28 malých detailů, jimiž se liší čisté Švýcarsko od balkánského Česka

Za velké věci nemůžeme, třeba za výšku hor a mohutnost řek, ale za čistotu a ohleduplnost ano.

Obrázek uživatele Pavel Vondracek
šéfredaktor G.cz a občan Tří Seker

Tenhle text je samozřejmě subjektivní. Je to ale výběr z mnoha detailů, kterých si všimnete, když jste týden ve švýcarském kantonu Graubünden. Malé drobné detaily, které činí obyčejný život příjemnějším.

1. Stahovací okno do světa

okno

Ano, i u nás jsou stahovací okna ve vlacích, ale pouze v těch starých. V Pendolinu, City Elephantu, Regiosharku ani ‚pantografech‘ to nejde. Prý kvůli klimatizaci. Ale v luxusním Bernina Expresu, který se klikatí celým kantonem Graubünden, si můžete stáhnout okno bez problému. A pořádně, pěkně až do pasu, ne jako u nás, kde sebevrazi musí nedůstojně šlapat na sedačky, aby se vysoukali ven.

2. Místo na odkládání při močení

zachod

Malá drobnost, ale potěší. Když si jdete na záchod ulevit a v ruce máte tašky, foťák, prostě cokoliv, bylo by nepříjemné muset je položit na pomočenou dlažbu. Ve Švýcarsku jsou na pánských WC všude takovéhle odkládací stolky.

3. Dobře adjustované salámy

salam

Řezník ve Svatém Mořici mi vyprávěl, že se místní salámy vyrábějí v různých tvarech proto, aby se jedlo i očima. Tvary salámů jsou jinak na celém světě skoro stejné – buď štangle nebo placka. Ale zde, v Graubündenu, ve východním koutě Švýcarska, mají i tvar Napoleonova třírohého klobouku. Vypadají nádherně.

4. Přírodní cesty mezi domy

cesty

Česko je zamořené zámkovou dlažbou, kdejaký kout je vylitý asfaltem a tam, kde mezi domy vykukuje kus trávy, je plocha dřív nebo později vybetonována. Ve švýcarských vesnicích běžně najdete kamennou dlažbu, šotolinu nebo jen udusanou pěšinu. Proč asfaltem ničit něco, co je samo o sobě krásné a funkční.

5. Dřevo v lese zdarma

drevo1

Jdete lesem a chcete si opéct buřta? Nemáte sekeru ani nůž? Ve Švýcarskuproblém nemusíte řešit. Na tábořištích jsou k dispozici haldy naštípaného dřeva. Zdarma. A nikdo je nekrade.

6. Značení kanálů a vůbec všech cest

krajnice

To, že jsou všude značené krajnice a dělící pruhy, je samozřejmé, ale překvapilo mne i žlutou barvou provedené značení kanálů v příkopech.

7. Sáčky na psí hovna

pytlik

Sáčky na psí hovna jsou běžnou součástí většiny českých měst. Ale sáčky uprostřed krajiny jsem viděl poprvé. Je možné, že u nás by něco podobného nebylo možné, protože Češi by si je asi brali na balení svačiny, jak to někteří dělají s těmi papírovými.

8. Kultura štamgastů

stamtisch

Štamgasti jsou samozřejmě i u nás. Není ale nic horšího než přijít do narvané hospody, zaradovat se při pohledu na prázdný stůl a následně být zpražen konstatováním, že tam sedí jen štamgasti. A přitom nesedí. V Graubündenu jsou štamgastské stoly rezervovány jen na určitou hodinu. Může se tedy stát, že u jednoho stolu sedí různé skupiny štamgastů – jedna třeba v úterý, další ve štvrtek, třetí v neděli. V mezidobí si tam může sednout kdo chce. Příjemné a tolerantní.

9. Absence betonové lobby

horizont

Jedete si po Česku vlakem a většinu času koukáte do betonu, který jako kleště svírá železniční koridory. Jasně, někde je to třeba kvůli hluku, ale proč třeba mezi Plzní a Prahou jsou betonové ploty téměř všude, to člověku nejde na rozum. Švýcaři si ale svoji zemi neničí, jsou hrdí nejen na krajinu a na výhledy do ní, ale také na svou železnici. Vždyť nejdražší pozemky jsou tam, kde je výhled na koleje.

10. Pochopení pro turisty

cenik

Znáte to. Přijedete do hezkého českého města nebo do hor a zaparkujete. A hned je u vás vybírač parkovného, co chce minimálně 50 korun za hodinu. Ve Svatém Mořici, v nejluxusnějším středisku Evropy, přímo v jeho středu ale za parkování v podzemí zaplatíte v přepočtu 22 korun za hodinu a v noci pouhých 11 korun. Prostě když k nim přijedete na návštěvu a utrácíte za kafe, pivo nebo muzea, nebudou vás přece ještě odírat za doplňkové služby.

11. Panoramatická okna

vlak

Když je krajina za okny tak krásná, že se vyplatí odložit knihu či mobil a koukat se ven, nasadí Švýcaři na ty nejkrásnější úseky vždy pár vagónů s panoramatickou střechou. Inspirace pro trasu Tanvald – Kořenov, Mariánské Lázně – Karlovy Vary nebo pro ‚posázavský pacifik‘.

12. Pochopení pro paroháče

jelen

Zdejší muzea jsou vstřícná k lidem. Jsou menší, úspornější a interaktivnější. Nenudí vás obřími expozicemi, desítkami sálů ani dlouhými dokumenty, které běží od začátku každou celou hodinu. Ve zdejších muzeích je vše stručné a výstižné, hodina na prohlídku stačí. Navíc vše je interkativní. Zde si například v Muzeu Švýcarského národního parku v Zermezu kolega Kovanda zkouší, jaké to je nosit na hlavě paroží desateráka .

13. Ulehčování práce

trisky

Dřevo se dá koupit i u nás v obchodech. Ale kde koupit třísky? Nebo provrtané poleno, vystlané dřevitou vatou se smolou? Třeba ve Sparu v Davosu. Ptal jsem se, kdo je nejvíce kupuje – samozřejmě starší lidé, kterým už docházejí síly.

14. Elegantní kuřárny

kurarna

V Česku se z kuřáků dělá lovná zvěř. Krčí se pod okapy, na rozích, u zaplivaných popelníků. V mnoha hotelích nesmíte kouřit ani terase, hezky jako kuřák musíte vypadnout ven. Každý hotel ve Švýcarsku má ale zřízenou elegantní kuřárnu (tzv. fumarium), plnou knih a s dokonalým odvětráváním. Pokud vám také vadí zákaz kouření, respektive mnohé další zákazy, podpořte facebookovou stránku Zákaz zákazů.

15. Pořádek musí být

parking

Znáte to: chcete zaparkovat, ale není kde, protože jedno auto je naštorc, druhé taky a na vás místo nezbylo. Švýcar prostě vezme hřebík a cedulku a natluče na kládu označení, kam máte zaparkovat. A pro jistotu vám to ještě napíše na značku.

16. Pořád víte, kde jste

pas

Je příjemné na cestách vědět, jak se jmenuje řeka, kterou přejíždíte, hora, kterou vidíte, ale neznáte, nebo třeba název a výšku průsmyku, do kterého jste se autem vyšplhali. A je jedno, jestli je vysoko 800 metrů, nebo 2284. Prostě je označen.

17. Dětinská hravost

muzeum

Exponáty v muzeích, na něž padá prach? Na to tady zapomeňte. Vezměte si třeba do ruky joystick a pěkně se proleťte alpskými údolími jako pták. Není nic lepšího, než si hrát a koutkem oka pozorovat, jak se za vámi vytvořila fronta natěšených dětí, úpěnlivě prosících, abyste je také pustil prozkoumat, jak to vypadá v horách.

18. Malé drobnosti na záchodě

wc

Žádný kýčovitý čúrající panáček, nebo sedící holčička koupená v OBI, ale originál, někdy více, někdy méně podařený. Tohle je označení záchodu na statku s dvaceti kravami a pěti býky.

19. Dřevo, dřevo, dřevo

lavicka

Člověku je až někdy líto, když na Šumavě nebo v Beskydech narazí na lavičky zhotovené z hladkých prken z truhlářství. Přitom stačí vzít kus kmene, seříznout a je to mnohem estetičtější než všechny snahy o luxusní sezení.

20. Žádná tradice, ale součást života

salas

Jak se dělá tvaroh a sýr se dnes v Česku dozvíte buď ve skanzenu nebo na exkurzi v mlékárně, kam můžete jít pouze řádně vydezinfikováni a obaleni hygienickým oblečením, čepicí a rouškou. Na salaších ve švýcarském Graubündenu ale není problém sledovat výrobu sýra tak, jak jste přišli. Salašnictví zde není rarita pro turisty, ale pořád živá obživa.

21. Nekrade se

strom

Konve na vodu, gumové hadice, rýče a lopaty. Na každém hřbitově k dispozici a volně dostupné. Nekradou se. Všimněte si další dřevěné lavičky, žádná plastová ani kovová sezení.

22. Zlato je to, co je místní

syry

Místní hotely, obchody a restaurace se vám snaží nabídnout co nejvíce potravin z okolí. Když to nekoupí ve ‚svém‘ údolí, vezme se to z druhého. Teprve potom se odebírají věci z celého kantonu, pak ze zbytku Švýcarska a až nakonec z okolních zemí a jiných koutů světa. Vzpomeňte si na to, až si budete chtít na výletě třeba v Orlických horách dát k snídani místní máslo, místní salám, místní sýr. Dostanete výrobky z Madety a Masokombinátu Krahulčí – a žádná řeč se nevede.

23. S památkami se nehýbe

sloupy

Nikdo se zde nebojí krádeže drobných památek. Tyhle římské sloupy stojí na vrcholu průsmyku už dva tisíce let. Kolik ale našich smírčích křížů, božích muk a vybavení kapliček muselo být přemístěno pod zámek, protože hrozilo nebezpečí zcizení, přemístění atd. Většina.

24. Jídlo s příběhem

slanina

Nejhorší je jíst jídlo, o kterém nevíte, odkud pochází. V každém zdejším městečku je několik řeznictví, za něž ručí mistr vlastní rukou. Prodává hlavně svoje výrobky, nikoliv Babišovy dobroty.

25. Odpadky? Kde?

ledovec

Ta infografika je zbytečná. Odpadky tu nikdo nevyhazuje. A všimněte si, kam až ustoupil ledovec od roku 2000.

26. Teplé kostely

lebka

Když se chcete v alpských údolích ohřát v stále ještě studeném jaru a nechcete pořád chodit do kaváren, zajděte si do kostela. Absurdní? Ne, kostelní lavice nebo i celý prostor jsou vyhřívané.

27. Není všude draho

kafe

Švýcarsko stereotypně vnímáme jako drahou, ne-li předraženou zemi. Ale např. ceny skipasů jsou stejné, někde i levnější než v Rakousku. Navíc mne překvapilo, že kafe na břehu jezera ve Svatém Mořici stojí v průměru kolem dvou euro, tedy stejně jako v Německu a méně než na Staromáku.

28. Čisté grily

gril

Žádná ohniště na divoko, ale pěkné grily zřízené na těch nejhezčích místech podél turistických cest. A naštípané dřevo zdarma k tomu (stejně jako v bodě 5.)

Komentáře