Hledat podobnost se současností se sice dá a nejedna, jenže jakkoli se historie může někdy opakovat, problém je, že se nikdy neopakuje stejně.
Na přelomu 19. a 20 století se malinký ostrůvek Ellis Island, na kterém stojí Socha Svobody, stal nejrušnějším kontrolním stanovištěm pro imigranty ve Spojených státech. Přijížděli sem na lodích z Evropy, kterou tehdy sužovaly občasné hladomory, rostoucí nezaměstnanost nebo náboženská intolerance. Prostě taková všeobecná bída, alespoň mezi lidmi v nejpočetnějších sociálních vrstvách.
Sherman se zaměřoval jak na ně, tak i obecně na to, jak Ellis Island tehdy vypadal. Dnes jsou jeho fotky, jedny z mála z téhle doby a z tohoto místa, v majetku Newyorské veřejné knihovny. Následující snímky pocházejí ze skříňového fotoaparátu vrchního registračního úředníka Augusta Shermana. Za jeho působení v letech 1902 až 1914 tudy prošly miliony přistěhovalců.
Socha Svobody už tu tehdy stála bezmála dvacet let. Její nosnou konstrukci navrhl Gustav Eiffel, podobu jí dal rovněž Francouz, architekt a sochař Frédéric Auguste Bartholdi.
Symbolem uprchlíků, kterých tudy celkově prošlo na dvanáct milionů a dnes od nich svůj původ odvozuje na 100 milionů Američanů, tedy téměř třetina veškerého obyvatelstva, je však spíše tahle Hlavní budova v neorenesančním stylu.
3110156350_aa991feab2_o.jpg
Hlavní budova Imigračního střediska, jak ji viděli přijíždějící imigranti
Jenom v hlavní jídelně mohlo naráz sedět u jídla tisíc lidí.
Nejrušnější byl rok 1907, kdy zde zaregistrovali přesně 1 004 756 imigrantů, a nejrušnější den byla středa 17. dubna 1907 – přijato 11 747 lidí.
Každý imigrant musel odpovědět na 29 otázek – vedle jména, místa původu a pracovních dovedností třeba také na to, kolik má s sebou peněz. Nejnižší požadovaná suma ‚do začátku‘ byla 20 dolarů, což na dnešní hodnotu představuje cca 520 dolarů.
Drtivá většina uprchlíků se po několika hodinách až dnech či týdnech v závislosti na svém stavu dostala na americký kontinent. Pouze 2 % jich bylo odmítnuto a odesláno zpět z důvodů chronických nemocí nebo kriminální minulosti.
Ne všichni Američané tehdy hleděli na nově příchozí obyvatele s důvěrou, došlo i na fyzické útoky, ačkoli většinou šlo jen o halasné zpochybňování tehdejší politiky přijímání všech, pokud byli zdrávi, uměli pracovat a našetřili si peníze do začátku. Tehdejší prezident Theodore Roosevelt několikrát apeloval na své oponenty s tím, že celá Amerika stojí na revolucionářích a imigrantech.
3110154182_7e0bbdf6d5_o.jpg
Pohled ze střechy jednoho z křídel Imigračního střediska. Pravděpodobně se jedná Williama Williamse, imigračního úředníka, jeho prostřednictvím se tyto fotky dostaly do Newyorské veřejné knihovny a zachovaly se tak do současnosti.
Augustus Sherman si ve spěchu, který musel při příjmu a odbavování imigrantů panovat, našel čas fotit přímo portréty jednotlivých lidí v jejich specifických ‚národních úborech‘. Například jako jsou tyhle Slovenky:
Celou fotosérii čítající na devadesátek fotek si můžete prohlédnout na fotostreamu NYPL.
A nakonec si ještě přečtete o tom, jak válkou zmítané Česko opouštějí statisíce občanů. Afrika je nechce, Blízký východ váhá.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
Jan Fiedler
