fb pixel
Vyhledávání

Chcete letenky zadarmo? Víme, jak na to! (2.)

Chcete je? Vaše letadlo jen musí mít zpoždění a nesmíte se bát důsledně uplatnit svá práva občana Evropské unie. Tady je kompletní návod, jak se aeroliniemi nenechat tahat za fusekli.

Ivan Brezina
Ivan Brezina 21.11.2017, 09:49

(první část článku najdete ZDE)

Velkou změnou byl nástup low-costových aerolinek, který létání zdemokratizoval a v důsledku konkurence zlevnil i letenky velkých společností. Z drahého a výjimečného způsobu dopravy se tak stala obdoba městské hromadné dopravy. Vyšší počty cestujících ale samozřejmě znamenají i častější provozní, technické a logistické problémy leteckých společností. Přináší to častější zpoždění a tím i častější žádosti o odškodné. Za těch dvanáct let proto klesla ochota leteckých společností platit. S cestujícími se naučily hrát na kočku a myš.

„Když jsme před lety začínali, dopravci se chovali jinak,“ vzpomíná Ivo Brokeš. „Odškodné většinou vyplácely bez obstrukcí a průtahů. Dnes už ale požadavky z principu zamítají a dělají vše pro to, abyste z nich náhradu nedostali.“

Velké společnosti, jako je třeba British Airways, Swiss, Lufthansa, Delta nebo SAS, přitom ale prý ještě jednají vesměs korektně. Vyplacení náhrady se sice pokoušejí co nejvíc oddálit a ztížit, ale v mezích zákona. Zásadně čekají až na konec třicetidenní lhůty a pak napíšou nepřesnou a obecnou odpověď, ve které se odvolávají na „mimořádné okolnosti“. Počítají s tím, že se cestující na přesný důvod zpoždění buď nezeptá, nebo že ho zdlouhavá korespondence přestane bavit.

Hůř se chovají low-costové aerolinky. Spoléhají na to, že se běžný člověk v problematice neorientuje, a cestujícím se často snaží namluvit nejrůznější nesmysly. „Vstřícně se začnou chovat až ve chvíli, kdy jim od nás přijde předžalobní výzva s hlavičkou advokátní kanceláře,“ vysvětluje Ivo Brokeš. „A pokud se případ dostane až před soud, je už pro dopravce velmi složité kličkovat. Důvod zpoždění totiž musí velmi přesně doložit.

Jeden nejmenovaný dopravce nechtěl platit ani po prohraném soudu, takže jsme museli pohrozit exekucí. Představte si tu ostudu, kdyby se na letadle objevila nálepka ‘Exekučně zabaveno’… Podobné medializace se aerolinie bojí asi nejvíc. Konkurence je velká a nespokojení cestující by se začali ptát, proč konkrétní letecká společnost nedodržuje evropské předpisy.“

Europoslanci na naší straně

Nařízení Nařízení č. 261/2004 platí od února 2005. Letecká doprava se tehdy stala prvním oborem, na který se začaly vztahovat evropské sankce za zpoždění. V říjnu 2007 přibyla železniční doprava a v roce 2013 autobusová doprava. Povinnost odškodnit cestující je bič, pod jehož údery jsou dopravci nuceni zvyšovat kvalitu služeb. Specializované vymáhací firmy pro vlaky nebo autobusy ale nejspíš nevzniknou.

„Tyhle druhy dopravy jsou zaprvé už příliš masové a zadruhé se u nich vzhledem k nízkým cenám jízdenek jedná o příliš malé částky, než aby se někomu vyplatilo v tom podnikat,“ vysvětluje pan Brokeš. „Našich 27 % z 250 – 600 eur je zajímavá provize, i když i tady se nám to rentuje jen ve větším objemu pasažérů. Třetinu z ceny vlaku nebo autobusu z Prahy do Brna by se asi žádnému podnikateli vymáhat nevyplatilo…“

Povědomí českých cestujících o právu na odškodné se podle Ivo Brokeše sice zvyšuje, ale stále je velmi nízké. Před pěti lety se za své právo bralo jen asi 10 % pasažérů zpožděných letů, dnes je to asi 30 %. Pokud dojde ke zpoždění, letecká společnost jim dá housku se salámem a limonádu a když si stěžují, pošle jim omluvný dopis, že zpoždění litují. To je z jejich strany chytrý psychologický tah. Cestující pak má totiž pocit, že se k němu firma zachovala slušně (dala mu přece zadarmo najíst a omluvila se) a pro pocit spokojenosti mu to stačí.

Letecké společnosti mají povinnost pasažéry o odškodném poučit. Buď to ale nedělají vůbec, nebo to provedou tak šikovně, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Na pražském letišti Václava Havla se o odpovědnosti aerolinek dočtete přímo u průchodu bezpečnostní kontrolou. Tam ale už pospícháme do letadla nebo do duty free shopu, případně jsme myšlenkami už někde v Thajsku, v Karibiku nebo na Kanárech. Kdo má v tu chvíli čas a náladu číst si něco o zpoždění letadel? Podle Ivo Brokeše je to tam navíc formulováno příliš obecně. Správně byste se měli dočíst něco ve smyslu: “Pokud se vaše letadlo zpozdí, neváhejte na aerolinkách vymáhat odškodné!“

Letecké společnosti dnes vyvíjejí tlak na europarlament, aby Nařízení č. 261/2004 zmírnil. Minimální dobu zpoždění tří hodin by chtěly prodloužit, aby na odškodné nemělo nárok tolik cestujících. Jestli to projde, je ale otázka. Právě europoslanci jsou totiž skupinou, která létá velmi často.

Vymáhací agentury: Jak to funguje?

Vzhledem k promyšlené kličkovací a zdržovací taktice leteckých společností představují vymáhací agentury asi jedinou schůdnou cestu, jak se odškodného za zpoždění domoci. Běžný zákazník na to nemá trpělivost a ve složité problematice se podrobně neorientuje, což je přitom základem úspěchu.

Nárok na odškodné můžete podat až dva roky po zpožděném letu. Vzniká při zpoždění delším než tři hodiny a jeho výše se liší podle vzdálenosti (od 250 euro při letu kratším než 1500 km do 600 euro při letu delším než 3500 km). Při letu s přestupem se vzdálenosti obou letů sčítají. Nárok nezaniká, pokud vám letecká společnost poskytne hotel a jídlo – při zpoždění letu je to její zákonná povinnost, která s odškodným nijak nesouvisí.

Pokud se rozhodnete využít služeb vymáhací agentury, vaše konečné odškodné se sníží o její provizi (u Transplanu 27 %). Zase se ale nebudete muset o nic starat. Uzavřete smlouvu o zastupování, předáte letenku a palubní lístek a tím pro vás veškeré starosti končí. Agentura nese veškeré náklady, a to včetně případného honoráře právníka nebo poplatku za soud (pokud k němu dojde). Když tedy agentura odškodné nevymůže, nebudete jí nic platit.

Vymáhání odškodného trvá průměrně půl roku. V nejrychlejším případě měl klient od Swissairu peníze na účtu už za necelé tři týdny, nejpomalejší spor s Ryanairem trval skoro dva roky.

Více: se zněním Nařízení č. 261/2004 se můžete seznámit na stránkách českého Úřadu pro civilní letectví nebo Evropského parlamentu. Vymáhací agenturu najdete třeba na www.nahrady.cz.

A TADY si přečtěte, u kterých leteckých společností vám hrozí smrt nejméně.

Podobné články

Doporučujeme

Další články