana Bolívie se od Guevary distancuje, protože v něm cítí nežádoucího vetřelce a konkurenta. Cheho guerillová bojůvka se ocitá v izolaci, rychle jí docházejí zásoby, léky i náboje. Očekávaná letecká pomoc od Fidela nepřichází.
Když se v září 1976 americká CIA dozví o pohybu „škodné“, nabídne bolivijské vládě pomoc při lovu. Do La Pazu míří agenti CIA a vojenští instruktoři z řad proslulých Zelených baretů. O několik týdnů později se už po Cheho stopách vydává protipartyzánská jednotka šesti set padesáti bolivijských rangers.
Dopoledne 8. října 1967 se v soutěsce Yuro rozpoutá krátká přestřelka. „Nestřílejte, jsem Ernesto Guevara a mám pro vás větší cenu živý než mrtvý,“ křičí lehce zraněný muž, jemuž kulka vyrazila pušku z ruky. Gary Prado, kapitán rangers, však místo odbojného revolucionáře zatýká už jen zničenou lidskou trosku. „Vypadal jako kus smetí,“ zapsal si později do deníku agent CIA Felix Rodríguez. „Rozcuchané vlasy, roztrhané šaty, nohy místo bot omotané hadry.“
Kulka, která zachránila svět
Ve čtyři hodiny odpoledne vysílá kapitán Prado do La Pazu smluvený kód: „Ahoj Saturne, papá je náš!“ Přestože Američané původně chtěli Guevaru živého, bolivijská vláda se jej rozhodne bez dlouhých cavyků zbavit. Trest smrti totiž v zemi v té době neexistoval a soudní proces se světově proslulým revolucionářem by mohl vzbudit nežádoucí rozruch.
V jedenáct hodin večer přichází do školy ve vesnici La Higuera, kde je Guevara vězněn, rádiem rozkaz: „Proveďte operaci pět set, šest set.“ „Pět set” byl smluvený kód pro označení Guevary, „šest set“ pro smrt.
Devátého října 1967 v poledne sděluje agent Rodríguez Gevarovi jeho ortel. „Je to tak lepší, nikdy jste mě neměli dostat živého,“ odpovídá Che, bledý jako stěna. Los, který měl určit, kdo z vojáků rozkaz splní, padá na seržanta Maria Terána. Ten podle rozkazu míří na tělo, aby to vypadalo, že Che podlehl zraněním, která utrpěl v boji. „Jen střílej, zabiješ člověka,“ zněla prý poslední Guevarova slova.
Pak zazněl výstřel. Levicový terorista a mnohonásobný vrah dostal, co si právem zasloužil. Jeho křižácké tažení za celosvětové šíření zločinné ideologie komunismu se uzavřelo. Tady se podívejte, jak ho v červenci 1997 po nalezení jeho hrobu levicoví blouznivci oplakávali:
(dokončení zítra)
Podobné články
Martin Miko
Jan StudničkaDoporučujeme
